Nový portál Vatikánského rozhlasu

již včera jsem měl to potěšení setkat s vámi a dnes je náš svátek ještě větší, protože se v den Páně shromažďujeme k eucharistii. Jste seminaristé, novicové a novicky, mladí, kteří rozpoznávají svoje povolání, přišli jste z nejrůznějších částí světa a reprezentujete mládí církve! Církev je Kristovou nevěstou a vy v určitém smyslu představujete moment jejího zasnoubení, rozkvět povolání, období objevování, ověřování a formace. A to je velmi krásný stav, ve kterém se kladou základy budoucnosti. Díky, že jste přišli!

Dnes k nám Boží slovo promlouvá o misijním poslání. Kde se rodí? Odpověď je jednoduchá, rodí se povoláním, Pánovým povoláním. A koho On povolává, tak proto, aby jej poslal. Avšak, jaký má být styl toho, kdo je poslán? Jaké jsou opěrné body křesťanského misijního poslání? Čtení, která jsme slyšeli, nám nabízejí tři: radost útěchy, kříž a modlitbu.

1. První element: radost útěchy. Prorok Izaiáš se obrací k lidu, který prošel temným obdobím exilu, prodělal velmi těžkou zkoušku, ale nyní nadešel Jeruzalému čas útěchy, smutek a strach musejí udělat místo radosti: “Plesejte… jásejte…radujte se” – říká prorok (Iz 66,10). Je to velké pozvání k radosti. Proč? Jaký je důvod tohoto pozvání k radosti? Proč Pán přivalí na svaté město blaho jako řeku útěchy a mateřské něhy: „Ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším“ (vv. 12-13). Jako si matka bere dítě na klín a utěšuje jej, tak Pán činí a bude činit s námi. Toto je ona řeka něhy, která nám dá tolik útěchy. Každý křesťan a zvláště my, jsme povoláni nést poselství naděje, které dává klid a radost: Boží útěchu a Jeho něhu všem. Avšak jejími nositeli můžeme být jedině, zakoušíme-li my jako první tu radost, kterou On potěšuje, radost z toho, že nás má rád. To je důležité, aby naše misie byla plodná, totiž cítit Boží útěchu a předávat ji! Několikrát jsem se setkal se zasvěcenými osobami, které měly strach před Boží útěchou… a trápí se tím… Nemějte však strach! Pán je Pánem útěchy. Pán je Otec a On říká, co s námi bude jako to činí matka svému dítěti, něžně. Nemějte strach před Pánovou útěchou. V našem srdci musí zaznít Izaiášovo pozvání: „Těšte, těšte můj národ“ (Iz 40,1) a stát se misijním posláním. Najít Pána, který nás utěšuje, a jít utěšovat Boží lid - toto je misijní poslání. Dnes lidé zajisté potřebují slova, ale především potřebují, abychom dosvědčovali milosrdenství, Pánovu něhu, která rozehřívá srdce, probouzí naději, přitahuje k dobru; radost ze šíření Boží útěchy!

2. Druhým opěrným bodem misijního poslání je Kristův kříž. Svatý Pavel píše Galaťanům: „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista“ (Gal 6,14). A mluví o „stigmatech“, tedy ranách ukřižovaného Ježíše jako o poznávacím znamení, znaku toho, že je apoštolem evangelia. Během své služby zakoušel Pavel utrpení, slabost a porážky, ale také radost a útěchu. Toto je Ježíšovo velikonoční mystérium, tajemství smrti a vzkříšení. Právě tím, že se nechal vpravit do Ježíšova umírání, dostal svatý Pavel účast na Jeho vzkříšení, na Jeho vítězství. V hodině temnoty a zkoušky je již přítomen a působí úsvit světla a spásy. Velikonoční mystérium je tlukoucím srdcem misijního poslání církve! Zůstaneme-li uvnitř tohoto tajemství, jsme chráněni jak před zesvětštělou a triumfalistickou vizí, tak před sklíčeností, která může vzniknout ve zkouškách a neúspěších. Plodnost, pastorační plodnost evangelia není dána ani úspěchem, ani neúspěchem podle lidských hodnotových kritérií, nýbrž osvojením si logiky Ježíšova kříže, která je logikou vyjití z nás samých a darování se, logikou lásky. Je to kříž, vždycky Kristův kříž – neboť někdy nám nabízejí kříž bez Krista a to není to. Jedině Kristův kříž zaručuje plodnost našeho misijního poslání. A z kříže, nejvyššího úkonu milosrdenství a lásky, se znovu rodí „nové stvoření“ (Gal 6,15).

3. Nakonec třetí prvek: modlitba. V evangeliu jsme slyšeli: „Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Lk 10,2). Dělníci žní nejsou vybíráni reklamními kampaněmi nebo výzvami ke službě a velkodušnosti, nýbrž jsou „vyvoleni“ a „posláni“ Bohem. On si vybírá a posílá, On posílá a dává poslání. Proto je modlitba důležitá. Církev, říkal nám Benedikt XVI., není naše, nýbrž Boží. A kolikrát jen si my zasvěcené osoby myslíme, že je naše! A děláme z ní, co nás napadne. Avšak, není naše, ale Boží. Jeho je půda určená ke kultivaci. Misijní poslání je tedy především milost. Apoštol je plodem modlitby, v níž nachází světlo a sílu svého působení. Naše misie totiž nepřináší plody, ba dokonce zaniká v momentě, kdy se přeruší spojení se zdrojem, s Pánem.

Drazí seminaristé, drazí novicové a novicky, drazí mladí, kteří rozpoznáváte svoje povolání. Jeden z vás, jeden z vašich formátorů, mi předevčírem řekl: „Évangeliser on fait à genoux“. Slyšte dobře: „Evangelizace se dělá na kolenou“. Buďte stále muži a ženami modlitby! Bez ustavičného vztahu s Bohem se misie stává řemeslem. Čím jsi ty? Krejčím, kuchařkou, knězem.. Děláš kněze, děláš sestru? Nikoli. To není řemeslo, ale něco jiného. Riziko aktivismu, přílišné důvěry ve struktury vždycky číhá. Pohlédneme-li na Ježíše, uvidíme, že se před každým rozhodnutím a důležitou událostí usebral v intenzivní a dlouhé modlitbě. Pěstujme kontemplativní dimenzi i ve víru těch nejvíce naléhavých a tíživých závazků. Čím více vás misijní poslání táhne na existenciální periferie, tím více ať je vaše srdce sjednoceno s Kristovým srdcem, plným milosrdenství a lásky. Tady spočívá tajemství pastorační plodnosti Pánova učedníka!

Ježíš posílá své učedníky bez „měšce, mošny a opánků“ (Lk 10,4). Šíření evangelia není zajištěno ani počtem lidí, ani prestiží instituce, ani množstvím dostupných zdrojů. Záleží na tom, abychom byli proniknuti Kristovou láskou, nechali se vést Duchem svatým a naroubovali vlastní život na strom života, kterým je Pánův kříž.

Drazí přátelé a přítelkyně, s velkou důvěrou vás svěřuji přímluvě nejsvětější Panny Marie. Ona je Matkou, která nám pomáhá přijímat definitivní rozhodnutí svobodně a beze strachu. Ona ať vám pomáhá dosvědčovat radost z Boží útěchy, nemít strach z radosti, Ona ať vás vpraví do logiky Kristovy lásky, abyste rostli ve stále intenzivnějším spojení s Pánem v modlitbě. Tak bude váš život bohatý a plodný.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie