RadioVaticana.va

   28. 7. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3049
Poslechem z webových stránek.1998
Četbou textů na webových stránkách.3656
Poslechem i četbou.2057


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Zahájen beatifikační proces Chiary Petrillové

Eutanazie v Nizozemsku se lékařům vymkla z rukou

Papež ustanovil komisi pro studium Humanae vitae




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Promluvy 

28.4.2017 

Dosvědčujme světu naši víru způsobem, který je víře vlastní

Promluva papeže na setkání s koptským patriarchou Theodorem, Káhira

Česká sekce RV

Pán vstal z mrtvých, vpravdě vstal z mrtvých! [Al Massih kam, bilhakika kam!]

Svatosti, drahý bratře!
Je krátce po slavnosti Paschy, která je středem křesťanského života a kterou nám letos bylo dáno slavit ve stejný den. Hlásali jsme tak unisono zvěst Zmrtvýchvstání a v jistém smyslu jsme tak znovu prožili zkušenost prvních učedníků, kteří toho dne společně „viděli Pána a zaradovali se“ (Jan 20,20). Tato velikonoční radost je dnes ozvláštněna darem společné adorace Vzkříšeného v modlitbě a výměnou svatého políbení a objetí pokoje v Jeho jménu. Jsem za to velice vděčný. Přicházím sem jako poutník v jistotě, že se mi dostane požehnání bratra, který mne očekával. Předcházelo tomu velké očekávání. Mám totiž v živé paměti návštěvu Vaší Svatosti v Římě 10. května 2013 těsně po svém zvolení. Toto datum se pak šťastně stalo příležitostí ke každoroční přípomínce Dne koptsko-katolického přátelství.

V radosti nad bratrským pokračováním naší ekumenické cesty bych rád připomněl zejména milník ve vztazích mezi Petrovým a Markovým stolcem, kterým je Společné prohlášení podepsané našimi předchůdci před více než čtyřiceti lety, 10. května 1973. Onoho dne po „staletích obtížné historie“, v nichž se „projevily teologické rozdíly, které byly živeny a akcentovány faktory, jež neměly teologickou povahu“, i stále obecnější nedůvěrou ve vzájemných vztazích, se s pomocí Boží dosáhlo společného vyznání, že Kristus je „dokonalý Bůh ve svém božství a dokonalý člověk ve svém lidství“ (Společná deklarace podepsaná Svatým otcem Pavlem VI. a Jeho Svatostí Amba Šenudou III., 10. května 1973). Neméně důležitá a aktuální jsou však i bezprostředně předcházející slova, kterými jsme vyznali „našeho Pána a Boha, Spasitele a Krále nás všech, Ježíše Krista“. Těmito výrazy Markův a Petrův stolec vyznaly Ježíšovu vládu. Společně jsme vyznali, že patříme Ježíšovi, který je nám vším.

Ba více, pochopili jsme, že jsme Jeho, a proto si již nemůžeme myslet, že jdeme vpřed každý svou cestou, protože bychom tak zradili Jeho vůli, „aby všichni byli jedno [...] aby svět uvěřil“ (Jan 17,21). Tváří v tvář Pánu, který si přeje, abychom byli „v dokonalé jednotě“ (v.23), se už nemůžeme skrývat za nároky odlišné interpretace, ani za staletí dějin a tradic, které nás odcizily. Jak řekla Jeho Svatost Jan Pavel II.: „Nelze ztrácet čas! Naše společenství v jediném Pánu Ježíši, v jediném Duchu svatém a v jediném křtu již tvoří hlubokou a zásadní jednotu“ (Promluva na ekumenickém setkání, 25. února 2000). V tomto smyslu je tu nejenom ekumenismus gest, slov a závazků, ale také skutečné společenství, které denně roste v živém vztahu s Pánem Ježíšem, zapouští kořeny ve vyznávané víře a zakládá se reálně na našem křtu, na bytí „nového stvoření“ (srov. 2 Kor 5,17) v Něm, tedy „jediném Pánu, jediné víře, jediném křtu“ (srov. Ef 4,5). Odtud vždycky začínejme, abychom uspíšili vytoužený den, kdy budeme v plném a viditelném společenství u Pánova oltáře.

Na této zanícené pouti, která – stejně jako život – není vždycky snadná a lineární, ale po níž nás Pán vybízí jít dál, nejsme sami. Provází nás obrovský šik svatých a mučedníků, kteří jsou již plně sjednoceni, a vybízí nás, abychom tady na zemi byli živoucí ikonou „Jeruzaléma, pocházejícího shora“ (Gal 4,26). Mezi nimi se dnes z našeho setkání zajisté obzvláště radují svatí Petr a Marek. Pojí je silný svazek. Stačí pomyslet na svatého Marka, který učinil jádrem svého evangelia Petrovo vyznání víry: „Ty jsi Mesiáš“. Byla to odpověď na stále aktuální Ježíšovu otázku: „A za koho mě pokládáte vy?“ (Mk 8,29). Také dnes mnozí lidé na tuto otázku neumějí dát odpověď. Nedostává se dokonce ani těch, kteří by ji položili, ani těch, kdo by nabídnuli v odpověď radost, že Ježíše znají, onu radost, kterou nám dává milost společně Jej vyznat.

Jsme tedy společně povoláni Jej dosvědčovat, nést světu naši víru především způsobem, který je víře vlastní, tedy životem, protože Ježíšova přítomnost se předává životem a mluví jazykem nezištné a konkrétní lásky. Pravoslavní koptové a katolíci mohou mluvit stále více touto společnou řečí lásky. Bylo by dobré, kdybychom se dříve, než podnikneme nějakou dobrou iniciativu, ptali, zda je možné ji uskutečnit spolu s našimi bratry a sestrami, s nimiž sdílíme víru v Ježíše. Jestliže budeme takto pěstovat společenství v každodenní konkrétnosti žitého svědectví, Duch nezapomene otevírat prozřetelnostní a netušené cesty jednoty.

