Drazí přátelé,
Děkuji vám za možnost účastnit se tohoto setkání, na kterém se mimo jiné sešly čtyři největší náboženské komunity, jež jsou integrující součástí života na Sri Lance: buddhismus, hinduismus, islám a křesťanství. Děkuji vám za vaši účast i za vaše vřelé přijetí. Děkuji také těm, kteří sem přinesli modlitby a požehnání, děkuji zvláště biskupovi Klétovi Chandrasiri Pererovi a ctihodnému Vigithasiriovi Niyngoda Therovi za jejich laskavá slova.
Přišel jsem na Sri Lanku ve stopách svých předchůdců, papeže Pavla VI. a Jana Pavla II., abych ukázal, jak veliká je láska a starost katolické církve o Sri Lanku. Považuji za velikou milost, že mohu navštívit místní katolickou obec, utvrdit ji ve víře v Krista, modlit se spolu s ní a sdílet její radosti a soužení. A stejně tak je pro mne milost, že mohu být s vámi všemi, muži i ženami těchto velikých náboženských tradic, kteří s námi sdílíte touhu po moudrosti, pravdě a svatosti.
Na Druhém vatikánském koncilu katolická církev deklarovala svoji hlubokou a trvalou úctu k ostatním náboženstvím. Prohlásila, že „neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky“ (Nostra aetate, 2). Chci potvrdit tento upřímný respekt církve vůči vám, vašim tradicím a vaší víře.
A v tomto duchu úcty chce katolická církev spolupracovat s vámi a se všemi lidmi dobré vůle na prosperitě všech obyvatelů Sri Lanky. Doufám, že moje návštěva pomůže povzbudit a prohloubit různé formy mezináboženské a ekumenické spolupráce, jež byla zahájena v minulých letech.
Tyto chvályhodné iniciativy poskytly příležitost k dialogu, který je bytostně důležitý, máme-li se vzájemně poznat, chápat a respektovat. Zkušenost však učí, že má-li být takový dialog a setkání účinné, musí se zakládat na plné a ryzí prezentaci našich přesvědčení. Takový dialog samozřejmě ukáže, jak se různí naše víra, tradice i praktiky. Nicméně, budeme-li poctiví při prezentaci svých přesvědčení, budeme s to jasněji nahlédnout to, co máme společné. Nové cesty se otevírají ve vzájemné úctě, spolupráci a také přátelství.
Tyto pozitivní kroky v mezináboženských a ekumenických vztazích nabývají zvláštního a naléhavého významu na Sri Lance. Dlouhé roky byli muži a ženy této země oběťmi občanské války a násilí. Dnes je zapotřebí uzdravení a jednota, nikoli další konflikty a rozdělení. Podporovat uzdravení a jednotu je zajisté ušlechtilý závazek každého, komu leží na srdci dobro země a celé lidské rodiny. Doufám, že mezináboženská a ekumenická spolupráce ukáže, že k harmonickému životu bratří a sester není zapotřebí, aby muži a ženy opomíjeli svoji etnickou či náboženskou identitu.
Kolika způsoby jen mohou stoupenci různých náboženství uskutečňovat tuto službu! Kolik jen existuje potřeb, které zaopatřuje balzám bratrské solidarity! Myslím zejména na materiální a duchovní potřeby chudých, domorodců a těch, kteří toužebně očekávají slovo útěchy a naděje. Myslím zde také na četné rodiny, které oplakávají ztrátu svých drahých.
Mnoho lidí dobré vůle v tento historický okamžik vašeho národa usiluje o obnovu mravních základů celé společnosti! Kéž rostoucí duch spolupráce mezi představiteli různých náboženských komunit umožní dát výraz snaze učinit smíření všech obyvatel Sri Lanky středem veškerého úsilí o obnovu společnosti a jejích institucí. Dobro míru vyžaduje, aby náboženská vyznání nebyla zneužívána k násilí nebo válce. Musíme být zřetelní a nedvojznační, když vybízíme své komunity, aby v životě plnily pravidla mírumilovného soužití, jež existují v každém náboženství, a odsuzovaly násilné skutky, pokud k nim dojde.
Drazí přátelé, děkuji vám znovu za velkorysé přijetí a za vaši pozornost. Kéž toto bratrské setkání utvrdí nás všechny v harmonickém životě, abychom šířili požehnání pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
