Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   25. 11. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty



O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

2.3.2007 

Proměnění Páně

Homilie kard. T. Špidlíka k 2. neděli postní

Tomáš Špidlík

Proč se čte evangelium o proměnění Páně na počátku postní doby? Zdá se, že má tuze slavnostní ráz a že by bylo líp, kdyby se četlo např. po velikonocích nebo po nanebevstoupení. Ale leckdo se podiví ještě víc, když odpovíme, že samo jméno svátku odpovídá postní době. Je to totiž doba pokání. Inspiruje se výzvou evangelia: ?Čiňte pokání, přiblížilo se nebeské království!? (srv. Mt 4,17). Evangelisté ovšem nepsali česky. Řecké slovo pro pokání je známé: metanoia. Znamená vnitřní změnu, proměnění. Měla by to být změna podobná jako na hoře Tábor? Tzv. hesychasté ? duchovní směr mezi východními mnichy - byli o tom pevně přesvědčeni. Cestou pokání chtěli dospět k vidění ?táborského světla?. To ovšem musíme vysvětlit, aby se pochopila souvislost.

Evangelium o proměnění Páně na hoře vysvětlovali i Otcové církve. Origenes je první, který uvádí podání, že to bylo na hoře Tábor. Evangelium ji nejmenuje, jde tu tedy o místní tradici palestinských křesťanů. Hned od počátku se ovšem ptají, jaký smysl měl mít tento podivný zázrak. Většinou se opakuje v tradici vysvětlení Origenovo. Na hoře Tábor se tři apoštolové přenesli do doby tzv. osmého dne, tj. viděli svět, jaký bude po vzkříšení z mrtvých. Duchovním zrakem tedy předběhli staletí, přeletěli celé dějiny lidstva. Bůh jim dal toto vidění jako odměnu za Petrovo vyznání víry, které těsně předtím předcházelo: ?Ty jsi Kristus, syn živého Boha!? (Mt 16,16). Víra je totiž začátek budoucího vidění. Ale byla to také příprava k tomu, co mělo přicházet bezprostředně v čase: Kristovo utrpení. Bylo to posílení, aby neztratili víru, kterou získali.

V této živé víře, posílené viděním pravé duchovní skutečnosti, chtěli žít mniši na hoře Athosu. Proto slavili připomínku Páně jako zvláštní svátek. To dalo příležitost, že se často vysvětloval jeho smysl a také jeho jméno. Jmenuje se ?proměnění?, latinsky transfigurace, řecky metamorfóza. Jak se tomu dá rozumět? Latinský básník Ovidius napsal známou knihu básní, která má stejný titul. Jejím obsahem jsou staré mytologie, které mají stále se opakující námět: změnu lidí ve hvězdy, ve stromy apod. Když někdo změní svou podobu, není už tím, čím byl předtím. I v evangeliu čteme, že se Ježíš proměnil před očima apoštolů (Mt 17,2). Ale jak se to stalo? Jistě to nemohlo být tak, že by změnil svou formu. Nebyl by to už on, ale někdo jiný. Co se tedy změnilo? Světlo, odpovídají svorně duchovní autoři. Apoštolové ho uviděli v jiném světle. Ale i to není snadné si představit. Nemohlo tu jít o nějaký teatrální efekt, jaký se získává barevnými reflektory.

K lepšímu pochopení tajemství nám obyčejně pomáhají umělci. Malíři ikon pak proměnění Páně často zobrazovali a i oni tu měli příležitost ukázat své umění, jak znázornit světlo. Byli to většinou malíři duchovní. Těm pak bylo jasné, že není nejdůležitější osvětlení vnější. Musíme mít především vnitřní světlo očí, tj. schopnost vidět svět očima víry, tak jak vidí skutečnost sám Bůh. To pak má jisté následky.

Ve světle víry se především mění velikosti, důležitost toho, co vidíme. Malíři to vyjádřili změnou proporcí. Na leteckých snímcích hor vidíme obrovské skály, rozlehlé stráně a lesy. Člověk se tu zdá malým červíčkem. Malíř ikon to ovšem vidí jinak, obráceně. V očích Božích je velký člověk, proto jsou na obraze vysoké postavy Krista, Mojžíše, Eliáše. Hory jsou jenom naznačeny jako podstavec pod jejich nohy. Les je znázorněn dvěma malými keříčky. Bůh přišel spasit lidi, ti jsou v jeho očích neskonale větší než přírodní zjevy.

Velmi důležitým malířským prvkem je znázornění světla. Na barokních malbách obyčejně přichází shůry. Je to symbol Boží milosti. To světlo se pak obyčejně odráží v obličejích světců, kteří mají upřený pohled k nebi. Ikony to znázorňují jinak. Je-li světlo symbol Boží milosti, ta nepřichází zvenčí, ale sídlí v srdci člověka. Proto jsou osoby na ikoně proměnění jakoby zcela prozářeny. Nejsou osvětleny, ale osvěcují své okolí. Slunce se pak tím stává zbytečné. Podle předpovědi o posledních dnech světa se má zatmět (srv. Mt 24,29).

Existuje jedno staré patristické podání uchované v gruzínském překladu. Autor tam diskutuje s rabínem o smyslu Písma a ukazuje mu, že nemůže rozumět ani Starému zákonu, když nepřipustí Nový. Dává mu otázku k rozluštění. Na počátku řekl Bůh: ?Budiž světlo a bylo světlo? (Gn 1,3). Ale teprve o kus dál se čte: ?Buďte světla na nebeské klenbě!? (Gn 1,14). Není to nelogické? Má být na zemi světlo a není ještě slunce. Rabín si neví rady. Ale křesťanský autor mu dává vysvětlení: Světlo světa je Kristus, on je na počátku a na konci. Slunce je jenom jeho obrazem a obrazy jsou pomíjející. Máme tu ukázku, jak viděli Otcové církve ve všech událostech Písma symbolicky duchovní smysl. Ale není potřeba chodit vždycky tak daleko a symboliku rozvádět do všech důsledků. Obraz zářícího Krista při proměnění na hoře Tábor je celkem prostý. Světlo světa je on sám.

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv listopad 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti