Vatikán.
Drazí bratři a sestry,
Evangelium této neděle (
Mk 1,21-28) nám představuje Ježíše, jak v sobotu káže v synagoze v Kafarnaum, malém městě u Galilejského jezera, kde bydleli Petr a jeho bratr Ondřej. Učení, nad kterým lidé žasli, pak bylo vystřídáno divem osvobození „člověka posedlého nečistým duchem“ (v. 23), který rozpoznal v Ježíši „Svatého Boha“, totiž Mesiáše. Jeho pověst se zakrátko rozšířila po celém kraji, kterým procházel, aby hlásal Boží království a uzdravoval všechny nemocné: slovem i skutkem. Svatý Jan Zlatoústý poznamenává, že Pán „ku prospěchu posluchačů střídal konání divů se slovy, aby pak znovu přecházel od svého učení ke konání zázraků“ (
Hom. in Mattheum 25, 1).
Slovo, kterým se Ježíš na lidi obrací, okamžitě zpřístupňuje Otcovu vůli i pravdu o nich samotných. Tak tomu však nebylo u učitelů Zákona, kteří se museli snažit vykládat posvátná Písma nespočetnými reflexemi. Účinnost Ježíšových slov kromě toho doplňovala také znamení vysvobození od zlého. Svatý Atanáš podotýká, že „poroučet démonům a vyhánět je, není dílo lidské, nýbrž Boží“, neboť Pán „zaháněl od lidí všechny nemoci a každou chorobu. A kdo by po shlédnutí projevů Jeho moci, ještě mohl pochybovat o tom, že je Synem, Moudrostí a Mocí Boha?“ (Oratio de Incarnatione Verbi 18.19). Boží autorita není síla přírody. Je to moc lásky Boží, která tvoří vesmír a která vtělením v Jednorozeného Syna, jenž sestoupil do našeho lidství, uzdravuje svět porušený hříchem. Romano Guardini píše: „Celá Ježíšova existence je přetlumočením moci na pokoru… je to svrchovanost, která se snižuje na formu služebníka“ (Il Potere, Brescia 1999, 141.142).
Autorita nezřídka pro člověka znamená majetek, moc, vládu a úspěch. Avšak pro Boha znamená autorita službu, pokoru, lásku; znamená vstup do logiky Ježíše, jenž se sklání, aby umýval nohy učedníkům (srov. Jan 13,5) a který hledá pravé dobro člověka, uzdravuje rány a je schopen lásky tak obrovské, že odevzdává život, protože je Láska. V jednom ze svých listů píše svatá Kateřina Sienská: „Je nezbytné, abychom ve světle víry opravdu viděli a poznávali, že Bůh je nejvyšší a věčná Láska, a nemůže chtít nic jiného než naše dobro“ (Ep. 13 in Le lettera, vol. 3, Bologna 1999, str. 206).
Drazí přátelé nadcházející čtvrtek 2. února budeme slavit svátek Uvedení Páně do chrámu, tedy Světový den zasvěceného života. Prosme s důvěrou Nejsvětější Pannu Marii, aby učila naše srdce vždycky čerpat z Božího milosrdenství, jež osvobozuje a uzdravuje naše lidství a mocí lásky jej naplňuje veškerou milostí a laskavostí.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
