Kardinálové velkou většinou rozhodli a stanovili datum zahájení konkláve na toto úterý. Cítí se tedy připraveni podniknout rozhodující krok k volbě nového papeže. Společné reflexe v kongregacích, vzájemná výměna informací, dialogy utvářející osobní a zodpovědný úsudek o těch, kteří by byli nejvhodnější pro toto velké poslání, tudíž dosáhly prvního stupně zralosti. Od úterka se rozlišování stane ještě náročnějším, protože se za pomocí skrutinií bude hledat jakási „míra“ shody dosažitelná u některých konkrétních osob. A bude se pokračovat až k definitivní volbě.
Je úchvatné pomyšlení na odpovědnost, která je sama o sobě nadlidská a která bude složena na bedra jediného člověka! Nejde jenom o dobré vedení komplikované instituce, ale mnohem více o náboženskou, duchovní a morální orientaci nejpočetnějšího společenství věřících rozšířeného na všech kontinentech a pozorně sledovaného – v pozitivním, ale někdy také negativním smyslu – mnohými našimi současníky, kteří hledají smysl svojí existence. Evangelium je třeba hlásat napříč všemi dobami ke spáse všech až na konec světa.
Konkláve je tedy událost, jejíž smysl může být opravdu chápán a pokojně prožíván jedině v perspektivě víry. Protagonisté dvou předchozích konkláve nám o tom podali intenzivní a nezapomenutelné svědectví. Papež Wojtyla rozjímal o Michelangelově Posledním soudu v básni Římský triptych: „Před očima Stvořitele je všechno odhalené a otevřené“, „průzračnost dění, průzračnost svědomí“. „Ty, který pronikáš všechno – ukaž!“ „A On ukáže“. A pozdější papež Ratzinger to komentoval: „Odkaz klíčů daných Petrovi… vložení těchto klíčů do správných rukou je nezměrná odpovědnost těchto dnů“. Ten, který svým mimořádným odstoupením, znovu přivedl kardinály k překročení prahů Sixtinské kaple, aby tváří v tvář dějinám rozlišili, do jakých rukou svěřit tyto klíče, je s námi všemi. Mlčky, ale hlouběji a uvědoměleji než my všichni, se modlí: „Duchu Boží, ty, který všechno pronikáš – ukaž!“
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky