Drazí katechumeni,
Zakončení Roku víry vás spolu s vašimi katechety a příbuznými přivedlo sem, abyste reprezentovali mnoho jiných mužů a žen, kteří se ubírají toutéž cestou víry v různých částech světa. Duchovně jsme dnes večer všichni spojeni. Pocházíte z mnoha zemí, odlišných kulturních tradic a zkušeností. A přece dnes večer cítíme, že spolu máme mnoho společného. Především jedno: touhu po Bohu. Tuto touhu evokují slova Žalmisty: „Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?“ (Žl 42,2-3). Jak důležité je uchovávat naživu tuto touhu, tuto tužbu po setkání s Pánem a zkušenosti s Ním, s Jeho láskou a Jeho milosrdenstvím. Pokud bude chybět žízeň po živém Bohu, hrozí víře, že se stane zvykovou a vyhasne jako oheň, který není udržován. Hrozí ji, že zatuchne a stane se nesmyslnou.
Příběh evangelia (srov. Jan 1,35-42) nám podává Jana Křtitele, který ukazuje svým učedníkům Ježíše jakožto Božího Beránka. Dva z nich se rozhodnou následovat Mistra a potom se stanou „prostředníky“, kteří umožní druhým setkat se s Pánem, poznat Jej a následovat. V tomto vyprávění jsou tři momenty, které odkazují ke zkušenosti katechumenátu. Prvním je naslouchání. Ti dva učedníci naslouchali Křtitelovu svědectví. Také vy, drazí katechumeni, jste naslouchali těm, kteří s vámi rozmlouvali o Ježíši a nabídli vám, abyste Jej následovali a stali se Jeho učedníky skrze křest. V halasu mnoha hlasů, které jsou kolem nás i v nás, jste uslyšeli a přijali hlas, který vám ukázal Ježíše jako jediného, který může dát plný smysl vašemu životu.
Druhým momentem je setkání. Ti dva učedníci potkali Mistra a zůstali s Ním. Hned poté postřehli ve svém srdci něco nového: požadavek předávat svoji radost druhým, aby se s Ním mohli setkat také. Ondřej totiž potkal svého bratra Šimona a dovedl ho k Ježíši. Jak prospěšné je rozjímat tento výjev! Připomíná nám, že nás Bůh stvořil nikoli proto, abychom byli sami, uzavřeni do sebe, ale abychom mohli potkat Jeho a otevřít se setkání s druhými. Bůh jako první přichází ke každému z nás, a to je nádherné! On nám vychází vstříc. V Bibli se Bůh ukazuje jako ten, kdo má v setkání s člověkem iniciativu. Hledá člověka a obvykle jej hledá právě, když člověk zakouší hořkou a tragickou zkušenost zrady Boha a útěku před Ním. Bůh neotálí a hned jej hledá. Náš Otec je trpělivým hledačem! Vždycky nás předchází a očekává. Neochabuje v čekání, nevzdaluje se od nás, ale trpělivě vyhlíží příznivý okamžik pro setkání s každým s nás. A když tato chvíle nadejde, nikdy není uspěchaná, protože Bůh s námi touží zůstat dlouho, aby nás podpořil, potěšil a daroval nám svoji radost. Bůh spěchá, aby se s námi setkal, nikoli aby nás opustil. Zůstává s námi. Jako my toužíme po Něm a vyhlížíme Jej, tak také On touží být s Námi, protože patříme Jemu, jsme „Jeho“, jsme Jeho tvorové. Můžeme říci, že také On žízní po nás, aby se s námi setkal. Náš Bůh po nás žízní. Takové je srdce Boha. Je krásné to vnímat.
Posledním rysem příběhu je putování. Oba učedníci jdou k Ježíši a potom kus cesty spolu s Ním. To je důležité ponaučení pro nás všechny. Víra je společná cesta s Ježíšem. Na to stále pamatujme: víra je společná cesta s Ježíšem a trvá celý život. Na konci se objeví. Zajisté, občas během cesty pociťujeme únavu a bezradnost. Víra nám však dodává jistotu neustálé Ježíšovy přítomnosti v každé, i v té nejbolestnější a těžko pochopitelné situaci. Jsme povoláni jít, abychom vstupovali stále hlouběji do tajemství Boží lásky, která nás přerůstá a umožňuje nám žít pokojně a s nadějí.
Drazí katechumeni, dnes začínáte cestu katechumenátu. Přeji vám, abyste jej prožili v radosti a jistotě, že celá církev je vám oporou a hledí na vás s velkou důvěrou. Maria, dokonalá učednice, ať vás provází: je krásné vnímat ji jako naši Matku ve víře! Zvu vás, abyste si uchovali nadšení prvního momentu, který vám otevřel oči pro světlo víry; abyste si jako milovaný učedník pamatovali den a hodinu, kdy jste se poprvé setkali s Ježíšem a ucítili na sobě Jeho pohled. Nikdy nezapomeňte na tento Ježíšův pohled, který spočinul na tobě… a tobě… a tobě… Nezapomeňte. Je to pohled lásky. Tak si budete stále jisti věrnou láskou Pána. On je věrní a buďte si jisti, že vás nikdy nezradí!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
