Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Duch světa neustále svádí člověka k modloslužbě nejrůznějšího druhu. Cesta k Bohu však vede jinudy, je to cesta věrnosti podobná manželské lásce. Papež František o tom kázal při dnešní ranní mši svaté v kapli Domu svaté Marty.
Když jeden z učitelů Zákona přistupuje k Ježíšovi s otázkou, které přikázání je první ze všech, jeho úmysly nejsou patrně zcela nevinné. – Začal papež František své rozjímání nad dnešním evangeliem z 12. kapitoly Markova evangelia. - Chce Ježíše zkoušet nebo dokonce nachytat. Když pak Ježíš odpoví biblickou citací „Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán“, učenec přitakává. Papež pak položil důraz na Kristův komentář: „Nejsi daleko od Božího království“. Toto jeho „nejsi daleko“, s nímž se na znalce Zákona obrací, ovšem znamená něco jako „znáš dobře teorii“, ale „k Božímu království máš ještě pěkný kus“, protože toto přikázání je potřeba uvést do reality, vyznání Boha se děje na cestě života:

„Nestačí říkat: ´Já přece věřím v Boha, Bůh je jediným Bohem´. Jistě, v pořádku, ale jak to prožíváš ve svém vlastním životě? Copak můžeme říkat: ´Hospodin je jediný Bůh, není žádný jiný´, ale žít jakoby tomu tak nebylo a mít po ruce celou spoustu jiných bůžků? Nebezpečí modloslužby je reálné. Je to modloslužba, kterou nese duch tohoto světa. Ježíš o tom mluví zcela jasně: duch světa – ne! A při poslední večeři prosí Otce, aby nás od ducha světa uchránil, protože duch světa nás vede k modloslužbě.“

Modloslužba k nám přichází pokradmu. Každý z nás má své skryté modly – a cesta života, která nás má přibližovat k Božímu království, vede právě přes odhalování těchto skrytých bůžků, pokračoval papež František. Příklady podobného chování najdeme v Bibli – připomíná papež – v příběhu Ráchel, Jákobovy ženy, která předstírá, že neodnáší z domu svého otce žádné modly, a přitom je má schované pod svým sedlem. Také my – dodává papež František – „jsme si schovali bůžky pod svá sedla... Musíme je ale vyhledat a zničit“, protože chceme-li následovat Boha, jedinou cestou je cesta lásky zakotvené ve věrnosti:

„Věrnost po nás žádá, abychom vyhnali modly, abychom odhalili modly ukryté v naší osobnosti, v našem způsobu života; skryté modly, které způsobují, že nejsme věrní v lásce. Apoštol Jakub říká, že kdo je přítelem světa, je nepřítelem Božím, a říká: „Vy cizoložníci!“(český překl. "vy(duše)nevěrné" Jak 4,4). Nazývá nás „cizoložníky“. Proč právě tak? Protože kdo je ´přítelem´ světa, je modloslužebníkem, není věrný Boží lásce! Cesta, „přibližování“ směrem k Božímu království je cestou věrnosti, podobnou věrnosti manželské.“

A přece - ačkoli všichni máme „malé či méně malé bůžky“, jak je vůbec možné – táže se v závěru papež František – nebýt věrní „tak nesmírné lásce“? Abychom obstáli, je třeba důvěřovat Kristu, v němž je „plnost věrnosti“ a který nás „tolik miluje“:

„Můžeme dnes prosit Ježíše: ´Pane, který jsi tolik dobrý, ukaž mi cestu, jak být každý den méně vzdálen Božímu království, cestu, která povede k vyhnání všech bůžků´. Je to obtížné, ale je třeba začít... Modly schované v mnoha různých sedlech, modly zakořeněné v naší osobnosti, ve způsobu života! Vyhnat modlu světskosti, která z nás činí Boží nepřátele! Prosme dnes Ježíše o tuto milost.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(job)