Drazí bratři a sestry,
Dnes bych se chtěl pozastavit u postavy svého předchůdce sv. Pia X., jehož liturgická památka připadá na tuto sobotu, a podtrhnout několik jeho rysů, které mohou být užitečné pro pastýře a věřící naší doby.
Josef Sarto ? jak zní jeho jméno ? se narodil v rodině rolníků v Riese (Treviso) roku 1835. Na kněze byl vysvěcen po studiích v semináři v Padově ve 23 letech. Nejprve byl kaplanem v Tombolo, potom farářem v Salzanu a potom kanovníkem katedrály v Trevisu, kde byl pověřen funkcí biskupského kancléře a spirituála v diecézním semináři. V těchto letech oplývajících bohatými pastoračními zkušenostmi projevoval budoucí papež hlubokou lásku ke Kristu a církvi, pokoru, jednoduchost a nesmírnou lásku vůči těm nejpotřebnějším - tedy všechny ty vlastnosti, kterými se vyznačoval po celý život. Roku 1884 byl jmenován biskupem v Mantově a roku 1893 patriarchou v Benátkách. 4. srpna 1903 byl zvolen papežem. Tuto službu přijal s určitým váháním, protože se nedomníval, že dosahuje úrovně potřebné pro tak vznešené poslání.
Pontifikát svatého Pia X. zanechal v církevních dějinách nesmazatelnou stopu a vyznačoval se mocným úsilím o reformu, kterou shrnuje jeho moto Instaurare omnia in Christo, ?Obnovit všechno v Kristu?. Jeho působení se skutečně dotýkalo nejrůznějších církevních oblastí. Hned od začátku se věnoval reorganizaci římské kurie; potom zahájil práce na revizi Kodexu kanonického práva, který promulgoval jeho nástupce Benedikt XV. Zasadil se také o revizi studií a osnov formace budoucích kněží, přičemž založil i několik regionálních seminářů, které měly dobré knihovny a připravené profesory. Dalším důležitým sektorem byla věroučná formace Božího lidu. Již v době, kdy byl farářem, sám připravil katechismus a během své biskupské služby v Mantově usiloval o to, aby vznikl jednotný katechismus, ne-li všeobecný, tak alespoň italský. Jako opravdový pastýř pochopil, že situace jeho doby i pokud jde o fenomén migrace si nezbytně žádá katechismus, o který by se každý věřící mohl opírat bez ohledu na místo a životní okolnosti. Jako papež připravil takový text křesťanského učení, který se pak rozšířil v celé Itálii i ve světě. Tento katechismus zvaný ?Katechismus Pia X.? byl pro mnohé bezpečným vodítkem pro přijímání pravd víry díky jednoduchému, jasnému a přesnému jazyku a objasňující účinnosti.
Značnou pozornost věnoval reformě liturgie, zejména posvátné hudby, jež vede věřící ke hlubšímu životu modlitby a plnější účasti na svátostech. V motu proprio Tra le sollecitudini (1903) během prvního roku svého pontifikátu tvrdí, že první a nezbytný zdroj pravého křesťanského ducha spočívá v aktivní účasti na posvátných tajemstvích a na veřejné a slavnostní modlitbě církve (srov. ASS 36, 1903, 531). Doporučoval proto přistupovat často ke svátostem, povzbuzoval ke každodennímu svatému přijímání a vhodně přesunul dobu prvního svatého přijímání náležitě připravených dětí k věkové hranici sedmi let, ?kdy dítě začíná užívat rozum? (srov. S.Congr. de Sacramentis, Decretum Quam singulari: AAS 2, 1910, 582).
Věren svému poslání utvrzovat bratry ve víře a tváří v tvář některým tendencím, projevujícím se v oblasti teologie koncem 19. a začátkem 20. století, vystoupil Pius X. s rozhodným odsouzením ?modernismu?, aby tak bránil věřící před bludnými pojetími a povzbudil k vědeckému prohlubování Zjevení v souladu s církevní tradicí. 7. května 1909 apoštolským listem Vinea electa založil Papežský biblický institut. Poslední měsíce jeho života byly neblaze zastíněny válkou. Výzva ke katolíkům celého světa pronesená 2. srpna 1914, kterou vyjádřil ?trpkou bolest? přítomné chvíle, byla ztrápeným voláním otce, který přihlíží tomu, jak se synové šikují proti sobě. Zemřel zanedlouho, 20. srpna, a mezi křesťanským lidem se ihned začala šířit pověst jeho svatosti.
Drazí bratři a sestry, svatý Pius X. nás učí, že základem naší apoštolské činnosti musí být v různých oblastech našeho působení vždycky niterné osobní sjednocení s Kristem, které je třeba den po dni pěstovat, aby rostlo. Toto je jádro veškerého jeho učení a celého jeho pastoračního nasazení. Jedině jsme-li zamilováni do Pána, budeme schopni vést muže a ženy k Bohu, otevírat je k Jeho milosrdné lásce a tak otevřít tento svět pro Boží milosrdenství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
