Aleppo.
V Sýrii působí tři jezuitské komunity. Jedna z nich je v největším a také nejvíce zkoušeném městě Aleppo, odkud přijel do Říma otec
Hassan Sahoui. Syrský jezuita, který vede tamější Jezuitskou službu pro uprchlíky, byl Vatikánským rozhlasem požádán o rozhovor:
„Žijeme v Aleppu a učíme se tedy žít ze dne na den to, co nám život přinese. Stále si opakujeme: Jsme v Božích rukou. Riziko smrti je totiž ustavičné. Tato kritická situace způsobila, že křesťané a muslimové žijí společně, jsou v každodenním kontaktu a paradoxně se sbližují. V našem centru rozdělujeme jídlo pro deset tisíc lidí, pět dní v týdnu, samozřejmě za podpory mnoha dárců a dobrovolníků, křesťanů i muslimů. Mimochodem, také muslimové mi říkají: otče.“
Jaké jsou každodenní problémy života v Aleppu?
„Rodiny musejí platit za elektřinu. Jednu hodinu – alespoň to – dostáváme od státu. Většinu dne však nefunguje. Stejně je tomu s vodou. Lidé proto stojí dlouhé několika hodinové fronty před vodovody u ulic, kostelů či mešit, aby si mohli nabrat vodu (foto). Elektřina a voda je na území ovládaném protivládními ozbrojenci a tak jejich dodávka záleží na tom, jak se dohodnou vládní vojska a džihádisté. Některý den se dohodnou, jiný ne.“
Jste také terčem odstřelování?
„Bohužel jsme vystaveni nepřetržitě výbuchům minometných granátů či raket. Ve většině domů zóny, ve které se nacházíme, je však výbuchů málo. Oběti však samozřejmě jsou. V tom je hrůza války. Potkáváme lidi bez ruky či bez nohy anebo lidi, kteří přišli o svoje blízké nebo o dům. Je to drama.“
Jak tuto situaci prožívá křesťanské společenství?
„Od počátku krize myslím polovina obyvatel města odešla. Také polovina nebo možná většina křesťanů Aleppo. Odešli buď do jiných bezpečnějších měst anebo do Evropy. Ti kdo v Aleppu zůstávají, nebo nemají možnost odcestovat, jsou proto buď odsouzeni žít tam a snášet válečnou situaci anebo se rozhodli tam zůstat navzdory všemu. To však není snadné. Pokud jde o křesťanské rodiny, snaží se odejít, ale je to složité. Někdy chce manželka odejít a manžel zůstat anebo naopak. Snažíme se pomáhat rodinám s duchovním rozlišováním. Někdy chtějí odejít děti nebo mládež, protože nemají vyhlídky. Není snadné opustit místa, kde jste vyrostli a pracujete a zakotvit jinde. Často proto dochází v rodinách ke krizím. Neustále provázíme křesťany, kteří kladou tyto otázky.“
Již dva roky je nezvěstný italský jezuita působící v Sýrii, o. Paolo Dall´Oglio. Poznal jste ho osobně?
„Ano, Pavel je velký muž, náš přítel a náš druh. Myslím, že chtěl dát svůj život za věc syrského lidu. Zvolil směr na základě svého přesvědčení. Vždycky jsem však chválil jeho odvahu. Bohužel je nezvěstný již dva roky a o jeho osudu nic nevíme. Vydal se za Al-Bagdadím, šéfem ISISu. Říká se, že byl asi zabit… Žít v této situaci je zkrátka v některých zónách obtížné. Je tu riziko zabití nebo únosu. Ani já však nemohu najít smysl svého života bez zdejšího lidu.“
Říká syrský jezuita Hassan Sahoui.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
