Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Dnešní liturgie rozjímá jakoby mozaiku různých mesiášských faktů a skutečností, ale pozornost je soustředěna zejména na Marii, Matku Boží. Osm dní po Ježíšově narození si připomínáme Matku, Theótokos, tu, která ?porodila Krále, jenž nad nebem a zemí vládne na věčné věky? (Vstupní antifona, srov. Sedulius). Liturgie dnes medituje o Slovu, které se stalo tělem, a opakuje, že se narodilo z Panny. Uvažuje o Ježíšově obřízce jako obřadu, který zařazuje do společenství, a rozjímá Boha, který učinil svého Jednorozeného Syna prostřednictvím Marie hlavou ?nového lidu?. Připomíná jméno dané Mesiáši a naslouchá mu, když jej jeho Matka s neskonalou něhou vyslovuje. Prosí o pokoj, Kristův pokoj pro svět a činí tak prostřednictvím Marie, prostřednice a spolupracovnice Krista (srv. Lumen Gentium, 60-61).

Začínáme nový solární rok, který představuje další časový úsek, který nám daruje božská Prozřetelnost v kontextu spásy otevřené Kristem. Nevstoupilo však Věčné Slovo do času právě prostřednictvím Marie? Připomíná to ve druhém čtení, které jsme právě vyslechli, apoštol Pavel, když tvrdí, že se Ježíš narodil ?ze ženy? (srv. Gal 4,4). V dnešní liturgii vyčnívá Mariina postava, pravá Matka Ježíše, Bohočlověka. Dnešní slavnost proto neslaví nějakou abstraktní ideu, nýbrž tajemství a historickou událost: Ježíš Kristus, božská osoba, se narodil z Panny Marie, která je v pravém smyslu slova matkou.

Kromě mateřství je dnes kladen důraz také Mariino panenství. Jde o dvě výsady, které jsou vždy vyhlašovány společně a neoddělitelně, protože se vzájemně doplňují a doceňují. Maria je matkou, ale matkou panenskou; Maria je pannou, ale pannou matkou. Pokud se jeden či druhý aspekt opomine, neporozumí se Mariinu tajemství tak, jak jej prezentují evangelia. Matka Kristova, Maria je také Matkou Církve, jak to vyhlásil můj ctihodný předchůdce, Boží služebník, Pavel VI. 21. listopadu 1964 během zasedání 2. vatikánského koncilu. Maria je nakonec duchovní Matkou celého lidstva, protože Ježíš prolil na kříži svou krev pro všechny, a z kříže všechny svěřil její mateřské péči.

Začínáme tedy pohledem na Marii tento nový rok, který dostáváme z rukou Božích jako cenný ?talent?, který má přinést plody, jako prozřetelnostní příležitost přispět k uskutečnění Božího království. V tomto ovzduší modlitby a vděčnosti Pánu za dar nového roku s potěšením obracím svou pozornost na ctěné velvyslance Diplomatického sboru u Svatého Stolce, kteří se účastní dnešní slavnosti. Srdečně zdravím kardinála Tarcisia Bertoneho, mého státního sekretáře. Zdravím kardinála Renata Rafaela Martina a členy Papežské rady Justitia et pax a vyjadřuji jim svoji vděčnost za úsilí, s jakým se věnují prosazování těchto tak zásadních hodnot pro život společnosti. U příležitosti dnešního Světového dne míru jsem adresoval vládám a představitelům národů, jakož i všem mužům i ženám dobré vůle, tradiční Poselství, jehož tématem je letos: ?Lidská osoba ? srdce míru?.