V tomto konstruktivním apoštolském duchu Vaše Svatost trvale věnuje ryzí a bratrskou pozornost koptské katolické církvi. Jsem velice vděčný za tuto blízkost, která nalezla chvályhodný výraz v Národní radě křesťanských církví, kterou jste založil, aby ti, kdo věří v Ježíše, mohli stále více působit společně ku prospěchu celé egyptské společnosti. Velice jsem také ocenil velkodušnou pohostinnost poskytnutou třináctému zasedání Smíšené mezinárodní komise pro teologický dialog katolické církve a pravoslavných východních církví, pořádanému loni na Vaše pozvání. Je hezkým znamením, že se letošní setkání konalo v Římě, téměř v jakési zvláštní kontinuitě Markova a Petrova stolce. Zdá se, že v Písmu svatém Petr oplácí Markovi sympatie, když jej nazývá „můj synu“ (1 Petr 5,13). Avšak bratrské svazky evangelisty a jeho apoštolské působení se týkají také svatého Pavla, který před svojí smrtí v Římě píše o Markovi, že by mu mohl velmi dobře posloužit (srov. 2 Tim 4,11) a několikrát jej zmiňuje (srov. Flm 24; Kol 4,10). Bratrská láska a sdílené poslání – toto je poselství, které nám předává Boží Slovo a náš původ. Jsou to evangelní zrnka, která můžeme nadále s radostí zavlažovat a s pomocí Boží nechávat společně růst (srov. 1 Kor 3,6-7).

Zrání naší ekumenické cesty tajemně a aktuálně podporuje také skutečný ekumenismus krve. Svatý Jan píše, že Ježíš přišel „skrze vodu a krev“ (1 Jan 5,6); kdo věří v Něho, „vítězí nad světem“ (1 Jan 5,5). Skrze vodu a krev, novým životem v našem společném křtu, životem stálé lásky ke všem i za cenu krve. Kolik jen mučedníků na této půdě od prvních století křesťanství prožilo svoji víru heroicky až do dna a raději prolili krev, než aby zapřeli Pána a podlehli lichotkám zla či pokušení odpovědět zlem na zlo. Dobře to dosvědčuje úctyhodné Martyrologium koptské církve. Je to bohužel nedávno, kdy byla prolita nevinná krev bezbranných věřících. Nejdražší bratře, jako je nebeský Jeruzalém jeden, je jediné naše martyrologium, a vaše utrpení je také naším utrpením, jejich nevinná krev nás sjednocuje. Posíleni vaším svědectvím se vynasnažme čelit násilí kázáním a šířením dobra, dejme růst svornosti, uchovávejme jednotu a prosme, aby tolikeré oběti otevřely cestu k budoucímu plnému společenství mezi námi a pokoji pro všechny.

Podivuhodné dějiny svatosti této země nejsou zvláštní pouze mučednickou obětavostí. Hned po skončení starověkého pronásledování povstal nový životní styl, kterým se člověk odevzdává Pánu a neponechává si nic pro sebe: na poušti začalo mnišství. Po velkých znameních, která v minulosti Bůh učinil v Egyptě a u Rudého moře (srov. Žl 106,21-22), následoval zázrak nového života, který dal na poušti rozkvést svatosti. V úctě k tomuto společnému pokladu jsem přišel jako poutník do této země, kam se vydal sám Pán. Tady sestoupil ve slávě na horu Sinaj (srov. Ex 24,16), tady v pokoře nalezl útočiště jako dítě (srov. Mt 2,14).

Svatosti, nejdražší bratře, kéž nám samotný Pán umožní vykročit dnes spolu jako poutníci společenství a hlasatelé pokoje. Na této cestě ať nás vezme za ruku Ta, která provázela Ježíše a kterou velká egyptská teologická tradice již od starověku nazývá Theotokos, Bohorodička. V tomto titulu se podivuhodně pojí lidství a božství, protože v Matce se Bůh stal navždy člověkem. Nejsvětější Panna, která nás neustále vede k Ježíši, dokonalá symfonie božství s lidstvím, kéž opět přinese trochu Nebe na naši zem.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.5.17 Kardinál Tauran: V sunnitském islámu se děje cosi dobrého
29.4.17 Kdo utíká před křížem, utíká před vzkříšením!
29.4.17 Papež František v Egyptě - 2. den
28.4.17 Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů
28.4.17 Od velkých národů nelze očekávat málo!



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež podpořil argentinskou řeholnici věnující se transsexuálním osobám

Dva a půl milionu lidí přišlo uctít ostatky sv. Mikuláše

Mons. Jeanbart vybízí křesťanské uprchlíky k návratu

Kardinál Barbarin navštívil Mosul

Bergoglio mu zachránil život, František jej jmenoval biskupem

Manažeři ze Silicon Valley učí své děti psát rukou

Začal proces proti kard. Pellovi, ale po deseti minutách byl odročen

Vatikán v OSN: Primárním právem je neemigrovat

Kardinál Müller: Věroučné spory existují v církvi od samotných jejích počátků

Detektory kovů odstraněny z Chrámové hory

Papež vyhlásí charitní kampaň za „kulturu setkávání“ s migranty

Dawkins: Proč je dobrá kritika křesťanství, ale nikoli islámu?

 Nově na webu
Svatý otec: O problému zla ve světě

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Bez evangelizace není možná integrace

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Církev nemůže zůstat vězeňkyní Západu

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv červenec 17
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě