Nový portál Vatikánského rozhlasu

Advent je čas naděje na splnění našich přání. Ty se nevyčerpají na Štědrý večer rozbalením dárků. V očekávání Vánoc obepínají naše touhy zeměkouli a sahají až do oblak. Advent je čas vizí jiného, lepšího světa. Sama Církev v nás takové naděje živí, když nám v liturgii druhé adventní neděle předkládá text proroka Izaiáše (Iz 11,1-10). Je v něm vykreslen obraz světa, kde zavládne spravedlnost a právo, kde zmizí násilí a nastane rajský pokoj. Nabízí vidinu harmonie celého stvoření, kde ?vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou pospolu žrát a malé dítě je bude vodit. Kráva se bude pást s medvědicí, spolu ulehnou jejich mláďata, lev jako býk bude řezanku žvýkat.? Prorok dovršuje popis odvážnou představou, že ?Kojenec si bude hrát nad děrou zmije a nemluvně sáhne rukou do nory jedovatého hada.?

Není Izaiáš tak trochu snílek? Ano, bylo by to krásné! Bohužel žijeme zatím jen na zemi! Něco takového nás čeká až v ráji!

Proč ale potom sv. Pavel Římany ujišťuje, že ?Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději? (Řím 15,4-9). Máme tedy přeci jenom usilovat o Izaiášem vykreslený rajský svět? Nežádá se tu od nás příliš? Zůstaňme realisté! Ovšem ruku na srdce: nespočívá krize křesťanství, kterou prožíváme, právě v našem přílišném realismu? V tom, že nám chybí odvážné vize, že nic převratného neočekáváme a že už nevoláme plni radostné touhy ?maranathá? ? přijď ó Pane! Jsme tak trochu jako král Achaz, který falešnou skromností zakrývá svou nechuť Hospodina vůbec o něco prosit (Iz 7,12).

V takové situaci ovšem vyklízíme pole Izaiášových proroctví a přenecháváme ho jiným. Lidé přece nechtějí žít bez naděje. Dovedu si představit, jak by asi dopadla pomyslná anketa, ve které by lidé na ulici měli odpovědět na otázku, kdo je to Izaiáš a v zápětí kdo je to John Lennon? ?Vyhrál? by jistě na celé čáře britský zpěvák, ex-člen skupiny Beatles ? dost možná i včetně přívlastku ?prorok?. Pro mnoho lidí naší doby totiž Lennonovy písně nahradily Izaiášova proroctví. Zejména skladba Imagine ? Představ si , je jakýmsi programem. Podobně jako Izaiáš v ní autor nabízí vidinu světa bez hranic, bez vlastnictví, bez chamtivosti, bez násilí a bez egoismu, světa sjednoceného společnou vůlí dělit se o něj v míru a pokoji. Autor připouští, že se může jevit jako snílek, věří však, že není sám a doufá, že i ostatní se přidají.

Zdá se, že Izaiáš v 8. stol. př. Kristem, i Lennon ve 20. po Kristu, chtějí totéž. Oba sdílí věčnou touhu lidstva, návratu do ráje. Liší se však ve způsobu, jak ten ztracený ráj najít. John Lennon vychází z vlastní představy, z idee, kterou chce uskutečnit lidským úsilím. Opírá se o to, že není sám, tedy o sílu lidstva svůj sen uskutečnit. Nepočítá však s Bohem a náboženství chápe jako překážku na cestě do ráje, který netřeba hledat na nebi, nýbrž vytvořit na zemi. Má to být svět bez pekla, bez nebe, bez náboženství.

?Představ si, že není žádné nebe
Jde to, když se o to pokusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi jen obloha
Představ si, že všichni lidé
Žijí pro dnešní den

Představ si, že nejsou žádné státy
Není to těžké, představ si, že není
Nic, pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si, že všichni lidé
Žijí život v míru

Možná řekneš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že jednoho dne se k nám přidáš
A svět bude zajedno?

A jak to vidí Izaiáš? Ten si o lidech nedělá iluze: vyvolený národ je nevěrný, duchovně vyschlý jak dřevo bez života. Věří ovšem v Jednoho jediného, který na onom suchém pahýlu Božího lidu vyrazí jako ratolest, vypučí z jeho kořenů, které se živí ne z lidských sil, ale z Božích přislíbení. Věří, že na něm ?spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem?. S Ním přijde ono království míru, které prorok Boží tak sugestivními obrazy popsal. Ne však jako sen, idea, či lidská fantazie, ale jako Boží realita, která vyroste z našeho spojení s Bohem. Je jako skryté semeno v zemi, které vzklíčí a rozkvete všude tam, kde onoho Jednoho přijmou a připraví mu cestu. Izaiášovo proroctví nachází echo ve svatém Janu Křtiteli, který požaduje osobní pokání a obrácení se k tomu kdo má přijít po něm ? k Ježíši Kristu. ?V jeho dnech?, říká žalmista, ?rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje.? (Ž 72).

I John Lennon měl v sobě něco prorockého. Odvrátil se od banálních písniček a rozpustilého života k angažovaným textům, kterými budil zájem lidí stejně tak o existenciální otázky osobního života, jako o globální problémy lidstva. Na své osamocené cestě procházel i on stále jakoby pouští, ve které jeho hlas zněl někdy dost zmateně. Definoval pro sebe Boha, jako ?pojem, kterým měříme naši bolest?, nedokázal však od Něj jako Izaiáš očekávat spásu. V písni ?God ? Bůh?, jakémsi zoufalém antikrédu dokonce výslovně říká, že nevěří než v sebe.

A přesto, či právě proto, připravoval i on pro Něj v sobě a v druhých cestu, byť jen nepřímo, hledáním a sdílením vyprahlosti s lidmi své generace. Je na nás, této vyprahlosti dnešních lidí, ale i jejich snům a touhám porozumět a převést do srozumitelného jazyka to, co vzýváme v Rorátech: ?Rosu dejte nebesa shůry, otevři se země a vydej Spasitele!? Jak říká Origenes (? 254), každá lidská duše ať pozná své povolání, duchovně porodit světu Krista ? tedy vydat svým životem Spasitele, tak jako Panna Maria. Ona, královna míru, ať se za Lennona a jeho osiřelé ?učedníky? v tomto adventu zvlášť přimlouvá. Zemřel totiž přesně před 30 léty 8. prosince 1980 na svátek jejího Neposkvrněného početí v New Yorku rukou násilníka. Bůh měl jistě i s ním své plány. Nebo snad nevěříme, že i z pahýlu trouchnivějící současné kultury může vyrazit svěží výhonek Ducha? ?Hle, já činím něco docela nového a už to raší, nevíte o tom??(Iz 43 ,19)