Záhřebský arcibiskup, kardinál Alois Stepinac (1898-1960), kterého beatifikoval roku 1998 Jan Pavel II., patří k vynikajícím postavám vyznavačů křesťanské víry v prostředí dvou totalitních režimů 20. století, tedy nacionalistické a komunistické diktatury. Z mnoha jeho překvapivě ostrých vystoupení vybíráme dvě ukázky, obě z období vlády ustašovského fašistického režimu v Chorvatsku. První z nich pronesl na slavnost Krista Krále 25. listopadu roku 1942:
„Každý lid a každá rasa, které žijí na zemi, má právo na život hodný člověka, a je nutné a potřebné se k nim chovat způsobem hodným člověka. Všichni bez jakéhokoli rozdílu, ať už jde o cikánskou či jakoukoli jinou rasu, o černochy či hladové Evropany, židy s olivovou pletí nebo o pyšné árijce, všichni mají právo říci: »Otče náš, jenž jsi na nebesích«. A protože Bůh dal toto právo všem, jaká lidská síla jim ho smí brát? Všechny národy, jakéhokoli jména, mají stejnou povinnost bít se v prsa a říkat: „odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Proto katolická církev vždycky odsuzovala a také dnes odsuzuje každou nespravedlnost a násilí, které se páchá ve jménu nějaké třídní či rasové teorie nebo národní příslušnosti, protože je to totéž jako třídní boj, kterého se dopouští bolševismus. Absolutně není dovoleno odstraňovat ze zemského povrchu Židy a Cikány, protože je někdo považuje za nižší rasu. Pokud je tak snadno přijato takovéto kritérium zcela nepodložených teorií, který národ na zemi by se potom mohl cítit bezpečně?“
Kardinál Stepinac pozvedal svůj hlas podobným způsobem častokrát. Během jednoho kajícného procesí 31. října roku 1943 řekl:
„Netoužíme být hlásnou troubou chvilkových tužeb a potřeb jednotlivých politických stran nebo jedinců. Vždycky a také ve veřejném životě jsme zdůrazňovali principy věčného Božího zákona, který platí pro všechny: Chorvaty, Srby, Židy, Cikány, katolíky, muslimy, pravoslavné či pro kohokoliv jiného. Nesmíme však podněcovat ke vzpouře ani fyzicky donucovat kohokoliv, aby tyto zákony praktikoval, protože každý člověk se bude zodpovídat za svoje skutky.
Odpovíme také těm, kteří nás obviňují, že jsme podpořili rasismus, protože, jak vidíte, v některých hlavách vládne názor, že katolická církev je vinna za všechno. Zaujali jsme postoj k rasismu, jakmile se zrodil a nikoli teprve dnes. A tento postoj je jednoduchý a jasný. Katolická církev neuznává vládnoucí rasy, ani rasy služebné či otrocké. Katolická církev zná jedinou rasu, lidského tvora stvořeného Bohem. Pro církev je každý člověk stejný, ať už černoch nebo Evropan. Král žijící v královském paláci je člověkem v téže míře jako poslední chuďas či Cikán žijící pod stanem. Církev neuznává mezi lidmi žádný podstatný rozdíl, každý má nesmrtelnou duši, každý má královský původ… Katolická církev nemůže přijmout, že by nějaká rasa či národ jen proto, že je početný či silnější svou výzbrojí, mohl páchat násilí na jiném národě, který je méně početný nebo je hůře vyzbrojen. Nemůžeme přijmout zabíjení nevinných jako odvetu za zabití vojáka, i kdyby byl tento jakkoli šlechetný. Masakrování stovek zajatých lidí za zločin, jehož pachatel není znám, je pohanský přístup, který nikdy nemůže přinést dobré plody…Odsuzuji proto všechny nespravedlnosti, veškeré vraždění nevinných, všechny destrukce poklidných vesnic…
Těžce by se klamal ten, kdo by si myslel, že pachatelé zločinů nebudou potrestáni. Všechen tento strašlivý chaos, který svět prožívá, není ničím jiným než Božím trestem za porušování desatera Božích přikázání a za pohrdání Kristovým evangeliem. A pokud lidstvo nebude chtít nad sebou uznat autoritu Boha, je zcela jisté, že pravice Boží zasáhne ještě tíživěji.“
Řekl bl. Alois Stepinac roku 1943.
Z knihy Aleksa Benigara, „Alojzije Stepinac, hrvatski kardinal“, Záhřeb 1993, str.406-419,
vybral a přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
