Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Také tento rok se scházíme při této tak rodinné slavnosti jakou je křest 13 dětí v této nádherné Sixtinské kapli, ve které Michelangelova kreativita dokázala realizovat mistrovská díla, ilustrující divy dějin spásy. Chtěl bych nejprve pozdravit všechny vás přítomné: rodiče, kmotry a kmotřenky, příbuzné a přátele, kteří doprovázejí tyto novorozence ve chvíli tak důležité pro život jejich i život Církve. Každé dítě, které se rodí nám předává Boží úsměv a zve nás k uznání života jako jeho daru, daru, který je třeba přijmout s láskou a neustále o něj v každém okamžiku starostlivě pečovat.

Vánoční doba, která se právě dnes končí, nás nechávala rozjímat o Dítěti Ježíš v chudém Betlémském domku, o něhož se Maria a Josef láskyplně starali. Každé dítě, které se narodí, svěřuje Bůh jeho rodičům: jak důležitá je tedy rodina založená na manželství, kolébce života a lásky! Nazaretský dům, kde žije Svatá Rodina, je vzorem a školou jednoduchosti, trpělivosti a harmonie pro všechny křesťanské rodiny. Prosím Pána, aby i vaše rodiny byli přívětivým místem, kde tito maličcí budou moci růst nejen v dobrém zdraví, ale i ve víře a lásce k Bohu, který je dnes ve Křtu učiní svými dětmi.

Obřad křtu těchto dětí se koná v den, kdy slavíme svátek Křtu Páně, slavnost, která, jak jsem řekl, uzavírá vánoční období. Před chvílí jsme slyšeli vyprávění evangelisty Lukáše, který představuje Ježíše obklopeného lidmi a ubírajícího se k Janu křtiteli, aby se nechal pokřtít. Když obdržel Křest také on, stanul, jak píše Lukáš, ?v modlitbě?. Ježíš mluví se svým Otcem. A jsme si jisti, že mluvil nejen kvůli sobě, ale mluvil o nás a kvůli nám, mluvil také o mně, o každém z nás a kvůli každému z nás. A potom, jak nám říká evangelista, se nad modlícím se Pánem otevřelo nebe. Ježíš vstupuje do rozhovoru, do kontaktu s Otcem, nebe je otevřeno. A tak také v této chvíli je nebe otevřeno nad našimi dětmi v kontaktu s Ježíšem pro svátost Křtu. V této svátosti se nad námi otevírá nebe. Čím více žijeme v kontaktu s Ježíšem ve skutečnosti našeho Křtu, tím více se nad námi otevírá nebe. A z nebe ? vrátíme-li se k evangeliu ? zazněl hlas, který Ježíšovi řekl: ?Ty jsi můj milovaný Syn?(Lk 3,22). Křest je adopcí a přijetím do rodiny Boží ve společenství s Nejsvětější Trojicí, Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým, a proto se křest uskutečňuje ve jménu Nejsvětější Trojice. Tato slova nejsou jen nějakou formulí, ale jsou skutečností, jsou momentem znovuzrození vašich dětí jakožto dětí Božích. Z dětí lidských rodičů se stáváme také dětmi Božími v Synu živého Boha. Musíme však nyní meditovat nad slovem druhého čtení této liturgie, kde nám svatý Pavel říká: ?ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým? (Tit 3,4-5). Koupel znovuzrození. Křest není pouhým slovem a není jenom duchovní věcí, ale zahrnuje také matérii. Je tu zahrnuta veškerá pozemská realita. Křest se netýká pouze duše. Spiritualita člověka se týká člověka v jeho celistvosti, těla i duše. Boží působení v Ježíši Kristu je univerzální. Kristus přijímá tělo a to pokračuje ve svátostech, do nichž je matérie pojata jako součást božského působení.

