Veřejným míněním v Itálii hýbe v posledních dnech případ vyhrožování smrtí předsedovi Italské biskupské konference Janovskému arcibiskupovi Angelo Bagnascovi. Nápisy ?Bagnasco styď se!?, později ?Dej si pozor Bagnasco - stále fičí ostrý vítr? ba dokonce ?Smrt Bagnascovi? na janovské katedrále sv.Vavřince nejsou tak docela anonymní. Červeně nastříkané nápisy jsou podepsány srpem a kladivem a pěticípou hvězdou. Symboly teroru, který je dobře znám nejenom u nás. V Itálii to byl právě levicový terorismus, nechvalně proslulý pod jménem Rudé brigády, jejichž oběťmi byly v 70.letech dokonce italský premiér Aldo Moro a dalších několik stovek italských občanů, z nichž posledním byl poradce premiéra d´Alemy, profesor práva na univerzitě La Sapienza Masssimo D´Antona v roce 1999. Nelze se proto divit, že Italská policie přidělila předsedovi Italské biskupské konference osobní ochranku, která jej doprovázela a byla přítomna i v kostele při velikonoční liturgii. A proč to všechno? V souvislosti s návrhem zákona o právním statutu homosexuálního soužití totiž italští biskupové vyslovili svůj názor na věc. Nic překvapivě nového, jen známé argumenty o výjimečném postavení právní instituce rodiny, která je založena na manželském svazku muže a ženy a která je základem společnosti, jak to stojí také v Ústavě. To co zřejmě vyvolalo extrémní reakci bylo vyjádření arcibiskupa Bagnasca v jednom rozhlasovém vystoupení, kde řekl, že mravní principy nelze ředit, protože touto cestou by nakonec zmizely důvody třeba i proti legalizaci pedofilní úchylky. Policie ani arcibiskup sám tuto situaci sice nevidí ani v nejmenším nějak dramaticky, ale důvod k určitému zamyšlení tu je.
Italský sociolog Sabino Acquaviva pro Vatikánský rozhlas zodpověděl několik otázek, z nichž první se týkala kořenů antiklerikální intolerance v Itálii.
Víme, že v Evropě mezi lety 1700 až 1800 byl antiklerikalismus silně rozšířen a byl vnímán jako boj sil, považovaných za liberální, za jinou společnost. Tyto jevy, jak víme, postupem doby přijímaly často i násilné formy. Mísí se tady vždycky ideologické, politické, filosofické a proti náboženské faktory. Výchova k toleranci je obtížný proces a v naší společnosti jsme, bohužel, skutečné tolerance dosud nedosáhli.
Dnešní společnost roku 2007 prohlašuje sebe samu za liberální. Proč tedy papežova slova nebo v tomto případě pastýřů italské Církve vzbuzují takový odpor?
Liberální společnost by především měla dávat prostor všem. Podle mne stojí v pozadí tohoto proticírkevního postoje kulturní residuum vázané na starý antiklerikalismus. Nelze zapomínat na dějiny 19.století v Itálii, národní obrození, zednářství té doby atd. Za tím vším stojí určitá kultura, za kterou se skrývá určitý stupeň agresivity. Někteří tuto jinou kulturu, založenou na dialogu, prožívají v klidu a pokoji. Jiní ji i nadále žijí agresivně a často i násilnicky jako tomu bylo v 19.století. Každý fenomén společenského života v nějaké zemi se vyvíjí podle svého původu. Podle mne je agresivita vůči Církvi a tendence bránit jí ve vyjadřování produktem dějin, které jsou naštěstí z větší části už za námi.
Jaké jsou důvody návratu tohoto antiklerikalismu, jehož propaganda se projevuje nejen nápisy na zdích, ale také titulky některých deníků?
Je notoricky známo, že společnost je v krizi. Na toto téma jsem napsal knihu ?Zatmění Evropy: dekadence a konec jedné civilizace?. Podle mne hodnoty, na kterých se zakládala ? ať už byly částečně náboženské anebo vůbec ne, čili laické ? podléhají dnes hluboké krizi. Změnil se proto paradoxně také způsob bytí laikem. Tendence bránit někomu ve vyjadřování vlastního názoru jenom proto, že je prostě odlišný od mého, je jeden z fenoménů, který určitě vždycky existoval. V naší společnosti by však existovat neměl. A neexistoval by, kdyby tato společnost měla soustavu pevných hodnot, o které by bylo možné se opřít.
Říká italský sociolog Sabino Acquaviva na okraj případu nedávných výhrůžek na adresu italského církevního představitele.
Zpracoval Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
