Skončila letos poslední, pátá zahraniční cesta Benedikta XVI. do Španělska. Tři z nich letos přiblížila Česká televize ? Fatimu, Velkou Británii a Španělsko ? formou přímého přenosu jedné z papežských bohoslužeb. V politice našeho veřejnoprávního média je to zajisté chvályhodný posun, který byl vyvolán mohutným zájmem o úspěšnou návštěvu Benedikta XVI. v České republice, kterou tento týden připomene a oživí Národní pouť do Říma. Avšak pokud jde o mediální zpravodajství o papežské návštěvě ve Španělsku, opět zaostalo za svými možnostmi. Kromě klasického žurnalistického folklóru v podobě několikrát opakované zprávy o pár desítkách homosexuálů, kteří líbáním na veřejnosti v Barceloně chtěli protestovat proti hlasu lidského svědomí a o kterých by se nikdo nedozvěděl, kdyby o sobě sami iniciativně nedali médiím předem vědět, nám tentokrát bylo sděleno také to, že papež prý napomenul Česko za jeho světskost a nevěru (HN 8.11., LN 8.11.).
Neškodí proto připomenout přesně a v úplnosti papežova slova, o která se tato sdělení opírají a která pronesl na palubě letadla směřujícího do Santiaga de Compostela. Benedikt XVI. jimi odpovídal na otázku novináře, který se ptal, zda nedávno ustanovená papežská rada pro novou evangelizaci nebyla zřízena hlavně kvůli sekularisticky orientovanému Španělsku.
?Tuto papežskou radu ? řekl Benedikt XVI. - jsem ustanovil s ohledem na celý svět, protože novost myšlení, těžkost přemýšlet v kategoriích Písma a teologie je všeobecná. Soustředěna je však přirozeně v západním světě s jeho světskostí a laickostí. Víra musí neustále usilovat o obnovu, aby byla vírou dneška a odpovídala na výzvy laickosti. Každá z velkých západních zemí prožívá tento problém různě: Měl jsem například možnost navštívit Francii, Českou republiku, Velkou Británii, kde všude se vyskytuje tento problém způsobem specifickým pro daný národ a jeho dějiny. A platí to ve značné míře také pro Španělsko.
Španělsko bylo vždycky také originální zemí víry. Pomysleme na obrodu katolicismu v novověku, která nastala především díky Španělsku např. postavami jako svatý Ignác z Loyoly, svatá Terezie z Avily a svatý Jan od Kříže, kteří katolicismus definitivně obnovili, zformovali fyziognomii moderního katolicismu. Je však stejně tak pravdou, že ve Španělsku vznikla také laickost, antiklerikalismus, silný i agresivní sekularismus, jak bylo patrné ve 30.letech 20.století. K této disputaci, k tomuto střetnutí mezi vírou a moderností, v němž jsou obě strany velice čilé, dochází ve Španělsku také dnes. Pro budoucnost víry a setkání ? nikoli střetnutí, ale setkání - mezi vírou a laickostí má ústřední postavení právě španělská kultura. V tomto smyslu jsem tedy při ustanovení zmíněné papežské rady měl na mysli velké západní země, ale zejména také Španělsko.?
Tolik tedy v úplnosti slova Benedikta XVI., v nichž padla zmínka také o České republice. Papežova slova pronesená potom při bohoslužbách v Santiago de Compostela a v Barceloně jsou konkrétním vyjádřením právě onoho zmíněného setkání víry a světskosti. Je škoda, že je média překroutila do konfrontační polohy. Barcelonská bazilika Svaté Rodiny je však zřejmým příkladem toho, že k setkání opravdu dochází a že přináší krásné plody.
Ne náhodou, podobně jako před rokem prezident České republiky, hovořil o včera skončené papežské návštěvě jednoznačně pozitivně také nejvyšší představitel Španělska. Král Juan Carlos I. vyzdvihnul ?výjimečný význam návštěvy Benedikta XVI. pro Španělsko i katolickou církev?. Jeho slova o tom, že ?křesťanství je klíčem pro pochopení historické identity Španělska,? platí nepochybně také o zemích bývalé Koruny české.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
