Po více než roce předvolební kampaně došlo konečně i na volby samotné. Zaplaťpánbůh, chtělo by se zvolat, konečně bude klid. No, snad opravdu vznikne silná vláda a snad opravdu vydrží celé volební období. Bylo by možné přát si ještě leccos dalšího, ale novoroční přání už odezněla a novoparlamentní sliby většinou zmizí s prvním hlasováním. Pokusy o analýzu možného politického vývoje naší země připomínají věštění z kávové sedliny, neb je v nich příliš mnoho neznámých. Nabízím tedy alespoň několik osobních postřehů k letošním parlamentním volbám.
Z pohledu křesťana je asi nejdůležitější zprávou letošních voleb to, že se do sněmovny nedostala strana hlásící se k ideálům křesťanství už svým názvem. Řekněme rovnou, že to není vůbec žádná tragédie. Proč? Křesťané se nacházejí i v jiných stranách, byť ne v takovém množství, a pokud svou víru žijí, hlásají Krista; to ostatně mohou i bez politické funkce, každodenně v rodině či v zaměstnání. Křesťané se nadále podílejí na veřejném životě na úrovni politiky regionální i evropské. Politiků řídících svůj život podle křesťanských hodnot a ctností, podle víry v Boha, bylo a je v naší zemi minimum. Je dobré, že jejich hlas zazníval u ožehavých témat, ale výčet křesťanských politických úspěchů je dost chudý. Navíc, jak dosti pesimisticky píše kolega František Schildberger, ?bylo by naivní, kdybychom si mysleli, že ve společnosti, která se prudce řítí dolů po kluzkém svahu, by křesťanští politici mohli něco víc, než jen celkově negativní vývoj tu a tam trochu časově zbrzdit??
Za čtyři roky budeme vědět, jak se vymizení křesťanské strany z naší politické reprezentace podepsalo na společnosti. A uvidíme také, zda vůbec nějaké volby ještě budou. Pokračuje totiž sestupný trend volební účasti. Necelých třiašedesát procent voličů v době důležitých ekonomických rozhodnutí, které ovlivní naši společnost na dlouho dopředu, svědčí o smutné pasivitě a nezájmu o budoucnost. Ano, řada politiků je zkorumpovaných či jinak zkompromitovaných, ano, vhozením volebního lístku do urny se toho příliš nezmění, ale jde přece o princip.
Nelze než souhlasit s nadšenými výkřiky některých komentátorů o překreslování volební mapy. Jen se sluší dodat, že tato mapa připomíná kusy z objevitelských dob, kdy většinu území tvořila bílá pod nápisem: ?Zde jsou lvi?. Pokud skutečně vznikne předpokládaná koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, bude to neprobádané území nebezpečných šelem - větší část této koalice totiž tvoří lidé, o nichž víme jen to, že se pěkně usmívají a na plakátech vypadají dobře.
Zajímavou ?předvolební? kampaní byla aktivita skupiny umělců, která upravila vstup do sídla KSČM v ulici Politických vězňů tak, aby ze sklepních okének a dveří vytékala červená barva symbolizující krev komunisty umučených a zavražděných lidí. Když se barvu podařilo odstranit, nastoupila druhá umělecká skupina s nesmytelnou červenou a vyzdobila vstup do komunistického paláce natrvalo. Možná by to celé mohlo připomínat dětinskost a vandalství než umělecký akt nebo veřejné gesto, kdyby se novopečenou poslankyní za KSČM nestala padesátiletá ?soudružka? učitelka základní školy v Praze Marta Semelová. Tato dáma proslula již před volbami v roce 2006, když prohlásila, že v 50. letech ?byli souzeni jen ti, co se opravdu provinili.? Tehdy také obhajovala Klementa Gottwalda a ze škol vykazovala dokumenty o procesu s Miladou Horákovou. Kovaná stalinistka nezklamala ani letos. V předvolebním rozhovoru pro Hospodářské noviny v souvislosti s násilným vyvlastňováním majetku českých a moravských sedláků pronesla: ?Kolektivizace byla v zájmu prostých lidí. Bylo to období, kdy vznikala velice úspěšná zemědělská družstva.? V tom, že lidé tehdy třeli bídu s nouzí, se Semelová nemýlí - jen jaksi typicky komunisticky zapomíná dodat, že do této bídy dovedla zemi vláda jejích soudruhů. Těšit nás může, že i přestože získala KSČM stejný počet mandátů jako posledně, hlasů jí ubylo. Očividně tedy členská základna vymírá a noví vyznavači rudé hvězdy se nerodí. A to je dobrá zpráva.
KDU-ČSL vsadila - a teď už lze říci, že neúspěšně - na sérii billboardů a plakátů se svými politiky a hesly, odkazujícími k bodům programu nebo zastávaným hodnotám. Nejspíš kouzlem nechtěného došlo k situaci, která nakonec plně vystihla a završila poslanecké volby. Jeden ze zmíněných plakátů s obrázky rodičů, prarodičů a jejich vnoučat a textem ?Dobrý den je, když se sejde celá rodina? se objevil na hřbitovní zdi. Přes očividnou morbidnost však jde vlastně o další dobrou zprávu, radostné poselství. Proč se tvářit, že smrt neexistuje? Rodina by měla držet pohromadě i ve smutných chvílích. Naše trápení s politikou není podstatné. A skutečně není nad to, když se celá rodina sejde v Božím království. Kéž bychom se tam sešli všichni.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
