Nový portál Vatikánského rozhlasu

„Miluješ mne?“ (přítomní odpovědí: Ano) – Děkuji! (smích přítomných). Já jsem ale četl Ježíšova slova. Pán říká: „Miluješ mne? ... Pas mé beránky“ (Jan 21,15.16). Ježíšova slova Petrovi v dnešním evangeliu jsou první, jimiž se obracím k vám, drazí bratři biskupové a kněží, řeholníci a řeholnice, a mladí seminaristé. Tato slova nám připomínají jednu podstatnou věc, že totiž každá pastorační služba se rodí z lásky. Každý zasvěcený život je znamením usmiřující Kristovy lásky. Jako svatá Terezie od Dítěte Ježíš je každý z nás v různosti svých povolání určitým způsobem láskou v srdci církve.

Z hloubi srdce vás zdravím. A prosím vás, abyste mé sympatie předali všem svým nemocným bratřím a sestrám, kteří s námi dnes nemohli být. Církev na Filipínách se blíží k pětistému výročí evangelizace a my vnímáme vděčnost za odkaz, který nám zanechali mnozí biskupové, kněží a řeholníci minulých generací. Ti se přičinili nejenom o hlásání evangelia a vybudování církve v této zemi, ale také o vytvoření společnosti inspirované evangelním poselstvím lásky, odpuštění a solidarity ve službě obecnému dobru. Vy toto dílo lásky dnes nesete dál. Jako oni jste povoláni stavět mosty, pást Kristovo stádce a připravovat schůdné cesty evangeliu v Asii na úsvitu nové éry.

„Kristova láska nás nutí“ (2 Kor 5,14). V prvním dnešním čtení nám svatý Pavel říká, že láska, kterou jsme povoláni šířit, je láskou usmiřující, která vychází ze srdce ukřižovaného Spasitele. Jsme povoláni být „Kristovi vyslanci“ (2 Kor 5,20). Konáme smírnou službu. Hlásáme dobrou zvěst lásky, milosrdenství a bezmezného Božího soucitu. Hlásáme radost evangelia, protože evangelium je příslib Boží milosti, která jedině může přivést k plnosti a uzdravit náš nemocný svět. Evangelium může inspirovat vytváření skutečně spravedlivého a vykoupeného sociálního řádu.

Být vyslanci Kristovi znamená především zvát každého člověka k novému setkání s Pánem Ježíšem (srov. Evangeliii gaudium, 3). Naše osobní setkání s Ním. Toto pozvání má být jádrem vašich oslav evangelizace na Filipínách. Evangelium je však také výzvou k obrácení, ke zpytování svědomí pro jednotlivců i lid. Jak správně učili filipínští biskupové, je církev na Filipínách povolána rozpoznat a odstraňovat hluboce zakořeněné příčiny nerovnosti a nespravedlnosti, které ve zjevném kontrastu s Kristovým učením špiní tvář filipínské společnosti. Evangelium volá každého jednotlivého křesťana žít poctivým a bezúhonným životem a usilovat o obecné dobro. Volá však také křesťanské komunity k vytváření „kruhů poctivosti“ a sítí solidarity, které se ve společnosti mohou šířit, aby ji svým prorockým svědectvím proměnily.

Chudí jsou středem evangelia, jsou v srdci evangelia. Kdybychom chudé z evangelia vyloučili, nemohli bychom plně pochopit poselství Ježíše Krista. Jako vyslanci Kristovi bychom my biskupové, kněží a řeholníci měli být prvními, kdo Jeho usmiřující milost přijímají do svých srdcí. Svatý Pavel vysvětluje, co to znamená. Znamená to odmítat světské vyhlídky a dívat se na všechno v novém Kristově světle. To znamená, že bychom jako první měli zpytovat svoje svědomí, uznat svá selhání a pády a nastoupit cestu ustavičné konverze. Jak můžeme hlásat novost a osvobozující moc kříže druhým, pokud sami nedovolíme Božímu Slovu, aby otřáslo naší pýchou, naším strachem před změnou, našimi přízemními kompromisy s mentalitou tohoto světa, naším duchovním zesvětštěním (srov. Evangelii gaudium, 93)?

Pro nás kněze a zasvěcené osoby je novostí evangelia každodenní setkání s Pánem v modlitbě. Svatí nás učí, že to je zdroj vší apoštolské horlivosti! Žít novost evangelia znamená pro řeholníky nacházet vždy znovu v životě a komunitním apoštolátu podnět k stále těsnějšímu sjednocení s Pánem v dokonalé lásce. Pro nás všechny to znamená dát v životě zazářit chudobě Krista, jehož život byl plně soustředěn na plnění Otcovy vůle a na službu druhým. Velikou hrozbou tomu je přirozeně upadnutí do určitého materialismu, který se může vloudit do našeho života a kompromitovat svědectví, které vydáváme. Jedině staneme-li se sami chudými a vyloučíme samolibost, budeme se moci ztotožnit s těmi posledními z našich bratří a sester. Spatříme věci v novém světle a budeme tak moci odpovědět poctivě a bezúhonně na výzvu zvěstovat radikalitu evangelia ve společnosti zvyklé na vylučování, polarizaci a skandální nerovnost.

Tady chci oslovit zvláště přítomné mladé kněze, řeholníky a seminaristy. Sdílejte radost a nadšení své lásky ke Kristu a k církvi s kýmkoli, ale především se svými vrstevníky. Buďte mezi mladými, kteří mohou být zmateni a sklíčeni, ale kteří nadále v církvi spatřují svoji průvodkyni na cestě a zdroj naděje.

Buďte nablízku těm, kteří žijí ve společnosti obtížené chudobou a korupcí, klesají na mysli a jsou pokoušeni vzdát všechno, opustit školu a žít na ulici. Hlásejte krásu a pravdu křesťanského manželství společnosti, která je pokoušena nahlížet matoucími způsoby sexualitu, manželství a rodinu. Jak víte, tyto skutečnosti jsou stále více napadány silnými mocnostmi, které usilují o znetvoření stvořitelského Božího plánu a zradu pravých hodnot, které inspirovaly a daly formu všemu, co je ve vaší kultuře krásné.

Filipínská kultura je totiž utvářena kreativitou víry. Filipínci jsou všude známí svojí láskou k Bohu, svojí vroucí zbožností a srdečnou a vřelou úctou k Matce Boží a jejímu růženci. Toto velké dědictví má silný misionářský potenciál. Je to způsob, kterým váš lid inkulturoval evangelium a nadále přijímá jeho poselství (srov. Evangelii gaudium, 122). Na těchto solidních základech stavějte svým zapojením do příprav oslav pětistého výročí.

Kristus zemřel pro všechny, abychom spojeni ve smrti s Ním mohli žít už ne pro sebe, ale pro Něho (srov. 2 Kor 5,15). Drazí bratři biskupové, kněží a řeholníci, prosím Marii, Matku církve, aby ve vás všech vzbuzovala dostatek takovéto horlivosti, která vám se sebezapřením umožní odevzdat se službě bratřím a sestrám. Takto ať usmiřující Kristova láska prostoupí celé tkanivo filipínské společnosti a vaším prostřednictvím i vzdálené končiny světa.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie