RadioVaticana.va

   28. 6. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2914
Poslechem z webových stránek.1902
Četbou textů na webových stránkách.3466
Poslechem i četbou.1974


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Bůh se zamiloval do naší nepatrnosti

Svatí, svědkové a průvodci naděje

Křesťan nepotřebuje horoskopy




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

23.10.2016 

O oběti a obětech

Milan Glaser

Je pozoruhodné, že slovo oběť, které má původně náboženský, byť nikoli pouze křesťanský význam, je dnes široce používáno k označení lidí násilně zbavených života. Latinské victima označuje dar podaný božstvu, přičemž ne vždycky bylo přinášení tohoto daru spojeno s násilím jako v případě zvířecích a - v těch nejtemnějších dobách - také lidských obětí; někdy se božstvům symbolicky předkládaly jako oběť také jídlo či nápoj.

Původně náboženský termín oběť se začal užívat k označování člověka zabitého v násilném, zločinném kontextu během devatenáctého století. Později se stal součástí národních zákoníků a koncem osmdesátých let dvacátého století také mezinárodního práva. Existuje dokonce zvláštní kriminologický obor nazývající se viktimologie. Termín oběť, který má původně a jednoznačně náboženskou konotaci, tedy začal být používán k označování lidí, kteří přišli o život násilně, v důsledku zločinu.

Velice záhy se pak vedle zločinného kontextu začalo slovo oběť používat také k označení lidí zabitých ve válkách, popřípadě rozběsněnými přírodními živly (povodněmi, zemětřesením, požáry). Zcela nový význam pak v roce 1852 formuloval jistý Karel Marx, který pojmem „zápalná oběť“ či – jak doslova napsal - holokaust označil masovou likvidaci „celých tříd či národů,“ které – podle jeho mínění - měly uvolnit cestu „novým životním podmínkám“. Tak položil základy revolučního sociálního inženýrství, které bylo potom realizováno v takzvaném socialismu, třídního a později také nacionálního ražení.

V souvislosti s bilancovánímk válek - a zvláště těch světových - bývá nezřídka řeč dokonce o „oltáři vlasti“, na který byly údajně položeny lidské životy, přičemž se příliš nerozlišuje, zda šlo o vojáky, tedy osoby, které byly státními zákony donuceny vzájemně se zabíjet, anebo o takzvané civilisty.

Jazykový úzus a medializace termínu oběť tak nepřímo a pozvolna dávají vznik jakémusi perverznímu, ambivalentnímu sekulárnímu kultu, který parazituje na křesťanské věrouce a působí zdánlivě posvátným dojmem budování nového světa. Podobně je tomu i s mnoha jinými pojmy křesťanské víry.

Není divu, že s rostoucím počtem „obětí“ válek, terorismu či přírodních pohrom vzrostlo také nepochopení křesťanské věrouky a zvláště jejího ústředního pojmu oběť. Toto nepochopení stále snadněji přechází v odpor a odmítnutí víry v Boha, který se na zmíněném dějinném pozadí musí nutně jevit jako zlý a krutý. Stěží nepostřehnout okultní antilogiku otce lži, který je – podle Ježíšova výroku - vládcem tohoto světa, a podlým způsobem se konspirativně pokouší člověka přimět k tomu, aby ze strachu či zvráceném zalíbení přistoupil na zdánlivě nezvratné argumenty a odmítl být božským obrazem svého Stvořitele a Spasitele.

Různé hlasy uvádějí, že svět stojí před válkou, která už nebude rozkouskovaná, ani konvenční. Pokud by se tak mělo stát, je při úrovni dnešní informovanosti jisté, že by málokdo věděl, kým byla zahájena, poněvadž by v té věci určitě existovaly nesmiřitelné názory. Možná, že je v takových hlasech slyšet jen trávu růst. Světová válka však nepochybně vedena je, nikoli však jen materiálně. A je nejen vedena, ale byla již na Golgotě vítězně rozhodnuta.

Nejvyšší i nejhlubší radost, kterou lze zakoušet již v tomto životě, plyne právě z vítězství, kterého nad vládcem tohoto světa dosáhl Ježíš Kristus, jenž vysvobozuje člověka z duchovního otročení otci lži. Pokud by ovšem neexistoval poražený, nemohlo by existovat ani toto vítězství, a tím ani nejzazší důvod k radosti...

Člověku na konci dějin nezbyde zřejmě jiný důvod k radosti než Spasitelův triumf nad nepřítelem lidské přirozenosti, se kterým by jinak člověk nutně spolupracoval až ke své plné záhubě.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
7.5.17 O umění, jak si zkazit život
23.4.17 O koncentračních táborech, uprchlících a médiích
20.4.17 O islámu, křesťanství a globalizaci
9.4.17 Technokracie je sakramentální hereze
26.3.17 Migrace ve světle sociální nauky církve



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O trojím imperativu

Papež: plné společenství neznamená přizpůsobení a uniformnost

Ostatky sv. Jana XXIII. se dočasně navrátí do Bergama

Svatý stolec se distancuje od potratových programů OSN

Kardinál Raï zasvětil Libanon a Blízký východ P. Marii

Křesťan nepotřebuje horoskopy

Papež: Je nezbytné šířit kulturu života nepodmíněnou komerčními zájmy

Program papežské cesty do Kolumbie

Svatý stolec k případu čínského biskupa násilně oddáleného z úřadu

Arcibiskup Ševčuk: Rozdíly mezi církvemi nesahají do nebe

Univerzita Al-Azhar proti ospravedlňování násilí náboženskými důvody

Papež připomněl beatifikaci arcibiskupa Matulionise a pozdravil ukrajinskou pouť

 Novi na webu
Svatý otec: Nikoli gerontokracie, nýbrž snící dědové

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O politice posedlé nebeským rájem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): 75. výročí Lidic

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv červen 17
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě