Nová struktura pro dialog s nevěřícími, tzv. Nádvoří pohanů či národů, má původ v promluvě Benedikta XVI. po návratu z České republiky. Byl totiž hluboce osloven tím, jak byla jeho slova přijímána v zemi, kde se více než polovina lidí prohlašuje za nevěřící ? říká o. Jean-Marie Laurent Mazas z mnišské komunity sv. Jana, který je výkonným ředitelem nové platformy pro dialog s ateisty, zahájené z popudu Benedikta XVI. Papežskou radou pro kulturu. Nádvoří národů bylo dnes zahájeno v Paříži, proto jsme zeptali:
Proč právě název ?Nádvoří pohanů??
Nádvoří pohanů nebo národů je obraz, který si Svatý otec vypůjčil s odkazem na velké nádvoří u Jeruzalémském chrámu, na které měli přístup pohané, tedy ne-Židé, cizinci, ale také lidé exkomunikovaní, zkrátka všichni ti, kdo neměli přístup do posvátného prostoru. Měli tak příležitost přicházet do blízkosti svatyně, setkat se se znalci Písma a promluvit s nimi o víře.
A dnes, co je cílem Nádvoří pohanů?
Na tomto obrazu se nám zalíbil především nápad vytvořit prostor setkání, dialogu, v blízkosti sakrálního prostoru, aniž bychom vcházeli přímo dovnitř. Důležitý je aspekt svobody. Musí být zřejmé, že setkání probíhá v naprosté svobodě, s respektem k druhému, ale pozorně, v postoji naslouchání, a zároveň bez obav ze závažných témat, spojených s vírou.
Proč bylo Nádvoří pohanů inciováno právě v Paříži?
Paříž je městem osvícenství. V promluvě, o níž jsme již mluvili, papež říká, že je třeba opustit dialektiku protikladů mezi dědictvím víry a dědictvím osvícenství. Naopak, je třeba zahájit dialog. V každém případě Francie je symbolem laickosti, sekularismu, někdy dost agresivního nebo dokonce spíš sekulárního integralismu. Proto jsme vybrali Paříž, právě proto, abychom ? v souladu s ideou Nádvoří pohanů ? vyšli ze svatyně, vyšli ven a vydali se do vlasti sekularismu. Chceme dát impuls ke vzniku určitého hnutí, aby se otázka po Bohu vrátila do společnosti, objevila se v jejím středu. Aby věřící a nevěřící společně zvážili podstatné otázky naší společnosti tváří tvář globalizaci, splývání kultur. Jsme spokojeni například s tím, že existuje něco jako univerzální hodnoty, ale ve skutečnosti pouze my, Evropané, věříme, že jsou univerzální. Co s tím? Je potřeba obnovit humanismus pro 21. století v multikulturní a globalizované společnosti. Abychom se o to mohli pokusit, je nutné setkat se v hluboké reflexi.
Jaká jsou hlavní témata, předměty tohoto setkání?
Setkání v Paříži má tři části, které odrážejí různé aspekty této inciativy. První je oficiálnějšího charateru a probíhá v UNESCO. Jde o to ukázat význam tohoto dialogu v kontextu setkávání kultur. Od 11. září 2001 se velmi mnoho mluví o mezináboženském dialogu, o tom, že náboženství musí navzájem komunikovat. Analogicky nezbytné je také setkání a dialog mezi věřícími a nevěřícími. Proto začínáme v sídle UNESCO. Druhá věc: tento dialog musí mít charakter reflexe. To je úkol folosofů. Odtud Sorbona, která je místem velmi emblematickým. A do třetice, tento dialogu musí mít nějaké konkrétní důsledky pro společnost. Proto jsou třetím místem setkání Akademie, tedy přesněji Institut de France. Jsme si nicméně vědomi, že velkým problémem naší doby je lhostejnost. Proto jsme se při přípravě programu setkání nechtěli omezovat pouze na ?svatyně vědy?. Chtěli jsme vyjít také na širokou platformu. Na pátek jsme proto naplánovali večerní setkání před katedrálou Notre Dame, na které jsou zvaní především mladí lidé. Připravili jsme pro ně pěkný film o vesmíru, divadelní představení a světelně-zvukovou inscenaci na průčelí pařížské katedrály.
Má tedy jít o jakýsi první krok nové evangelizace?
Má tahle akce sloužit také popularizaci Církve, která je ve Francii poměrně málo viditelná?
Musíme se vyvarovat všech dvouznačností. Nejedeme do Francie proto, abychom v něčem suplovali místní církev nebo episkopát. Naopak, tamní církev už něco takového dělá. Pařížská Collège des Bernardins je přece svého druhu Nádvoří pohanů, geniální nápad kardinála Lustigera. Proto na tuto otázku musím rozhodně odpovědět: ne, k tomu tato akce není, nemá pomáhat církvi ve Francii. Nicméně velmi nám záleží na tom, aby se toto setkání vydařilo. Všechny oči jsou v tomto okamžiku obráceny k Paříži. Přijedou lidé z celého světa, ze Spojených států i z Číny. Někteří už ohlašují, že podobné akce zahájí také ve své zemi. Takže to, co se děje v Paříži má daleko širší dosah. Chceme ale samozřejmě, aby francouzská církev pokračovala v téhle věci na lokální úrovni. To se podařilo v Itálii, po úvodním setkání v Boloni. Je vidět, že země je úrodná, že se něco děje. Podobné akce jsou už ohlášeny v dalších italských městech: v Miláně, v Palermu ve Florencii apod.
Přeložila Johana Bronková
odeslat článek
vytisknout článek
