?Před situacemi nespravedlnosti a násilí, které svět neustále sužují, je dnes více než jindy nezbytné
společně budovat mír? ? tuto výzvu mezinárodnímu společenství včera pronesl Benedikt XVI. v bazilice sv. Petra během homilie při včerejší eucharistii v den slavnosti Matky Boží a Světového dne míru. Svatý otec přitom výslovně zmínil zemi, ve které se narodil Ježíš, a vyzval k usilovné modlitbě za rozuzlení tamějšího táhnoucího se konfliktu. V telefonickém rozhovoru, poskytnutém z Jeruzaléma naší rozhlasové stanici, se k této papežově výzvě vyjádřil o. Pierbattista Pizzaballa, kustod Svaté Země.
Můžeme ji jenom sdílet a především děkovat papeži za tuto jeho neustálou, cílenou a konkrétní snahu obracet pozornost všech ke zdejší realitě, která opravdu zraňuje a sužuje život všech zdejších obyvatel.
Mírová dohoda ? řekl papež ? má-li být trvalá, musí být založena na respektování důstojnosti a práv každé lidské osoby?
Toto je velmi důležité tvrzení, zejména pro Střední Východ a Svatou Zemi, kde se velmi často mluví o hranicích, životním prostoru, teritoriu, atd. a samotní lidé jsou tak ? možná nevědomky ? považováni za druhotný problém. Kdybychom mysleli především na potřeby lidské osoby, každé jednotlivé osoby, ocitli bychom se snad blíže k řešení.
Kde jsou ve Svaté zemi nejvíce pošlapávána práva lidské osoby?
Tento konflikt zahrnuje život všech obyvatel, Izraelců i Palestinců. Přirozeně jsou na tom někteří hůře. Mám na mysli Palestince, kteří trpí více než ostatní v důsledku ekonomické situace, vnitřního rozdělení a také v důsledku absence jednotného státu. Násilí však dotírá nepřímo také na Izraelce: je to situace, která opravdu sužuje život téměř všech rodin této země.
Mohl by se rok 2007 stát rokem opětovného zahájení mírového procesu ve Svaté Zemi?
My si přejeme, aby tomu tak bylo. Nedávno, těsně před Vánocemi se prezident Palestinské samosprávy Abu Mazen a Izraelský premiér Ehud Olmert setkali a třebaže výsledky nebyly zrovna mimořádné, je pozitivním fakt, že se vůbec setkali. Je tu nové klima, nová, velmi plachá atmosféra, která je hodně chatrná, ale doufáme že rokem 2007 zesílí.
?existují nějaké perspektivy vnitropalestinského a izraelsko-palestinského dialogu?..
Perspektivy ano?, ale opravdu velmi realisticky viděno. Netřeba ani přehánět v nadšení, ale také nepodléhat poraženectví. Je to velmi nestabilní a nejistá situace. Musíme se opravdu velice snažit, zejména vedoucí představitelé všech frakcí musí usilovně pracovat na šíření umírněnějšího a konstruktivnějšího postoje ve všech svých uskupeních než jak tomu bylo doposud.
?Kristus.. ? jak řekl papež ? je náš pokoj, je velkým smiřitelem lidstva a přišel rozbít přehrady rozdělující lidi i národy??
Ano? pro nás křesťany je tady velice obtížné říkat něco takového židům a muslimům. Je nás málo? je to však jediné svědectví, které můžeme vydat Kristu a svou zdejší přítomností dosvědčit naši příslušnost ke Kristu. Ale především to dokázat odlišným přístupem k životu, neustále otevřeným a svobodným ve vztahu ke všem ostatním. Jediné, co můžeme dělat je stavět malé či maličké mosty, kterých je vždycky zapotřebí.
Jak prožívala křesťanská komunita tyto vánoční svátky?
Tento rok probíhaly oslavy značně skromněji zejména v důsledku úbytku poutníků, kterých bylo velmi málo. Jistěže pár jich tu bylo, nechci to líčit v černých barvách, ale mnohem méně než v minulých letech. Přesto jsou však Vánoce časem pohody a klidu pro všechny.
Chtěl byste prostřednictvím mikrofonů Vatikánského rozhlasu něco vzkázat?
Mým přáním je zejména to, aby všichni vedoucí představitelé, izraelští i palestinští, ale také náboženští představitelé dovedli odvážně pomáhat veškerému obyvatelstvu, dívat se pozitivněji vpřed a s větší důvěrou na druhého: nikdy se nesmí přestat hledat druhého!
Rozhovor připravil Sergio Centofanti, překlad a redakční úpravy provedl Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