Jsem hluboce přesvědčen, že ?respektováním osoby se prosazuje mír, a budováním míru se vytvářejí předpoklady autentického integrálního humanismu? (Poselství, n.1). Toto je úsilí, které se zvláštním způsobem týká křesťana, povolaného ?být neúnavným tvůrcem pokoje a neohroženým obráncem důstojnosti lidské osoby a jejích nezcizitelných práv? (Poselství, n.16). Každý lidský jedinec bez rozdílu rasy, kultury a náboženství právě proto, že je stvořen k obrazu a podobě Boží, je obdařen stejnou osobní důstojností. Proto má být respektována a žádný důvod nikdy nemůže ospravedlnit, že je s ní libovolně manipulováno jakoby byla předmětem. Tváří v tvář hrozbám, bohužel, stále přítomným, a před situacemi nespravedlnosti a násilí, které neustále přetrvávají v různých částech světa, před pokračujícími ozbrojenými konflikty, které jsou širokým veřejným míněním často opomínány a před terorismem, který znepokojuje národy, stává se jako nikdy předtím nezbytným společné nasazení pro mír. Ten je totiž, jak jsem připomněl v Poselství, ?zároveň úkolem a darem (n.3): darem, o který je třeba prosit v modlitbě, úkolem, který je třeba odvážně a neúnavně plnit.

Evangelní vyprávění, které jsme slyšeli, líčí scénu pastýřů, vydávajících se k Betlémské jeskyni, aby se poklonili Dítěti po té, co se jim dostalo Andělova zvěstování (srv. Lk 2,16). Jak neobrátit znovu náš pohled na dramatickou situaci, kterou je poznamenána právě ona Země, kde se narodil Ježíš? Jak neprosit vytrvalou modlitbou, aby v tomto regionu co nejdříve nastal mír, den, ve kterém se definitivně vyřeší stávající konflikt, který trvá již příliš dlouho? Mírová dohoda, má-li být trvalá, musí být založena na respektování důstojnosti a práv každé osoby. Za přítomnosti představitelů národů, kteří zde jsou, bych rád formuloval své přání, aby mezinárodní společenství spojilo své snahy a ve jménu Božím byl zbudován svět, ve kterém budou podstatná práva člověka všemi respektována. Aby k tomu došlo, je však zapotřebí, aby základ těchto práv byl uznáván nikoliv pouze v lidských ujednáních, nýbrž ?v samotné přirozenosti člověka a v jeho nezcizitelné důstojnosti osoby stvořené Bohem? (Poselství, n.13). Pokud totiž konstitutivní elementy lidské důstojnosti budou svěřeny proměnlivým lidským míněním, pak se také práva člověka, byť slavnostně vyhlášená, stanou slabými a různě interpretovatelnými. ?Je proto důležité, aby mezinárodní Organizace neztrácely ze zřetele přirozené založení práv člověka. To je uchrání před, bohužel, stále latentním, nebezpečím sklouznout do jejich pouze pozitivistické interpretace.? (ibid.)

?Hospodin ať vám žehná a ať je vaší stráží? ať k vám obrátí svou tvář a naplní vás svým pokojem? (Nm 6,24.26). To je formule požehnání, kterou jsme slyšeli v prvním čtení. Je vzata z knihy Numeri: třikrát se v ní opakuje jméno Páně. Tím je zvýrazněna intenzita a moc požehnání, jehož posledním slovem je ?pokoj?. Biblický termín shalom, který překládáme jako ?pokoj?, znamená onen celek dober, v nichž spočívá ?spása?, přinesená Kristem, Mesiášem předpověděným proroky. My křesťané v Něm proto uznáváme Knížete pokoje. On se stal člověkem a narodil se v Betlémské jeskyni, aby přinesl svůj pokoj lidem dobré vůle, těm, kteří jej s vírou a láskou přijímají. Mír je tak opravdu darem a úkolem Vánoc: darem, který je třeba přijmout s pokornou chápavostí a neustále jej s důvěrou vyprošovat v modlitbě; úkolem, který činí z každé osoby dobré vůle ?přívod pokoje?.

Prosme Marii, Matku Boží, aby nám pomohla přijmout svého Syna a v Něm opravdový pokoj. Prosme ji, aby osvítila naše oči, abychom dovedli rozpoznat Kristovu Tvář ve tváři každé lidské osoby, která je srdcem pokoje!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie