Ekonomická krize bude ještě nějaký čas pokračovat, jak nedávno poznamenal prezident USA, který už prý vidí její konec. Encykliku
Caritas in veritate, o níž se po jejím zveřejnění hodně mluvilo, třebaže byla čtena asi jen málo, je podle Ettora Gotti Tedeschiho ? italského bankéře a publicisty ? číst důkladně. Text Benedikta XVI. by podle něho měli prostudovat všichni ekonomové, pokud chtějí opravdu vědět ?co nefungovalo?. Říká to v rozhovoru pro internetový časopis Il Sussidiario nadepsaný titulkem: ?etika člověka z krize nevysvobodí?.
Jaký je podle Vás smysl těsného vztahu, který encyklika spatřuje mezi pravdou a láskou? Nebo jinak: existuje nějaká pravá ekonomie anebo je to jenom nástroj, byť komplikovaný, na výrobu bohatství?
?Ekonomie popírá sebe samu, pokud odhlíží od pravdy, a vlastně tím přestává existovat. Pro pochopení této skutečnosti není třeba být ekonomem. Krize je důkazem, dává pochopit komukoliv, kdo má špetku bystrosti, že ekonomie, jež nebere ohled na pravdu, je nemožná, pokud si ovšem přeje jiné výsledky než ty, které jsou všem na očích. V tomto smyslu je krize velkou, makroskopickou lekcí, která by neměla být přehlížena.?
Tedy žádná ekonomie bez pravdy. Pošleme tedy ekonomy na výuku náboženství?
?Nic takového. Pravá ekonomie je taková, kterou nelze koncipovat mimo určité zákonitosti, jež jsou vepsány do reality a jsou proto i základem ekonomické aktivity, například vztah mezi prostředky a cíli. Pokud se ekonomie jakožto prostředek stane cílem, bude to jenom nástroj, který násobí bohatství za každou cenu. Člověk musí umět používat prostředky, které má k dispozici. A aby je uměl používat, musí znát cíle.?
Není zvykem mluvit s bankéřem o ekonomii a slyšet o ?zákonitostech vepsaných do reality??
?Pokud nebudou respektovány zákony přirozenosti, povede to k výsledkům, které budou směřovat přesně proti člověku, který si nárokuje jimi manipulovat. A za zákony přirozenosti pokládám především, jak už jsem řekl, vztah mezi prostředky a cíli. Tam kde se násobení bohatství, například prostřednictvím nezřízené aplikace inovačních finančních nástrojů, stává cílem samým o sobě, dostavují se výsledky, které jsme viděli. Není nezbytné mluvit o Bohu. Mluvíme o ekonomii a právě to činí encyklika Benedikta XVI. Přesně tak jako to dělaly Populorum progressio a Centesimus annus.?
Je tedy třeba rekonstruovat ? krizí opomenutý ? vztah mezi ekonomií a etikou?
?Nikoli. Etika člověka z krize nevysvobodí. Chceme-li mít ekonomii, která bude více respektovat morálku, je třeba zcela jednoduše být dobrými ekonomy. Vztah mezi etikou a ekonomií nespočívá v tom, že se ten, kdo dělá ekonomii, rozhodne být více morální nebo se věnovat modlitbě, nýbrž právě v tom, že je dobrým ekonomem. Prosperitu tvoří dobré užívání oněch zvláštních prostředků ? v tomto případě ekonomických nástrojů ? které nám přirozenost, tedy to, co je nám vlastní, dává k naší dispozici.?
Prezident USA řekl, že už se blížíme ke konci hospodářské recese. Souhlasíte s tím?
?Abych to mohl říci, musel bych mít ty informace, které má prezident Spojených států. Tyto údaje však nemám. Pro pochopení nedávných výroků Baracka Obamy vycházím ze skutečnosti ? možná stejné, z níž vychází i on: že totiž důvěra je dnes vzácným zdrojem. A v důsledku toho je expanze důvěry podstatná. Dodávám však, že je zapotřebí konkrétnost a pragmatismus. A prozíravost, aby byl vývoj obrácen.?
Co se změnilo v zemi leadera světového kapitalismu?
?Krize nám jasně ukázala zvrácenost situace, v níž americké rodiny dotovaly stát. Místo aby stát sloužil lidem, sloužily lidé státu. Život amerických rodin na dluh je nejzřetelnějším znakem toho, jak lze živit a zavádět životní styl, cílený na produkci iluzorního a fiktivního ekonomického rozvoje stále rostoucího hrubého domácího produktu. Ne náhodou Obama v úvodu summitu G 20 prohlásil, že ?my američané musíme přestat žít nad poměry našich schopností?.?
Připustit něco takového znamená uznat, že pohromu způsobil konzumismus na dluh.
?Ano. Neříkám to však já, ale prezident Spojených států. Rodiny přišly o tu trochu úspor, které měly, ztratily soukromé penzijní fondy investované v akciích, ocitly se na roky v dluzích, které mají splácet, a musejí se vyrovnávat s nezaměstnaností. Je zapotřebí důvěry, to souhlasí. Obama tedy dělá dobře, když říká, že krize je za námi, ale musí také říci, proč je - podle něho - u konce. A řekne-li to, měl by také vysvětlit, proč by se již neměla opakovat.?
Podívejme se nyní na aktuální téma. Bude nosnou osou globální ekonomie a politiky v tomto století G 2, tedy spojenectví USA a Číny? Jakou roli bude mít Evropa?
?Spojené státy by si přály strategické spojenectví s Čínou, protože Čína má to, co nemají Spojené státy: enormní investiční i spotřební kapacity. A přesně to Spojené státy potřebují. Číně je určeno svůj vliv rozšiřovat, až se stane první mocností světové ekonomiky. Nemyslím si však, že dojde k nějaké dvoupólové ose USA-Čína ve vlastním smyslu slova. Proč? Čína se totiž nedívá na Spojené státy tak, jako se dívají Spojené státy na Čínu. Myslím, že Čína hledí na USA oportunisticky, ale strategicky je obrácena k Evropě. Spíše než ?Chimerika? vznikne něco jiného, protože Čína masivně investuje v EU a velmi ji zajímá Středozemí, kam exportuje populaci, kapitál a výrobní kapacity. Čekají nás scénáře a rovnováhy zcela nové.?
Z internetového deníku Il Sussidiario, 3.srpna 2009
přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
