28. února vyšla v Polsku kniha ?Kněžstvo proti státní bezpečnosti?. Jejím autorem je katolický kněz a bývalý kaplan opozičního hnutí Solidarita Isakowicz-Zalewski, který byl sám několikrát brutálně vyslýchán polskou Stb. Na šesti stovkách stran uvádí jména 39 katolických kněží, které podezřívá, že byli využíváni jako konfidenti tajné policie. Kardinál Glemp zastává názor, že se kniha stane podkladem pro pronásledování katolických kněží, že je to nehorázná snůška lží.
Naopak laická veřejnost považuje knihu za dokument, který v zásadě nepřináší nic nového a k očistě společnosti nepřispěje. Na webových stránkách Virtualna Polska se 1. března objevila recenze knihy z pera P. Marka Gondorczika. Autor připouští, že se polskému čtenáři dosud nedostala do rukou tak rozsáhlá studie o koexistenci katolické církve a komunistické státní bezpečnosti, ale zdůrazňuje, že kniha nedospěla k jednoznačným názorům. Jen náznaky, nápovědi a podezření. Obviňuje Zalewského z badatelského amatérismu. Osoby, které v knize uvádí se tam neocitly na základě důkazů, nýbrž následkem faktu, že se autor nedržel postupů, které používá polský Institut národní paměti. Dále autor recense vytýká Zalewskému, že se staví do role jakého samosoudce, jenž jediný je schopen posuzovat chování svých kolegů z kléru. Z knihy jasně vyplývá, že si otázku oprávněnosti svých soudů nikdy doopravdy nepoložil.
2. března Radiožurnál v ranním vysílání přináší další zprávu, že P. Zalewski předá Vatikánu dokumenty týkající se spolupráce vysoce postaveného katolického duchovního s komunistickou státní bezpečností. Redaktor Martin Dorazin, upřesnil: P. Isakowicz-Zalewski narazil na jméno tajného spolupracovníka polské StB při své práci na knize Kněží proti státní bezpečnosti. Tajná policie evidovala významného duchovního pod krycím jménem Henryk. Podle Zalewského je jeho spoluprácen nade vší pochybnost, a dodává: Odešlu do Vatikánu úplné xerokopie těchto dokumentů, ať si je tam sami vyhodnotí. Obsahují podepsaný závazek spolupráce. Ten člověk uvádí své jméno i příjmení. Jeho rukopis může ověřit grafolog. A redaktor Dorazin uzavíral: ?Podle obvykle dobře informovaného týdeník Wprost se pod pseudonymem Henryk skrývá apoštolský nuncius na Slovensku arcibiskup Henryk Jósef Nowacki.
? V poslední době obviňování a pranýřování církevních osob v Polsku, jakož i těch, které jsou ve službách Svatého Stolce, nabylo takových rozměrů, že se každý čestný člověk musí cítit zasažen do živého. A to všecho se dělá, aby se kladly překážky procesu blahořečení Jana Pavla II.?, prohlásil krakovský arcibiskup Stanislav kardinál Dziwisz v interwiev, které vysílal polský program Vatikánského rozhlasu po nedávno vysloveném podezření, týkajícího se spolupráce tajného agenta ?Henryka?, kterého polská media spojují s arcibiskupem Henrykem Nowackim, nynějším apoštolským nunciem na Slovensku a předtím mnoho let vedoucím polské sekce Státního sekretariátu za pontifikátu Jana Pavla II.
?Znám jeho odpovědnost za každé slovo, jeho bezúhonné chování a pracovitost, proto nemohu nevydat svědectví o tomto muži. Bylo by to z mé strany velké opominutí,? prohlásil kardinál Dziwisz. ?Zasáhnout tohoto muže to znamená zásahnout všechny Poláky, papežovy spolupracovníky a tedy zasáhnout samého Božího služebníka Jana Pavla II. Vytváří se obraz špionů, kteří obklopovali papeže Wojtylu, a to je lež a pomluva. Míří se na to, aby se vytvářely překážky k procesu svatořečení.? Kardinál, který byl po 40 let ?pravou rukou? Karola Wojtyly, osobním sekretářem, pokračuje odkazem, že atmosféra obvinění a podezírání , jež se vytvořila, ?náramně škodí dobrému jménu církve i Polsku na mezinárodním poli A proto se ptám, kdo bude před Bohem a před dějinami odpovídat za tyto křivdy? Obracím se s výzvou na svědomí. Uvedu slova Jana Pavla II., když citoval apoštola Pavla: ?Dejte si pozor, abyste se navzájem nerozsápali!? Obracím se na kontemplativní řády, aby se modlily za odpuštění hříchů a vin nás všech a aby nám Duch svatý dal své světlo, abychom obohaceni těmito bolestnými zkušenostmi mohli obnovit jak svou církev tak i soužití mezi Poláky.
?Obvinění těchto posledních měsíců šířené s podezřelou zálibou hromadnými sdělovacími prostředky nespravedlivě ničí právo na dobrou pověst, které má každá osoba.? A kardinál dodal: ?Toto všechno se dělá ve jménu údajné pravdy: jaké pravdy?... V těchto případech se nelze ospravedlňovat důvody vědeckého bádání, které vždy musí být podřízeny mravním normám lidského chování?.
Pro krakovského arcibiskupa, mimo jiné, nelze považovat za věrohodné poznámky agentů tajné policie z doby komunismu, aniž by byly studovány s největší odpovědností a aniž by se přihlíželo k celému životu obviněných osob. Kolikrát si ti agenti vymýšleli nebo ideologicky zkreslovali fakta. Jako příklad věrohodnosti těchto dokumentů, uzavíral kardinál Diziwisz ? může posloužit případ údajů jednoho agenta, který mě sledoval, v němž se čte, že jsem se narodil v Mszana Dolna a že jsem trávil prázdniny v Poroninu. Ani první ani druhý údaj není správný. Lze si to snadno ověřit.?
Není třeba zvítězit nad protivníkem, ale přesvědčit ho.
Sklon ponížit protivníka je znamením méněcennosti, který je jí posedlý; chce totiž zuřivě ponížit protivníka, aby uvěřil, že nad ním rozhodně zvítězil. V tomto sklonu je úsudek o vlastní neschopnosti a slabosti.
Dva hlasy se v podstatě shodují, i když jsou názorově na hony vzdálené. První věta jsou slova Gandiho a druhý hlas je Antonia Gramsciho, italského komunistického spisovatele. ? Násilí totiž není znamením důstojnosti ani síly. Kdo se snaží zničit protivníka za použití nevybíravého útoku, očerňování, nadávek či tělesné síly odhaluje mravní méněcennost a slabost, kterou marně zastírá výmluvami.
Přesvědčit druhého, vést s ním rozhovor, uvádět důvody k věci je mnohem náročnější než vyvolat rvačku s protivníkem, kde má převahu jen hněv a brutální síla. Často nám televize i parlamentní debaty servírují příklady tohoto ubohého jednání a vyvolávají účinek ? ničí se denní vztahy mezi lidmi podle toho, jak to viděli v televizi. Krátce po roku 400 po Kristu Hipponský biskup Augustin vrýval svým věřícím do paměti životní zásadu: ?Nadávky nejsou argumenty, láska se zraňuje a pravda se neosvětlí.?
A o to právě jde jak v Polsku, tak u nás v Čechách, na Moravě i jinde ve světě.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
