Vraťme se nyní ještě ke včerejší notifikaci Kongregace pro nauku víry. Jak jsme již informovali, jde o dokument upozorňující na reduktivní povahu některých teologických koncepcí španělského jezuity, P. Jona Sobrina. Jde o poněkud citlivou záležitost, protože otec Sobrino je znám také jako obhájce chudých v Salvadoru, kde žije od svých dvaceti let.
Požádali jsme o rozhovor P. Prospera Grecha, augustiniána, který je poradcem Kongregace pro nauku víry a člen Papežské biblické komise.
Otče, proč bylo zapotřebí vydat tuto notifikaci?
Myslím, že především musíme rozlišovat mezi osobností Jona Sobrina a jeho teologií. Sobrino je jezuitský kněz, narozený ve Španělsku, baskického původu, ale pracuje v Salvadoru hlavně mezi chudými lidmi. Kromě toho je teolog, který se hlásí k teologii osvobození a jako takový o vlas unikl smrti před zhruba 15 lety (v roce 1989, pozn. red.), protože byl právě v Thajsku, když bylo zavražděno šest spolubratří z jeho komunity a další dvě ženy.
Třeba říci, že nejde o odsouzení jeho osoby. Kongregace naopak oceňuje Sobrinovu angažovanost pro chudé. Dokument je upozorněním pro věřící, že některá učení obsažená ve dvou Sobrinových knihách, a to ?Historicko-teologické čtení Ježíše z Nazareta? a ?Víra v Ježíše Krista? nevystihuje učení a oficiální stanovisko církve. Došlo se k závěru, že toto upozornění je nezbytné vzhledem k velké rozšířenosti těchto textů a jejich běžnému užívání v seminářích. Kdyby šlo jen o článek v nějakém vědeckém časopise, myslím, že by se o tom vůbec nemluvilo a diskuse by zůstala mezi teology. Protože ale tyto knihy jsou velmi čtené a jako vlivné se ukazují i v seminářích, bylo toto varování naprosto nutné.
Třeba také dodat, že hned v úvodu notifikace se připomíná, že církev od samého počátku a po celá staletí vždy hlásala a aktivně zajišťovala pomoc chudým. Dva dokumenty o teologii osvobození publikované zhruba před dvaceti lety také mluvily o této péči a cenzurovaly pouze marxistické interpretace některých těchto teologií.
Jaký je rozdíl mezi podporou chudých, o které mluví církev, a ideou P. Sobrina, definovanou jako Církev chudých?
Podpora chudých znamená samozřejmě, že každý křesťan, který se za křesťana považuje, musí brát chudé v úvahu, protože především jejich je Nebeské království a dobra této země patří všem. Takže kdokoli má nadbytek čehokoliv, měl by rozhodně pomáhat chudým, pokud se chce sám nazývat křesťanem. Na druhou stranu tzv. církev chudých je v jistém smyslu výmysl, protože ? jednoduše řečeno ? Sobrino nerespektuje katolická pravidla hry pro teologii. Teologie je věda a má svou metodologii spojenou samozřejmě s vírou teologa. Ovšem vycházet ze sociologického pozorování a překrucovat zjevení do posteriorních reflexí, to není korektní. A to se myslím děje v tomto konceptu církve nebo teologie chudých. Jde o přizpůsobování teologického myšlení a také učení církve určitým sociologickým strukturám, takže v tom nejde o otázku pomáhat nebo nepomáhat chudým, žít nebo nežít pro chudé ? což by samozřejmě bylo vždy chvályhodné ? ale o přizpůsobování teologie, aby se hodila do sociologických kategorií, a právě v tom je začátek potíží.
Jedním z problematických konceptů, které Kongregace pro nauku víry vytýká P. Sobrinovi, je otázka Krista jako prostředníka. Mohl byste k tomu říct víc?
Jde o čtvrtý bod dokumentu, který se týká Božího království. Sobrino rozlišuje mezi zprostředkováváním a prostředníkem. Další úvaha je poněkud abstraktní: prostředník je osoba, a pokud nějaká osoba zprostředkovává mezi dvěma póly, musí být s nimi v kontaktu a mít něco z každého z obou. Tak například někteří východní katoličtí teologové také považují za zprostředkovatele jiná náboženství, jako Budhu nebo Rama´a zároveň považují Krista za jediného prostředníka, ve smyslu svrchovaného, tedy v každém případě odlišného od jiných. Sobrino pak považuje Ježíše za hlasatele Království, které však s Ježíšem neztotožňuje. To znamená přirovnává Ježíše k Mojžíšovi, který vedl lid do Zaslíbené země nebo k mons. Romerovi, který bojoval za spravedlnost. Jedna věc je Romero a jiná věc je spravedlnost a Mojžíš není totéž, co Zaslíbená země. Dále také říká, že Ježíš zprostředkovává jako člověk. Tady by ale jeho prostřednictví bylo zbaveno síly, pokud by nebyl Synem Božím. Zkrátka není možné oddělit Království od Ježíšovy osoby.
