Děkuji, drahý bratře Aloisi, za Tvoje vřelá slova plná sympatií. Drazí mladí lidé, drazí poutníci důvěry, buďte vítáni v Římě!
Přišli jste ve velkém počtu z celé Evropy i z ostatních kontinentů, abyste se modlili u hrobů svatých apoštolů Petra a Pavla. V tomto městě totiž pro Krista oba prolili svoji krev. Víra, která oživovala tyto velké Ježíšovy apoštoly, vás přiměla, aby jste se dali také na cestu. Rozhodli jste se, že se budete v nadcházejícím roce snažit zprůchodnit prameny důvěry v Boha, abyste z nich mohli denně žít. Těší mne, že se takto setkáváte v tomto Roce víry, který byl zahájen v měsící říjnu. Je to již počtvrté, co se toto Evropské setkání koná v Římě. Chtěl bych při této příležitosti opakovat slova, která můj předchůdce Jan Pavel II. řekl mládeži na třetím tomto setkání v Římě: „Papež se hluboce účastní vaší pouti důvěry po této zemi... I já jsem povolán být poutníkem důvěry v Kristově jménu (30. prosince 1987).
Před bezmála 70 lety bratr Roger založil komunitu v Taizé, kam stále přicházejí tisíce mladých lidí z celého světa, aby hledali smysl svého života. Bratři je zahrnují do svojí modlitby a dávají jim možnost učinit zkušenost osobního vztahu s Bohem. Na podporu těchto mladých lidí v jejich cestě ke Kristu, napadla bratra Rogera myšlenka zahájit „pouť důvěry na této zemi“.
Neúnavný svědek evangelia pokoje a smíření inspirovaný ohněm ekumenismu svatosti, bratr Roger, povzbudil všechny, kdo přišli do Taizé, aby se stali hledači společenství. Po jeho smrti jsem řekl: „Měli bychom v nitru naslouchat jeho duchovně žitému ekumenismu a nechat se vést jeho svědectvím vstříc ekumenismu opravdu niternému a duchovnímu“. V jeho šlépějích buďte všichni nositeli tohoto poselství jednoty. Ujišťuji vás o neodvolatelném úsilí katolické církve pokračovat v hledání cest smíření a dosáhnout viditelné jednoty křesťanů. Chtěl bych zvlášť srdečně pozdravit dnes večer ty z vás, kteří jsou pravoslavní nebo protestanté.
Kristus vám dnes klade otázku, kterou položil svým učedníkům: „Kým jsem pro vás já?“. Na tuto otázku odpověděl Petr, u jehož hrobu se nyní nacházíme, takto: „Ty jsi Kristus, syn živého Boha“ (Mt 16,15-16). A celý jeho život se stal konkrétní odpovědí na tuto otázku. Kristus touží dostat od každého z vás odpověď, která nebude vycházet z donucení, ani ze strachu, ale z vaší hluboké svobody. Odpovědí na tuto otázku se váš život stane smysluplnější. Text listu svatého Jana, který jsme právě vyslechli, nám umožňuje velice jednoduše a synteticky pochopit, jak odpovědět, „abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil“ (1 Jan 3,23). Mít víru a mít rád Boha a druhé! Co je více povznášející? Co je krásnější?
Kéž toto přitakání Kristu ve vašich srdcích během tohoto pobytu v Římě vzroste dlouhým prodléváním ve ztišení, které má ústřední místo při vašich společných modlitbách po slyšení Božího Slova. Toto Slovo, říká druhý list Petrův, je jako „světlo, které svítí na temném místě“, a děláte dobře, že na ně dbáte, „dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci“ (2 Petr 1,19). Pochopili jste, že pokud má ve vašich sdcích vzejít jitřenka, je tomu tak proto, že se tam nevyskytuje vždycky. Zlo a utrpení nevinných ve vás někdy působí pochybnost a neklid. A přitakání Kristu se může stát obtížným. Nedovolte, aby z vás tato pochybnost udělala nevěřící? Ježíš neodmítnul muže, který k němu volal: „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“ (Mk 9,24).
Abyste v tomto zápase neztratili důvěru, Bůh vás nenechává samotné a osamocené. Všem nám dává radost a útěchu ze společenství církve. Během svého pobytu v Římě, zvláště díky velkorysému přijetí mnoha farnostmi a řeholními komunitami, učiníte novou zkušenost církve. Po návratu domů, do své vlasti, vás vybízím, abyste objevili, že vás Bůh v plné rozmanitosti povolání činí spoluodpovědnými za svoji církev. Toto společenství, kterým je Kristovo tělo, vás potřebuje a máte v něm svoje vlastní místo. Duch svatý, počínaje vašimi talenty a tím, co je pro každého z vás specifické, utváří a oživuje toto mysterium společenství, kterým je církev, aby v dnešním světě šířil dobrou zvěst evangelia.
Ve vašich modlitbách spolu s tichem zaujímá důležité místo zpěv. V římských bazilikách znějí v těchto dnech zpěvy z Taizé. Zpěv je oporou a nedostižným výrazem modlitby. Zpíváte-li Kristu, otevíráte se k tajemství Jeho naděje. Nemějte strach chválit Boha dokud nevzejde jitřenka. Nebudete zklamáni.
Drazí mladí, Kristus vás neodnímá světu. Posílá vás tam, kde chybí světlo, abyste je nesli druhým. Ano, všichni jste povoláni být malými světélky pro ty, kteří jsou kolem vás. Svou pozorností a spravedlivějším rozdělováním pozemských statků, nasazením za spravedlnost a za novou lidskou solidaritu, budete pomáhat těm, kteří jsou kolem, aby lépe chápali, že nás evangelium přivádí zároveň k Bohu i k druhým. Svojí vírou tak přispějete k tomu, aby na zemi vzešla naděje.
Buďte naplněni nadějí. Bůh žehnej vám, vašim rodinám a přátelům!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
