To je krásné: za prvé, Ježíš je na hoře sám a modlí se. Modlí se sám (srov.
Jan 8,1). Potom se odebírá znovu do chrámu a všechen lid jde za ním (srov. 2). Ježíš uprostřed lidu. A nakonec se ocitá sám se ženou (srov. v.9). Ježíš je sám! Je to však plodná samota modlitby s Otcem; krásná samota, která je jádrem dnešního poselství církve, totiž samo Jeho milosrdenství vůči oné ženě.
Také je tu jeden rozdíl týkající se lidu. Všechen lid šel za ním. On usedl a začal jej učit. Lid chtěl slyšet Ježíšova slova, lid s otevřeným srdcem a potřebující Boží Slovo. Ale byli tu také jiní lidé, kteří neslyšeli nic a nemohli slyšet. To jsou ti, kteří přišli s onou ženou a řekli: Poslyš Mistře, to je jedna taková a taková... Musíme udělat to, co nám Mojžíš přikázal, abychom takovýmto ženám činili.
Myslím, že i my jsme takovýmto lidem, který na jedné straně chce slyšet Ježíše, ale zároveň se nám také líbí tlouci druhé, odsuzovat druhé. A Ježíšovým poselstvím je milosrdenství. Pro mne osobně – říkám ve vší skromnosti - je to nejsilnější Pánovo poselství. On sám přece řekl: Nepřišel jsem kvůli spravedlivým. Ti se ospravedlní sami.
Já to nemohu učinit, ale Ty můžeš dobrotivý Pane! Oni si však myslí, že to mohou učinit. Přišel jsem kvůli hříšníkům (srov. Mk 2,17).
Pomyslete na ty řeči, které začaly po Matoušově povolání. Chodí s hříšníky! (srov. Mk 2,16). A On přišel kvůli nám, když uznáme, že jsme hříšníky. Ale budeme-li jako onen farizeus před oltářem: Děkuji ti, Pane, za to, že nejsem jako všichni ostatní lidé, například jako tam ten, celník u dveří (srov. Lk 18,11-12), pak nepoznáme Pánovo srdce a nebudeme mít nikdy radost ze zakoušeného milosrdenství! Není snadné svěřit se Božímu milosrdenství, protože je nepochopitelnou propastí. Ale musíme to udělat! „Ach, Otče, kdybyste znal můj život, nemluvil byste tak!“ – Proč, co jsi udělal? – „Udělal jsem hrozné věci!“ – Dobře. Tak Jdi za Ježíšem. Jemu se bude líbit, když mu o těch věcech budeš vyprávět!“. On zapomíná. On má zvláštní schopnost zapomínat. Zapomene, políbí tě, obejme a řekne ti jen: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš. (Jan 8,11). Jenom tuto radu ti dá. Po měsíci jsme v téže situaci... Vraťme se k Pánu. Pán se nikdy neunaví v odpouštění. Nikdy! My však umdléváme, máme-li jej prosit o odpuštění. Prosme o milost, abychom v prosbách o odpuštění neochabovali, protože On nikdy neochabuje v odpouštění. Prosme o tuto milost.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