Pak je tady ve hře také Ježíšovo chápání sebe sama. Sobrino ho představuje jako člověka velké víry, jako našeho staršího bratra ve víře v Boha. To Kongregace nepovažuje za dostatečné, protože Ježíš nezjevuje svou pravou tvář Boha skrze svou víru, ale protože je Synem. Jinak by nebyl ničím víc než prorokem nebo mystikem. Jeho poznání Boha je bezprostřední a dokonalé díky jeho ontologické jednotě se Synem a přímému náhledu do Boží mysli. Jedině tak může zjevovat pravou Boží přirozenost a svůj plán spásy pro nás.
Poslední z bodů, na které Kongregace upozorňuje se týká Ježíšovy smrti.
Sobrino ji považuje za mučednickou smrt, za příklad poslušnosti až k smrti. Ježíš ? podle Sobrina ? nikdy nevykládal svou smrt jako výkupnou oběť, její hodnota je tedy exemplární a ne účinná. Tím samozřejmě opomíjí tak zásadní novozákonní texty, jako Mk 10,45 ?Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.? Nebo konsekrační slova, která se opakují při eucharistii ?Krev nové a věčné smlouvy, která za vás prolévá.? Je to tajemství osoby, života, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, které je jediným zdrojem našeho vykoupení, které se stává účinné v církvi skrze svátosti. Dokument tedy uzavírá, že teolog by neměl užívat pouze akademické nebo vědecké nástroje. Měl by do svého bádání vlévat také svou víru.
Co se stane nyní po vydání notifikace?
Tak předně tady nemluvíme přímo o herezi nebo o exkomunikaci, nýbrž o teologických tvrzeních, které ohrožují víru katolické církve a samotné Krédo. Ježíš a Syn, druhá osoba Nejsvětější Trojice jsou dokonale spojeny v jedné osobě, v osobě Logu. To je to, co drží Vyznání víry pohromadě. Sobrino tedy do jisté míry ztrácí základ této jednoty, takže celá struktura kulhá a hrozí rozpadnutím, rozpuštěním Kréda. Proto bylo potřeba, aby Kongregace tuto notifikaci vydala. Chce tím sdělit věřícím, podívejte, čtěte Sobrinovy knihy, jak je libo, ale mějte na paměti, že tyto body, kterých jsme se dotkli jsou řekněme nebezpečné pro víru, jsou-li dováděny do extrému a některé jsou dokonce na hraně toho, co bychom nazvali herezí, protože jsou v rozporu s dogmaty, které byly definovány na koncilech v Efezu a Chalcedonu, jak Řeky tak Latinskými otci a na které se odvolávají všechny, dokonce i protestantské denominace, když mluví o výkladu Kréda.
Říkáte, že jde o varování. Notifikace tedy nemá žádnou právní účinnost, nevyplývá z ní žádný trest nebo třeba omezení pro uvedená díla?
Ne, nemohou být nazvána zakázaná, protože Index už neexistuje. Je ale správné říct věřícím, kteří čtou tyto knihy a používají je v seminářích, že je v nich těchto šest bodů, které katolická církev neschvaluje a neodpovídají tedy učení církve. Ještě pár slov k proceduře. Nejde tady o odsouzení bez předchozí konzultace, jak by si někteří mohli myslet. Byl kontaktován autor, Kongregace sdělila těchto šest bodů generálnímu představenému Jezuitů, který je předal o. Sobrinovi a ten měl několik měsíců na odpověď. On také skutečně odpověděl, zdá se ale, že tato odpověď neuspokojila ani výbor, který s ním korespondoval, ani řádné zasedání biskupů a kardinálů, kteří jsou členy Kongregace. Proto byly tyto body postoupeny Svatému otci a ten schválil zveřejnění této notifikace.
Přeložila Johana Bronková
odeslat článek
vytisknout článek
