Vatikán.
Nikdo ze synodálních otců nechce měnit učení církve, přesto stále více narůstá dojem, že mnoho podstatných otázek se má řešit na lokální úrovni. Upozorňuje na to arcibiskup Mark Coleridge z Austrálie. Podle jeho mínění je příliš obtížné mluvit o rodině a manželství na univerzální rovině. Především proto, že dnes prý nic takového jako rodina neexistuje. Existují pouze rodiny a mnoho různých vzorců rodinného života – tvrdí arcibiskup Coleridge.
„Na lokální úrovni by se měly řešit otázky pastorační strategie, zejména ve vztahu k těm, kdo prožívají nesnáze. Je zapotřebí větší kreativity v terénu. Někteří tvrdí, že pokud například neotevřeme dveře rozvedeným, kteří žijí v novém svazku, bude celá synoda zbytečná. Myslím, že tomu tak není. Synoda by měla spíš otevřít dveře kreativitě vůči konkrétním situacím. Učí nás tomu sám papež. Ukazuje, že v pastoraci máme široké manévrovací pole. Nestojíme před alternativou: staré řešení nebo nic. Musíme myslet novým způsobem. Vždycky jsme slýchali, například, že máme veřejně hlásat pravdu a privátně přistupovat k lidem s milosrdenstvím. S tím je dnes konec. Potřebujeme veřejná gesta milosrdenství. Právě to dělá papež František. Když se ho například ptali na homosexuály, odpověděl: kým jsem já, abych je soudil. To bylo velice veřejné gesto“ – řekl Vatikánskému rozhlasu australský arcibiskup.
Stejné téma zaznělo na brífingu s novináři. Německý benediktinský opat Jeremias Schröder zdůraznil, že často slyšel, jak synodální otcové usilovali o větší pravomoci pro místní episkopáty v řešení problémů spojených s manželstvím a rodinou. Poznamenal, že nejméně dvacet biskupů prosazovalo takovéto řešení, zatímco pouze dva nebo tři nesouhlasili s poukazem na to, že by jednota církve měla být zachována i v této oblasti.
„Mám za to, že například v otázce rozvedených, žijících v novém svazku, bychom se měli přiklonit k lokálnímu pastoračnímu řešení. Katolické veřejné mínění v Německu je v tomto bodě velmi citlivé. Stejně tak vnímání homosexuality a sociální přitakání homosexualitě se velmi liší v závislosti na kultuře. I proto se mi zdá zřejmé, že i na tomto poli by se mělo dovolit jednotlivým episkopátům, aby zformulovaly svá vlastní pastorační řešení, která by odpovídala tomu, co lze hlásat, učit a prožívat v určitém kontextu,“ řekl benediktinský opat Schroeder.
Na důsledky a nebezpečí plynoucí z těchto postojů poukázala laická auditorka z Rwandy. Jsou tady určité pevné prvky učení církve, které je třeba zachovat – uvedla na setkání s novináři Thérèse Nyrabukeye. Pastorační řešení mohou být různá, musejí ovšem jasně korespondovat s učením církve. Jinak bude možné dělat si cokoliv a uvnitř katolické církve začnou vznikat sekty. Je to nesmírně delikátní záležitost. Synodální otcové to musejí dobře zvážit a promyslet důsledky takového řešení pro samotnou povahu církve – dodala rwandská auditorka.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