Můžeme se nyní ptát, proč právě voda je znamením této celistvosti. Voda je elementem plodnosti. Bez vody není života. Ve všech velkých náboženstvích se tak voda stává symbolem mateřství a plodnosti. Pro Církevní Otce se voda stává symbolem mateřského lůna Církve. U jednoho církevního spisovatele z 2.- 3. století se nacházejí překvapivá slova. Tertulian píše: ?Kristus není nikdy bez vody?. Znamená to, že není nikdy bez Církve. Ve Křtu jsme adoptováni nebeským Otcem, ale v této rodině nebeského Otce je také matka, matka Církev. Člověk nemůže mít Boha za Otce, pokud nemá Církev za matku. A opět vidíme, že křesťanství není věc pouze duchovní, individuální, subjektivní stanovisko, které zaujímám já, ale je reálnou skutečností, konkrétní i materiální. Rodina Boží je konkrétní ve skutečné konkrétní rodině Církve. Adopce dětí Bohem, trojičním Bohem, je zároveň přijetím do konkrétní rodiny, kde žijeme s matkou Církví jako bratři a sestry ve velké rodině Boží. A pouze začleněním do ní můžeme my děti, jako bratři a sestry, říkat ?Otče náš? našemu nebeskému Otci. Tato modlitba předpokládá vždycky ?my? rodiny Boží.

Nyní se však musíme vrátit k evangeliu, kde svatý Jan říká: ?Já vás křtím vodou, ale po mně přijde někdo mocnější. Ten bude křtít Duchem svatým a ohněm?. Viděli jsme vodu a nyní se klade otázka: kam se poděl oheň předpověděný svatým Janem Křtitelem? Abychom spatřili tuto skutečnost ohně, přítomnou také v tomto Křtu vodou, musíme si uvědomit, že Křest Janův byl lidským gestem, aktem pokání, vykročením člověka k Bohu s prosbou o odpuštění hříchů a začátkem nové existence. Byl zcela lidským přáním kráčet k Bohu vlastními silami. To však nestačí. Vzdálenost je příliš velká. V Ježíši Kristu vidíme, že Bůh nám vychází vstříc, a v křesťanském Křtu, proměněném Kristem, neděláme jenom my úkon touhy po obmytí a modlitbu za odpuštění, ale působí tu sám Bůh, Ježíš tady působí v Duchu svatém. Je přítomen oheň Ducha svatého. Jedná Bůh, a nejenom my. Bůh je přítomen. Je s námi, přijímá nás a činí vaše děti Božími dětmi.

Bůh však přirozeně nejedná magicky. Jedná pouze spolu s naší svobodou. Nemůžeme se proto zříkat naší svobody. Bůh vyvolává naši svobodu, zve nás ke spolupráci s ohněm Ducha svatého. Tyto dvě věci musí jít zároveň. Křest zůstává po celý náš život darem Božím, který vložil pečeť na naše duše. Je to naše součinnost, otevření naší svobody, která říká ?ano? k této božské činnosti.

Tyto vaše děti, které budou za okamžik pokřtěné, nejsou ještě schopny spolupracovat, projevovat svou víru. Proto dostává zvláštní hodnotu a význam vaše přítomnost, drazí tatínkové a maminky, i vaše drazí kmotři a kmotřenky. Neustále bděte nad těmito vašimi maličkými, aby rostli a poznávali Boha, milovali jej ze všech svých sil a věrně mu sloužili. Buďte jim prvními vychovateli ve víře a nabízejte jim společně s naukou také příklady svého důsledného křesťanského života. Učte je modlit se a cítit se aktivními členy konkrétní rodiny Boží v církevním společenství.

Důležitou pomocí vám v tom může být pozorné studium Katechismu katolické Církve a Kompendia katolického katechismu, které obsahují podstatné elementy naší víry a mohou být více než užitečným a přímým nástrojem vašeho růstu v poznání katolické víry, abyste ji mohli předávat v celistvosti a věrnosti vašim dětem.

Nezapomínejte zejména na to, že vaše svědectví, váš příklad má největší vliv na lidskou a duchovní zralost svobody vašich dětí. Třebaže jste zaujati každodenní, často hektickou činností, nepřestávejte zvláště v rodině pěstovat modlitbu, která je tajemstvím křesťanské vytrvalosti.

Panenské Matce Ježíše, našeho Spasitele, prezentovaném v dnešní liturgii jako milovaný Syn Boží, svěřujeme tyto děti a jejich rodiny: Maria bdi nad nimi a stále je doprovázej, aby mohli uskutečnit až do základů plán spásy, který má Bůh pro každého z nich. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie