Za dva týdny, 25. listopadu, se papež František setká ve Štrasburku s poslanci Evropského parlamentu a s Radou Evropy. Během bleskové jednodenní návštěvy pronese dvě promluvy.
Jan Pavel II. mluvil o dvou plících Evropy: Východní a Západní s jejich vlastní kulturou, duchovností a dějinami. Hned po pádu berlínské zdi však upozorňoval, že čas přechodu nebude snadný a evropské společnosti budou vystaveny novým hrozbám. Ateistický totalitarismus byl vystřídán honbou za blahobytem a majetkem. Materialistický totalitarismus každodenního života je schopen podrýt základy jednoty i soudržnost společnosti. Jan Pavel II. tehdy patrně nepředvídal „diktaturu relativismu“ a extrémní individualismus, který nebere ohled na druhého člověka a na potřeby společnosti, nepředvídal jeho sílu, s jakou udeří na základy bytí společnosti, na důstojnost člověka stvořeného jako muž a žena k Božímu obrazu, na rodinu a na všechno, co je zapotřebí k pocitu smysluplnosti a dynamiky společnosti založené na lidském sdílení.
V kontextu tendencí, které se snaží Evropu nejenom odetnout od křesťanských kořenů, ale eliminovat křesťanství z veřejného prostoru, již Benedikt XVI. upozorňoval, že Evropa tak přichází o schopnost kontaktu a o možnost vést dialog s velkými kulturami lidstva. Všechny totiž mají silný náboženský a tím i hluboce lidský rozměr. Předpoklad, že stačí pouhá racionalita nemající vztah ke kulturním kořenům, omezuje Evropu v kontaktu s ostatními. Otázka „být či nebýt“ je pro Evropu záležitostí integrace víry a současné racionality do jediné, ucelené antropologické vize, která bude zahrnovat bohatství lidské osoby a uschopní člověka navazovat kontakt s jinými kulturami lidstva.
Nebyla to nějaká profesorská, teoretická tvrzení. Benedikt XVI. opakoval vícekrát, např. na tiskové konferenci s novináři cestou z Říma do Německa, že být v církvi je něco jiného než členství ve sportovním klubu, který uspokojuje zájmy svých členů. Být v církvi, znamená ocitnout se v síti Krista, který chytá ryby dobré i špatné, aby je zachránil ze smrtících vod a dává jim život.
Papež František na to navazuje. Klade otázky a snaží se prohlubovat postoje všech, zejména křesťanů: Co se stalo s Evropou? Je ještě životodárnou matkou? Anebo se jí nechce předávat život? Vypadá to jakoby se už nedovedla rozhodnout, zda je křesťanská či nikoliv, nebo alespoň trochu křesťanská, ve skrytu, protože se za svoje křesťanské kořeny stydí. Papež František se často vrací k obrazu církve jakožto polní nemocnice. Platí to i pro Evropu. Zarážející krize nezaměstnanosti, která postihuje zvláště mladé generace, jež jsou prakticky hozeny přes palubu, nemají budoucnost, ani šanci vydělat si na pocit důstojnosti a obstarat si obživu. Na setkání s evropskými biskupy (3.října 2014) papež s nebývalou hořkostí poznamenal, že Evropa odhazuje děti. Rychle stárne, ale o staré se nestará, propaguje eutanázii. Dobře se najíst, obléci se tak, aby to druhé šokovalo, zabezpečit se léky, utéci před samotou do společnosti kočky či psa. Namísto stálých rodinných vazeb a dětských citů, namísto vyhlídek do budoucna, jenom zábava. Evropa je unavená a dezorientovaná. To je drama dnešní Evropy, ale nemusí to ještě znamenat její konec, říká František. Evropa má velké bohatství a může vykročit dál. Musí však přestát svoji chorobu. Je třeba vrátit se ke Kristu. On, Zmrtvýchvstalý, dává život, umožňuje pokrok a obnovuje lidské společenství a důstojnost člověka.
Evropské biskupy (CCEE) papež požádal, aby se nestyděli hlásat Vzkříšeného Krista, když před několika týdny diskutovali o Rodině a budoucnosti Evropy, a řekl, že je třeba přemýšlet o tom, jak docenit rodinu jakožto zdroj pastorační obnovy celých společností, aby se farnosti stávaly stále více „rodinami rodin“. Vyjádřil se také v tom smyslu, že křesťanství a církev není cukrárna, kde se lze zastavit na kus řeči a na kávu. Křesťanský život je boj. Ježíš Kristus je úhelným kamenem celé budovy. Nestačí zůstat stát na jejím prahu a podivovat se nad tím, jak je krásná. Nelze být polovičním katolíkem, který jednou stojí na jedné straně a po druhé na druhé. Takoví, řekl papež František, způsobují velkou škodu, protože jejich svědectví je neprůhledné a vyvolává zmatek.
30. října přijal papež na audienci předsedu Evropského parlamentu. Martin Schulz po setkání v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas řekl, že Apoštolský stolec a František mají velký vliv na světovou debatu o změnách, ke kterým dochází také v Evropě. Právě proto byl papež pozván do Evropského parlamentu a setká se také s Evropskou komisí. Nepochybně bude mluvit o problémech Evropy v souvislosti s veřejnou funkcí těch, s nimiž se v těchto institucích setká.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
