Uplynul rok od smrti Andrey Santora, italského kněze, zavražděného během modlitby v jeho kostele v městě Trabzon. O tom, co se v Turecku od té doby změnilo, vypráví v rozhovoru pro deník Avvenire apoštolský vikář v Turecku msgr. Luigi Padovese.
Z různých stran bylo poukázáno na zneklidňující podobnosti mezi zavražděním dona Santora loňského 5. února a nedávné vraždy turecko-arménského novináře Hrant Dinka. K oběma vraždám se přihlásila ultranacionalistická organizace šedých vlků. Co si o tom myslíte?
Nechci suplovat orgány činné v trestním řízení, ale určitě existují velmi opodstatněné důvody obav. Je příznačné, že také vrah Dinka pochází z okolí Trabzon, kde působí skupiny, které patří ke kruhům nacionalistického a islámského radikalismu. Před několika dny prohlásili příbuzní zavražděného novináře, že kdyby byla odhalena celá pravda o vraždě dona Kantora, nebyl by možná Dink zavražděn. Tento názor sdílím. Nechci vytvářet žádné teorie, ale je nepopiratelné, že někdo tady živí nenávist a nepřátelství vůči křesťanům, arménům a komukoliv, kdo je obviněn z toho, že zastává postoje, které jsou povrchně definovány jako ?odporující národním zájmům?.
V této souvislosti se právě včera premiér Erdogan vyslovil pro revizi, ale nikoli zrušení, článku 301 trestního zákona, který trestá právě tzv. ?urážku turecké identity?, článek, který je používán často k umlčení jakékoli opozice...
V této věci existuje velký tlak veřejného mínění, které žádá větší svobodu myšlení a projevu. Také EU vybízí ke změnám v tomto směru. Uvidíme, zda dojde ke změnám zásadním nebo kosmetickým.
Masová účast obyvatelstva na pohřbu Hranta Dinka ukazuje, že se v turecké občanské společnosti něco hýbe...
Velmi mne zasáhly transparenty s nápisy ?všichni jsme arméni? a velice početná muslimská účast na tomto pohřbu. Jsou to výmluvná znamení nespokojenosti, která narůstá mezi obyčejnými lidmi, a touhy po opravdových změnách.
Stejně tak mne zasáhlo rozhodnutí tureckého ministra vnitra odvolat prefekta a šéfa policie v Trabzon, kteří minimalizovali význam Dinkovy smrti a propojení pachatele vraždy s radikálními nacionalistickými kruhy. Jak je vidět, jsme tedy svědky pozitivních signálů. Obrovská účast občanů na pohřbu ukazuje, že společnost jako celek je zdravá a schopná reagovat - i veřejně - na výhrůžky svou soudržností. Netřeba však podceňovat, že některé její části jsou nemocné a že je tu nebezpečí nákazy.
Co lze učinit pro to, aby se nákaza nešířila?
Pokud jde o státní autority je zapotřebí rozhodněji jednat, aby kromě nalezení bezprostředních pachatelů byly odhaleny vrstvy, ve kterých tato gesta uzrávají. Existují špatní učitelé, kteří vychovávají k netoleranci a mají velký vliv na mládež. Pokud jde o turecké islámské náboženské autority je zapotřebí výslovnější odsouzení fanatismu i těch, kteří používají náboženství na ospravedlňování násilí. Turecký tisk uveřejnil větu, kterou pronesl vrah Dinka, a která je krutá a výmluvná. Řekl: ?Vykonal jsem páteční modlitbu a pak jsem ho dostal.?
Co si myslíte o rozsudku 18 let vězení za vraždu dona Santora?
Osobně jsem nespokojen a zarmoucen. Domnívám se, že nebylo poukázáno na motiv a na strůjce tohoto činu, který byl připsán ?pouze? skutku nerozvážného mladíka. Proces se konal za zavřenými dveřmi, protože obžalovaný nebyl plnoletý, víme jenom to, co se objevilo v tisku. Očekává se písemné vyhotovení rozsudku, který dosud nebyl kompetentním italským představitelům dodán, ani předložen k případnému posouzení přísušným právním institucím. Plná pravda není nějakým jednostranným požadavkem, ale dobrem pro celé Turecko.
Jaký dojem zanechala návštěva Benedikta XVI.?
Atmosféra je klidnější a méně nepřátelská. Úcta k tureckému obyvatelstvu, kterou papež projevil, respekt k muslimům a k jejich víře, prostota a srdečnost, s níž se k nim obracel, když je nazýval přáteli, byli rozhodující pro překonání mnoha předsudků, které kolovaly před jeho příjezdem. Také jednání státních představitelů umožnilo, že návštěva nebyla žádným způsobem narušena. Dovolím si dodat, že pokládám za zásadní modlitby, jež z různých částí světa provázely tuto cestu, která byla prezentována jako riziková: dostalo se nám mnoho svědectví od lidí, kteří svěřili ony dny Prozřetelnosti. A věřím, že to velice prospělo věci.
Jaké jsou zásadní těžkosti, s nimiž se církev střetává?
Stačí pomyslet na státem konfiskovaný majetek: kostely, nemocnice, školy, koleje. Bylo by vhodné vytvořit nějakou bilaterální komisi, která by vyřešila jádro problému restitucí a došla k nějakému důstojnému kompromisu. Skutečnost, že církev nemá právní subjektivitu činí všechno velmi obtížným. Proto se také před několika dny papež během audience nového tureckého velvyslance u Svatého stolce znovu vrátil k tomu, aby požádal o právní uznání církve. Potom jsou tu problémy spojené s tím, jak je o křesťanství referováno v učebnicích, a s nepřátelstvím, které je přítomno v jisté části společnosti a které vyvěrá často z nevědomosti a předsudků.
Co lze udělat pro jejich překonání?
Především budovat přátelské vztahy každodenního života, z nichž vysvítá krása křesťanské víry a touha budovat společnou budoucnost Turecka. Potom také prezentovat křesťanství takové, jaké opravdu je, za použití sdělovacích prostředků podporovaných Církví. Minulý rok jsme dali do provozu webovou stránku a pracujeme na otevření rozhlasové stanice. Papežova návštěva měla vliv také na stanoviska tureckých médií, ale musíme ještě počítat s redukujícími a scestnými výklady křesťanství a přítomnosti katolíků. Je třeba, abychom naším hlasem dosáhli až k lidem do domu, aniž by byl filtrován a deformován.
Nebojíte se obvinění z proselytismu?
Ale jakýpak proselytismus! Chceme jen říci, kdo jsme. Bez postraních úmyslů, ale i bez ustrašeného poklonkování. Turecko se přece musí vypořádat s otázkou náboženské svobody: je to přechod nutný k dalšímu pokračování cesty do EU.
Cesta do EU se však jeví ještě dlouhou a strmou?
Události jako vražda don Santora a novináře Dinka svědčí o tom, že existuje odpor proti procesu přibližování se Evropské unii ve jménu špatně chápané obhajoby turecko-islámské identity národa. My tvrdíme, že EU má být náročná, ale ne uzavřená, pokud jde o vstup Ankary. Ekonomické aspekty jednání nejsou vším. Musí být vyslány silnější signály na poli lidských práv a svobody náboženství a myšlení. Celkem vzato, myslím, že to chce ?ano?, ale s mnohými ?ale?.
Zdroj Avvenire, překlad Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
