Drazí bratři a sestry!
Pomalu se chýlí ke konci měsíc srpen, což pro mnohé znamená konec letních prázdnin. Jak neděkovat Hospodinu při návratu do každodenního života za drahocenný dar stvoření, jímž se lze těšit nejenom během dovolených! Různé příznaky ničení životního prostředí a přírodní pohromy, o nichž, bohužel, nezřídka referují média, poukazují na naléhavost respektu vůči přírodě, aby byl v každodenním životě obnoven a doceněn správný vztah k životnímu prostředí. Ve vztahu k těmto tématům, které právem vzbuzují starosti zodpovědných představitelů a veřejného mínění, se postupně rodí nová vnímavost, která se projevuje také rostoucím počtem setkání i na mezinárodní úrovni.
Země je drahocenným darem Stvořitele, který stanovil její vnitřní řád a dal nám tak orientační signály, kterých máme dbát jakožto správci jeho stvoření. Právě z tohoto vědomí vychází církev, když bere do úvahy otázky, vážící se k životnímu prostředí a jeho ochraně, v úzké souvislosti s tématem integrálního lidského rozvoje. Na tyto otázky jsem několikrát poukázal ve své poslední encyklice Caritas in veritate a zdůraznil ?naléhavou morální potřebu obnovy solidarity? (č.49) nejenom ve vztazích mezi státy, ale také mezi jednotlivými lidmi, poněvadž přírodní prostřední daroval Bůh všem a zacházení s ním s sebou nese naši osobní odpovědnost za celé lidstvo, zejména vůči chudým a budoucím generacím (srov. ivi, 48). Církev, která vnímá společnou zodpovědnost za stvoření (srov. ivi, 51), se nasazuje nejenom za prosazování ochrany země, vody a vzduchu, který Bůh daroval všem, ale především se snaží chránit člověka před sebezničením. ?Je-li totiž uvnitř společnosti respektována ?humánní ekologie?, pak z toho má prospěch také ekologie životního prostředí? (ibid.). Není snad pravdou, že nerozvážné zacházení se stvořením začíná tam, kde je Bůh odsouván na okraj nebo je Jeho existence dokonce popírána? Vytrácí-li se vztah lidského tvora ke Stvořiteli, je matérie redukována na předmět egoistického vlastnictví, člověk se stává její ?poslední instancí? a smysl života je redukován na plahočení se za co největším majetkem.
Stvoření ? inteligentně Bohem strukturovaná matérie ? je tedy svěřeno zodpovědnosti člověka, který je s to jej interpretovat a aktivně přetvářet, aniž by se pokládal za jeho absolutního vládce. Člověk je povolán vykonávat odpovědnou vládu, aby je střežil, dával k užitku, pečoval o ně a nacházel tak nezbytné zdroje pro důstojný život všech. Za pomoci samotné přírody, s nasazením vlastní práce a vlastní vynalézavosti je lidstvo opravdu schopno vzít na sebe vážnou povinnost, předávat zemi novým generacím, aby ji mohly důstojně obývat a nadále kultivovat (srov. Caritas in veritate, 50). Aby bylo možné to uskutečnit, je nezbytný rozvoj ?oné smlouvy mezi lidskou bytostí a životním prostředím, který má být odrazem stvořitelské lásky Boží? (Poselství ke Světovému dni míru 2008, 7), a zároveň uznání, že my všichni pocházíme od Boha a putujeme k Němu. Jak důležité je proto, aby mezinárodní společenství i jednotlivé vlády uměly vysílat správné signály vlastním občanům k účinnému zamezování takových způsobů zacházení s životním prostředím, které mu škodí! Ekonomické a sociální výdaje, které vyplývají z nakládání se společnými přírodními zdroji a jsou otevřeně přiznány, mají být neseny těmi, kteří těchto zdrojů využívají, a nikoli jinými populacemi nebo budoucími generacemi. Ochrana životního prostředí, záchova zdrojů a klimatu vyžadují, aby zodpovědní mezinárodní představitelé jednali po dohodě, respektovali zákony a solidaritu, zejména ve vztahu k těm nejslabším regionům planety (srov. Caritas in veritate, 50). Společně můžeme vytvářet integrální lidský rozvoj k prospěchu nynějších i budoucích národů, rozvoj inspirovaný hodnotami lásky v pravdě. Aby se tak stalo, je nezbytné obrátit aktuální model globálního rozvoje směrem k větší a více sdílené odpovědnosti ve vztahu ke stvoření. Vyžaduje to nejenom kritická situace životního prostředí, ale také pohoršení hladu a bídy.
Drazí bratři a sestry, děkujme Pánu a osvojme si slova svatého Františka z chvalozpěvu stvoření: ?Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane, tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení? Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil?. Tolik svatý František. Také my se chceme modlit a žít v duchu těchto slov.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
