Drazí bratři a sestry,
Popeleční středa, kterou dnes slavíme, je pro nás křesťany výjimečný den, charakterizovaný intenzivním duchem usebranosti a reflexe. Vydáváme se totiž na cestu Postní dobou, vyznačující se nasloucháním Božímu Slovu, modlitbou a pokáním. Je tvořena čtyřiceti dny, během nichž nám bude liturgie pomáhat opětovně prožít klíčové fáze tajemství spásy. Jak víme, člověk byl stvořen, aby byl přítelem Boha. Avšak hřích prarodičů narušil tento vztah důvěry a lásky a lidstvo se v důsledku toho stalo neschopným uskutečnit své původní povolání. Díky Kristově vykupitelské oběti jsme však byli vysvobozeni z moci zla: apoštol Jan píše, že Kristus se učinil obětí za naše hříchy (srv. 1 Jan 2,2), a svatý Petr dodává, že Kristus jednou vytrpěl smrt za hříchy (srv. 1
Petr 3,18).
Pokřtěný, který v Kristu zemřel hříchu, se rodí k novému životu a znovu a zadarmo je obdařen důstojností syna Božího. Proto byl v prvotním křesťanském společenství Křest považován za ?první vzkříšení? (srv. Zjev 20,5; Řím 6,1-11; Jan 5,25-28). Postní doba je tedy již od samého začátku prožívána jako období bezprostřední přípravy na Křest, který je slavnostně udělován během Velikonoční vigilie. Celá postní doba byla cestou k tomuto velkému setkání s Kristem, k tomuto ponoření v Krista a obnovení života. My už jsme pokřtěni, ale Křest v našem životě velmi často není moc účinný. Proto je postní doba i pro nás opětovným ?katechumenátem?, v němž jdeme znovu vstříc našemu Křtu, abychom jej znovu objevili a hluboce prožili, abychom se znovu skutečně stali křesťany. Postní doba je tedy příležitostí k opětovné proměně v křesťany prostřednictvím soustavného procesu vnitřní změny a pokroku v poznání a v lásce Kristově. Konverze nikdy není jen jediná a navždy, ale je to proces, vnitřní cesta celého našeho života. Tento proces evangelní konverze jistě nelze omezovat na určitou dobu během roku: je to každodenní cesta, která musí zahrnovat celé rozpětí existence, každý den našeho života. V této optice je postní doba pro každého křesťana a pro všechna církevní společenství duchovní dobou vhodnou k usilovnějšímu tréninku hledání Boha a k otevírání srdce pro Krista. Svatý Augustin kdysi řekl, že náš život je jediným cvičením touhy po přiblížení se Bohu, po získání schopnosti nechávat Boha vstupovat do našeho bytí. ?Celý život horlivého křesťana ? říká ? je svatá touha.? Je-li tomu tak, jsme v postní době podněcováni ještě více k tomu, abychom vytrhali ?z našich tužeb kořeny marnosti?, abychom vychovali srdce k touze, tzn. lásce k Bohu. ?Bůh ? říká opět sv.Augustin ? tato jediná slabika je vším, po čem toužíme? (srv. Tract. in John., 4). A doufáme, že skutečně začneme toužit po Bohu, a toužit tak po pravém životě, samotné lásce a pravdě.
Jak příhodně nám potom bude znít Ježíšova pobídka, jak ji uvádí evangelista Marek: ?Obraťte se a věřte v evangelium? (srv. Mk 1,15). Upřímná touha po Bohu nás vede k odmítání zla a ke konání dobra. Tato konverze srdce je především nezasloužený dar Boha, který nás stvořil pro sebe a v Ježíši Kristu nás vykoupil: naše pravé štěstí spočívá v přebývání v Něm (srv. Jan 15,3). Z tohoto důvodu On sám předchází svou milostí naši touhu a provází naše snahy o konverzi. Co je to vlastně konverze, obrácení? Obrátit se znamená hledat Boha, jít s Bohem, chápavě následovat učení jeho Syna, Ježíše Krista; obrácení není snaha o seberealizaci, protože lidské bytí není architektem vlastního věčného údělu. Nejsme to my, kdo jsme učinili sami sebe. Seberealizace je proto kontradikcí a pro nás je také něčím příliš malým. Máme vyšší určení. Mohli bychom říci, že konverze spočívá právě v tom, že se nepovažujeme za stvořitele nás samých, a odhalujeme tak pravdu, že nejsme autory nás samých. Konverze spočívá v tom, že svobodně a s láskou přijímáme ve všem závislost na Bohu, našem pravém Stvořiteli, závislost na lásce. To není závislost, ale svoboda. Obrátit se pak znamená nesledovat vlastní osobní úspěch, který pomíjí, nýbrž opustit každou lidskou jistotu a jednoduše a s důvěrou následovat Pána, aby se Ježíš stal pro každého z nás, jak říkávala blahoslavená Terezie z Kalkaty, ?mým vším ve všem?. Kdo se od Něho nechá získat, nebojí se, že ztratí svůj život, protože On nás na Kříži miloval a vydal sebe samého pro nás. Vždyť ztratíme-li z lásky náš život, nalezneme jej.
Tuto nezměrnou lásku, kterou má Bůh k nám, jsem chtěl zdůraznit v poselství k postní době, publikovaném před několika dny, aby se křesťané všech společenství mohli během postní doby duchovně pozastavit spolu s Marií a Janem, milovaným učedníkem, u Toho, který na Kříži přinesl oběť svého života pro celé lidstvo (srv. Jan 19,25). Ano, drazí bratři a sestry, Kříž je definitivním zjevením lásky a božského milosrdenství také pro nás, muže a ženy této naší doby, příliš často roztěkanými pozemskými a chvilkovými starostmi a zájmy. Bůh je láska, a jeho láska je tajemstvím našeho štěstí. Ke vstupu do tohoto tajemství však neexistuje jiná cesta než odevzdání se, darování se, cesta Kříže. ?Kdo chce jít za mnou ? říká Pán ? ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě? (Mk 8,34). Postní liturgie nás proto vede k zamyšlení a modlitbě a vybízí nás docenit pokání a oběť kvůli odmítnutí hříchu a zla a přemožení sobectví a indiference. Modlitba, půst a pokání, skutky lásky k bratřím se tak stávají duchovními stezkami návratu k Bohu jako odpověď na opakované výzvy k obrácení, obsažené také v dnešní liturgii (srv. Jan 2,12,-13; Mt 6,16-18).
Drazí bratři a sestry, kéž postní doba, kterou dnes zahajujeme strohým a výmluvným obřadem udělování popelce, je pro všechny novou zkušeností milosrdné lásky Krista, který na Kříži prolil svou krev pro nás. Vstupme k němu do učení chápavě, abychom se naučili, jak darovat jeho lásku bližním, zejména těm, kteří mají soužení a trpí. To je poslání každého Kristova učedníka, ale k jeho splnění je nezbytné setrvávat v naslouchání jeho Slovu a vytrvale se sytit jeho Tělem a Krví. Postní doba, která byla ve starověké Církvi obdobím křesťanské iniciace na cestě ke Křtu a Eucharistii, kéž je pro nás pokřtěné dobou ?eucharistickou?, během níž se horlivěji účastníme eucharistické oběti. Kéž nás Panna Maria, která po své bolestné účasti na utrpení svého Syna zakusila radost jeho vzkříšení, doprovází během této postní doby vstříc Velikonočnímu tajemství, nejvyššímu zjevení lásky Boží.
Všem přeji požehnanou postní dobu!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
