Drazí bratři a sestry,
Včera skončila zde v apoštolském paláci duchovní cvičení, která se - jak je zvykem - konají ve Vatikánu na začátku postní doby. Spolu se svými spolupracovníky z římské kurie jsme prožili dny usebrání a intenzivní modlitby, přemýšleli jsme o kněžském povolání v souladu s probíhajícím Kněžským rokem. Děkuji těm, kdo nám byli duchovně nablízku.
Liturgii této druhé neděle postní vévodí epizoda Proměnění, kterou v evangeliu svatého Lukáše bezprostředně předchází Mistrova výzva: ?Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě!? (Lk 9,23). Tato mimořádná událost je povzbuzením k následování Ježíše.
Lukáš nemluví o Proměnění, ale popisuje to, co se stalo, pomocí dvou prvků: Ježíšovy změněné tváře a jeho oděvu, který oslnivě zbělel, za přítomnosti Mojžíše a Eliáše, symbolů Zákona a Proroků. Tři učedníci, kteří jsou svědky této scény, jsou však přemoženi spánkem. Je to postoj těch, kteří nechápou, přestože jsou diváky božských divů. Pouze boj proti spánku, který je přemáhá, umožní Petrovi, Jakubovi a Janovi ?spatřit? Ježíšovu slávu. Rytmus dění potom nabývá na síle: zatímco Mojžíš a Eliáš od Mistra odcházejí, Petr mluví a přitom jej i další učedníky zahaluje oblak. Je to oblak, který je zahaluje a přitom zjevuje slávu Boží, podobně jako je tomu během putování lidu na poušti. Oči již nemohou vidět, ale uši mohou slyšet hlas, který se ozývá z oblaku: ?To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!? (Lk 9,35).
Učedníci nyní už nestojí před proměněnou tváří, ani zběleným oděvem, ani oblakem, který zjevuje božskou přítomnost. Před jejich zraky je Ježíš sám (v. 36). Ježíš je sám před svým Otcem, modlí se a zároveň je ?sám Ježíš? vším, co je učedníkům i církvi všech dob dáno a co musí na cestě postačit. On je jediným hlasem, kterému je třeba naslouchat, jediný, kterého je třeba následovat. On vystoupí do Jeruzaléma, aby daroval život, a jednoho dne ?přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené? (Flp 3,21).
?Mistře, je dobře, že jsme tady? (Lk 9,33) ? to je extatické Petrovo vyjádření, které se často podobá našemu přání tváří v tvář útěchám od Pána. Proměnění nám však připomíná, že radosti rozsévané Bohem v tomto životě nejsou cíle, ale jenom světla, která nám rozdává během pozemského putování, aby byl ?Ježíš sám? naším Zákonem a jeho Slovo kritériem, které řídí naši existenci.
V této postní době vybízím všechny, aby vytrvale meditovali nad evangeliem. Povzbuzuji navíc, abychom ?se vnitřně tímto slovem zaobírali do té míry, že skutečně dá tvar našemu životu a podobu našemu myšlení? (Homilie při mši se svěcením olejů, 9.dubna 2009). Panna Maria ať nám pomáhá intenzivně žít momenty našeho setkání s Pánem, abychom jej mohli denně s radostí následovat. Obraťme k Ní své pohledy a vzývejme ji modlitbou Anděl Páně.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
