V Itálii se v poslední době hovoří o fenoménu satanismu. Naposledy v oblíbeném časopise Famiglia Christiana. V souvislosti s touto problematikou bývá někdy zmiňován vedle Prahy a Lyonu také Turín jako místo, v němž dochází k větší koncentraci tohoto fenoménu. Turínský arcibiskup
kard. Severino Poletto se proti tomu v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas ohrazuje a říká, že ?Turín není hlavním městem tzv. černých mší? a že ?v souvislosti s těmito jevy ještě nikdy nemusel intervenovat. V jeho diecézi však působí celkem 5 exorcistů?. Kard. Poletto na otázku po existenci ďábla říká:
?O existenci démona není pochyb. Jde o skutečnost, o které mluví sám Ježíš, a proto existenci démona nelze zpochybnit. Opravdu věřím, že démon existuje, ba dokonce působí na osoby ať už tím, že je pokouší ke zlému anebo jim přivádí na mysl projekty hříchu, vzpoury proti Bohu, nenávisti k bližním a tedy ?narušení? sociální reality, rodiny. Jsou věci, které jsou nevysvětlitelné, jsou věci, které jsou nevysvětlitelné bez inspirace zlého ducha, jak o tom vícekrát hovoří Kristus. Nepochybně je však třeba se mít na pozoru. A v souvislosti s dalším aspektem křesťanské víry: musíme mluvit o démonu stejně, jako musíme mluvit o peklu, že existuje, ač nevíme kolik lidí tam je.
Jak si lze představit peklo?
Představujeme si jej jako logický důsledek velkého daru, který Bůh dal člověku, člověku pojatému jako lidská osoba, tedy muži i ženě, a tím je svoboda. Pokud by neexistovalo peklo, nebyli bychom vázáni volit Boha. Bůh nám projevil svou lásku, nabízí nám velká znamení lásky, zejména svým Vtělením a Vzkříšením skrze Krista, ale člověk je svobodný ho přijmout nebo odmítnout. Možnost odmítnout Boha je proto možnost špatného užití svobody, ale je důsledkem užití svobody.
Peklo ale není místem ve fyzickém smyslu slova?
Ale ani Ráj není místem ve fyzickém smyslu slova, protože Ráj znamená bytí s Bohem. Není to místo, ale stav. Stav toho, kdo je s Bohem a vidí Boha tváří v tvář tak jak On je. Není místem, ale stavem tak jako stav pekla je stavem těch osob, které ? což umí posoudit jen Pán ? umírají s vědomým odmítnutím Boha a říkají nechci jít k Tobě, nechci být s Tebou. Bůh respektuje tuto jejich volbu a přestože je to táhne k nám, nemohou být s Bohem: to je velké soužení zavržených.
Když jsme před chvílí mluvili o ďáblu a zdůrazňoval jste existenci démona, říkal jste přitom, že je třeba se mít na pozoru. Co jste měl na mysli?
Dotýkal jsem se toho, že pokud se na jedné straně někdy třeba zapomíná mluvit o démonu, je třeba se mít na pozoru také před tím, aby se neupadalo do opačné krajnosti, totiž abychom neviděli démona všude nebo abychom o něm nemluvili příliš. A to proto, že jsme povoláni hlásat Boží lásku a Bůh je mocnější než satan. To pak přirozeně vede k tomu, že některé osoby si někdy připadají jako posedlé démonem jen proto, že zakoušejí nějakou psychologickou či psychickou poruchu. Není proto třeba všechno hned připisovat démonovi. Je třeba rozlišovat a to musí činit ti, kteří jsou pověřeni službou exorcisty, totiž aby byli opatrní a rozvážní, modlili se a nespěchali se soudem, že ten či onen mimořádný jev musí být projevem posedlosti.
Přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
