Drazí bratři a sestry,
Tuto čtvrtou neděli postní je čteno evangelium o otci a dvou synech, známé jako podobenství o marnotratném synovi (
Lk 15,11-32). Tento úryvek ze svatého Lukáše představuje vrchol spirituality a literatury všech dob. Co by jinak byla naše kultura, umění a obecněji naše civilizace bez tohoto zjevení Boha, Otce veškerého milosrdenství? Nikdy nás nepřestane dojímat a pokaždé když mu nasloucháme nebo jej čteme, vždycky je s to nám nabídnout nové významy. Tento text má především moc promluvit k nám o Bohu, dát nám poznat jeho tvář, nebo lépe jeho srdce. Po Ježíšově vyprávění o milosrdném Otci už se věci nemají jako dříve. Nyní Boha známe: On je náš Otec, který nás z lásky stvořil svobodnými, obdařil nás svědomím a který trpí, když hyneme, a raduje se, když se vracíme. Vztah s Ním roste skrze dějiny, analogicky jako je tomu mezi každým dítětem a jeho rodiči. Zpočátku na nich závisí, potom si nárokuje vlastní autonomii; a nakonec ? pokud se rozvine pozitivně ? dospěje ke zralému vztahu, založenému na uznání a autentické lásce.
V těchto etapách můžeme spatřovat i momenty lidského putování ve vztahu k Bohu. Může existovat fáze, která je jakýmsi dětstvím: náboženstvím motivovaným potřebou a závislostí. Postupně jak člověk roste a emancipuje se, chce se této podřízenosti zbavit a stát se svobodným, dospělým, schopným postarat se o sebe sám, přijímat autonomně vlastní rozhodnutí a někdy si také myslí, že se bez Boha obejde. Právě tato fáze je delikátní, může vést k ateizmu, který však může nezřídka skrývat přání objevit pravou tvář Boha. Naštěstí pro nás, Bůh se nikdy nezpronevěří své věrnosti, a třebaže my se vzdalujeme a ztrácíme, nadále nás sleduje svou láskou, odpouští nám naše pochybení a vnitřně promlouvá k našemu svědomí, aby nás přivolal k Sobě. Dva synové se v podobenství chovají protikladně. Mladší odchází a klesá stále níže, zatímco starší zůstává doma, ale také on má nezralý vztah k Otci. Když se totiž bratr vrátí, ten starší na rozdíl od Otce není šťasten, ba dokonce se zlobí a nechce vstoupit do domu. Dva synové představují dva nezralé postoje k Bohu: vzpouru a infantilní poslušnost. Obě tyto formy překoná zkušenost milosrdenství. Pouze zakusíme-li odpuštění, rozpoznáme-li, že jsme milováni nezištnou láskou, jež je větší než naše bída, ale také větší než naše spravedlnost, vstoupíme konečně do opravdu synovského a svobodného vztahu s Bohem.
Drazí přátelé, rozjímejme o tomto podobenství. Najděme se v obou synech a zejména nazírejme srdce Otcovo. Vrhněme se do jeho náruče a nechme se znovu zrodit jeho milosrdnou láskou. Kéž nám v tom pomůže Panna Maria, Mater misericordiae.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
