V nedělní promluvě před modlitbou Anděl Páně Benedikt XVI. řekl, že ?skutečnost přistěhovalectví se nesmí nikdy nazírat pouze jako problém, ale také a zejména jako velké bohatství celého putujícího lidstva?. Tato papežova slova pomáhají ve vyváženém chápání složitého fenoménu smíšených manželství, tedy manželství, v nichž je jedním z partnerů cizinec. V Itálii je podle posledních statistik takových manželství na 600 tisíc. Od roku 1992 do roku 2004 se počet svateb mezi manžely různých národností zvýšil ze 3 na 10% z celkového počtu manželství uzavřených v Itálii. O této skutečnosti hovoří pro Vatikánský rozhlas koordinátor statistického výzkumu o imigraci při italské Charitě a nadaci Migrantes, Franco Pittau:
Jde o rostoucí tendenci, aniž bychom ji však přeceňovali, protože za stejné období se počet přistěhovalců ztrojnásobil. Proporcionálně tedy nedošlo k nějakému enormnímu nárůstu. Podle mého názoru je však vývoj tohoto fenoménu teprve v počátcích. Velký skok teprve přijde, protože jakmile přistěhovalci v Itálii získají stabilitu, budou samozřejmě pomalu vedeni k tomu, aby uzavírali sňatky s italskými občany či občankami a pravděpodobně i s jinými skupinami přistěhovalců, kteří přebývají mezi námi.
Jedná se o významná data, srovnáme-li italské údaje s údaji z ostatních evropských zemí?
Ne, protože stejně jako v případě občanství, jehož získání předpokládá dobu třikrát nižší, než je běžný evropský průměr, je i fenomén smíšených manželství v Itálii dosud v plném rozvoji.
V jednom komentáři této statistiky v deníku La Repubblica se říká, že Itálie se mění mnohem víc, než si uvědomují politici nebo média. Souhlasíte s tímto názorem?
Naprosto s ním souhlasím. Není to však, bohužel, konstatace pozitivní. Rytmus imigrace v Itálii je vyšší než ve Spojených státech, tedy v zemi s nejpočetnější imigrací na světě, a nelze říci, že bychom měli tomu odpovídající rytmus porozumění fenoménu imigrace, jejích tužeb a mechanismu řešení. Máme spíše trochu stereotypní pojetí, ideologické předsudky a svůj vliv mají i volební preference. Nejsme zvyklí průhledně čelit problémům, které se netýkají jenom jedné strany nebo jednoho politického uskupení, ale týkají se celé společnosti.
Je smíšené manželství křehčí?
Pokud je dobře připraveno, tak ne. Je třeba však, bohužel, klást důraz na tuto přípravu. Vzpomínám si, že jeden dokument biskupů, který naléhal právě na přípravu k manželství byl přijat velmi špatně, jakoby se v něm za každou cenu jenom poukazovalo na nebezpečí. V dnešním světě se rozhodnutí pro manželství silně zakládá na emocích, které představují jeho nádherný a nutný aspekt. Je ale třeba myslet na kulturní odlišnosti, na odlišnosti náboženské a v neposlední řadě je třeba myslet na různost rodných zemí, protože některé plány imigrantů, ne mnohé, ale určité množství, jsou pojaty jen jako dočasné. A jejich protagonista se tedy v určité chvíli chce vrátit zpět na místo svého původu, kde neplatí tytéž zákony jako v Itálii.
Není však manželství s Italem či Italkou často jenom prostředkem k získání občanství?
Ano, dochází i k těmto případům, ale je těžké je vyčíslit. Všichni však víme, že existují. Nyní v novém zákoně o občanství, pokud bude schválen v navrhovaném znění, se vyskytuje také určité, v zásadě pochopitelné restriktivní opatření, které má bránit uzavírání manželství vypočítaného za tímto účelem. Manželství je rozhodnutím lásky, životní volbou a nesmí být uzavřeno pouze proto, aby bylo získáno italské občanství.
Otázky kladl Fabio Colagrande. Přeložil Milan Glaser.
odeslat článek
vytisknout článek
