20. 1. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2219
Poslechem z webových stránek.1406
Četbou textů na webových stránkách.2578
Poslechem i četbou.1483


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Povánoční modlitba

Kardinál Sarah: Když se obrátíme k Bohu, On napraví vztahy mezi lidmi a národy

Jít tam, kde je naše naděje




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

23.10.2016 

O oběti a obětech

Milan Glaser

Je pozoruhodné, že slovo oběť, které má původně náboženský, byť nikoli pouze křesťanský význam, je dnes široce používáno k označení lidí násilně zbavených života. Latinské victima označuje dar podaný božstvu, přičemž ne vždycky bylo přinášení tohoto daru spojeno s násilím jako v případě zvířecích a - v těch nejtemnějších dobách - také lidských obětí; někdy se božstvům symbolicky předkládaly jako oběť také jídlo či nápoj.

Původně náboženský termín oběť se začal užívat k označování člověka zabitého v násilném, zločinném kontextu během devatenáctého století. Později se stal součástí národních zákoníků a koncem osmdesátých let dvacátého století také mezinárodního práva. Existuje dokonce zvláštní kriminologický obor nazývající se viktimologie. Termín oběť, který má původně a jednoznačně náboženskou konotaci, tedy začal být používán k označování lidí, kteří přišli o život násilně, v důsledku zločinu.

Velice záhy se pak vedle zločinného kontextu začalo slovo oběť používat také k označení lidí zabitých ve válkách, popřípadě rozběsněnými přírodními živly (povodněmi, zemětřesením, požáry). Zcela nový význam pak v roce 1852 formuloval jistý Karel Marx, který pojmem „zápalná oběť“ či – jak doslova napsal - holokaust označil masovou likvidaci „celých tříd či národů,“ které – podle jeho mínění - měly uvolnit cestu „novým životním podmínkám“. Tak položil základy revolučního sociálního inženýrství, které bylo potom realizováno v takzvaném socialismu, třídního a později také nacionálního ražení.

V souvislosti s bilancovánímk válek - a zvláště těch světových - bývá nezřídka řeč dokonce o „oltáři vlasti“, na který byly údajně položeny lidské životy, přičemž se příliš nerozlišuje, zda šlo o vojáky, tedy osoby, které byly státními zákony donuceny vzájemně se zabíjet, anebo o takzvané civilisty.

Jazykový úzus a medializace termínu oběť tak nepřímo a pozvolna dávají vznik jakémusi perverznímu, ambivalentnímu sekulárnímu kultu, který parazituje na křesťanské věrouce a působí zdánlivě posvátným dojmem budování nového světa. Podobně je tomu i s mnoha jinými pojmy křesťanské víry.

Není divu, že s rostoucím počtem „obětí“ válek, terorismu či přírodních pohrom vzrostlo také nepochopení křesťanské věrouky a zvláště jejího ústředního pojmu oběť. Toto nepochopení stále snadněji přechází v odpor a odmítnutí víry v Boha, který se na zmíněném dějinném pozadí musí nutně jevit jako zlý a krutý. Stěží nepostřehnout okultní antilogiku otce lži, který je – podle Ježíšova výroku - vládcem tohoto světa, a podlým způsobem se konspirativně pokouší člověka přimět k tomu, aby ze strachu či zvráceném zalíbení přistoupil na zdánlivě nezvratné argumenty a odmítl být božským obrazem svého Stvořitele a Spasitele.

Různé hlasy uvádějí, že svět stojí před válkou, která už nebude rozkouskovaná, ani konvenční. Pokud by se tak mělo stát, je při úrovni dnešní informovanosti jisté, že by málokdo věděl, kým byla zahájena, poněvadž by v té věci určitě existovaly nesmiřitelné názory. Možná, že je v takových hlasech slyšet jen trávu růst. Světová válka však nepochybně vedena je, nikoli však jen materiálně. A je nejen vedena, ale byla již na Golgotě vítězně rozhodnuta.

Nejvyšší i nejhlubší radost, kterou lze zakoušet již v tomto životě, plyne právě z vítězství, kterého nad vládcem tohoto světa dosáhl Ježíš Kristus, jenž vysvobozuje člověka z duchovního otročení otci lži. Pokud by ovšem neexistoval poražený, nemohlo by existovat ani toto vítězství, a tím ani nejzazší důvod k radosti...

Člověku na konci dějin nezbyde zřejmě jiný důvod k radosti než Spasitelův triumf nad nepřítelem lidské přirozenosti, se kterým by jinak člověk nutně spolupracoval až ke své plné záhubě.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
15.1.17 Povánoční modlitba
8.1.17 A kdyby se Betlémská událost měla opakovat?
26.12.16 Andělé strážní, Vánoce a terorismus
11.12.16 „Tohoto papeže nám byl čert dlužnej!“
4.12.16 Marxismus je poplatný liberalismu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Dotýká se můj život Ježíšova srdce?, ptal se papež v ranním kázání

Papež: Pravý ekumenismus se zakládá na společném obrácení k Ježíši Kristu

Boží všemohoucnost se vyjevuje zejména v milosrdenství

Návštěva apoštolského nuncia v Aleppu

Canterburský arcibiskup: K pětistému výročí reformace je třeba přistoupit s pokáním

Když se naděje stává modlitbou

Kardinál Koch o reformaci: Lutherovým cílem nebylo rozdělení církve

Dominikáni uzavírají jubilejní rok a hledají cesty evangelizace

Vrchní imám Al-Azhar: Všichni občané jsou si rovni

Rodina se vrátila z Německa do Ruska kvůli pronásledování za křesťanské postoje

Další zemětřesení v Itálii, tentokrát uprostřed sněhu

Jít tam, kde je naše naděje

 Nově na webu
Svatý otec: Křesťanská naděje v blízkosti smrti

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Povánoční modlitba

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Milosrdenství staví hráz sociálnímu zlu

Rozhovory: Je třeba legitimizovat člověka

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv leden 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?

Svět je unaven lživými nadšenci