Před dvaceti lety zažhnula Alina Reyes jako kometa na temné obloze autorek, které s masochistickou zálibou ba až vášní píšou o perverzních sexuálních vztazích a činech. Svou knihou ?Řezník? přetékající scénami bezuzdného erotismu se snažila pohoršit, je-li to vůbec možné, spíše upoutat pozornost čtenářů chtivých lechtivé pornografické literatury. Nyní se setkáváme s francouzskou spisovatelkou, která se měří s hlubokým duchovním životním příběhem, totiž s postavou svaté Bernadety, malého děvčátka z Pyrenejí, kterému se zjeví P. Maria, jež se představí: ?Já jsem Neposkvrněné početí.? Proč právě jí? Protože je zvláštním hnízdem, které je s to přijmout holubici Ducha svatého.
Je to kniha, v níž autorka nezapře svou bezprostřední minulost, ale ukazuje velkou úctu k hlavní postavě oné události, která každý rok přitahuje do Lurd tisíce osob ze všech národů a každá z nich přichází s nadějí, že se vrátí z té pouti změněná, více otevřená, protože ?se setkala s životem?. A právě to vidí francouzská spisovatelka Reyes ve zkušenosti prostinké Bernadety: ?Stane se, že se jednoho zimního dne vydají promrzlé ubohé děti nasbírat suché větvě a dřevo i kosti a setkají se s životem. A nyní znovu, kde se na něj nečeká, ve světle, které se nezná, se s ním setkávám.? Něco podobného se stalo v těchto posledních letech, po prodělaných zkouškách vychází ze svého domu, který má postaven v jednom údolí nedaleko Lurd, se rozhodne, ani neví jak a proč, tam zajít jako osoba bez jakéhokoliv vztahu k víře v Boha. Cítí, jak je to místo zjevení Neposkvrněné blízké jejímu existenciálnímu dobrodružství. Pak objeví tajemství, které se skrývá v oné půvabné kulaté tváři, které se stala po celou dobu, kdy píše své dílo, obrazem, jenž se objevuje na obrazovce počítače, téměř jakoby mohla znovu navazovat intimní dialog s Bernadetou, hlavní postavou tohoto románu. Proplétají se v něm a navzájem ovlivňují osobní zkušenost a hledání, jež dostává kontury hledání svrchovaného Dobra, Lásky, hledaní Boha až v závěru knihy. Stylistická volba autorky připomíná postupy Laury Bosio v její knize věnované jiné velké francouzské mystičce sv.Terezii od Dítěte Ježíše. Během četby občas vytrysknou průzračná vyznání autorky: ?Píšu o Tobě, hledím na Tebe, upřeně se na Tebe dívám, jako bych chtěla vypátrat tvé tajemství. Je to můj způsob, jak prosím o odpuštění, právo a pomoc.?
Alina Reyes nám nepředkládá konvenční životopis, nýbrž jakousi cestu do hlubin srdce ?znamení? (tedy zázraků), jež patří k ?viděním? oné dívenky z Pyrenejí. Věnuje velkou pozornost podrobnému rozboru jejích slov a jejích svědectví, ať už před soudci nebo těch, které sama napsala ve francouzštině často promísené slovy v nářečí.
Pro Reyes se stává Bernadeta postavou, která má charakter a rysy, jež budou ohniskem francouzské křesťanské literatury od první poloviny minulého století, od Bernanose po Mauriaca. Je to postava, která musí projít vyprahlostí a prázdnotou života, aby dosáhla plnosti vanutí Ducha svatého, kterého bezvýhradně přijala. Tím také tato reflexe vytváří mnohem modernější a složitější obraz dívky, která ve svých 14 letech vidí Madonu, hovoří s ní a vydává o ní ryzí, nevývratné svědectví. Je to obraz, který zhodnocuje také literární důležitost jako znamení průzkumu, hledání, jež je spojuje s velkými evropskými hlasy, které vyjádřily úzkostné tušení nekonečnosti, jež poznaly ?propasti a světlo? a pronikly do hluboké noci při hledání jitřenky.
?Bratři Bernadetina pramene? se podle Reyes nazývají: Rimbaud, Lautreamont, Kafka. Všichni zemřeli mladí a v utrpení. To všechno dodává Bernadetiným slovům hodnotu a sílu. Jen opravdu poetický jazyk, totiž jazyk, který vyvěrá z těla a mluví spolu s tělem světu, jazyk, který působí, může být pramenem spásy. Tento jazyk se ukazuje v mlčení a v úchvatně velké prostotě Bernadety.
A ještě Pánova slova z rozhovoru v kontemplaci Bernadetina vidění:
Tvoje neposkvrněná Matka... neopouštěj ji!
Ona tě už nikdy neopustí
miluje tě víc než tvá drahá maminka
víc trpěla, aby tě porodila
vytrpěla Mou smrt, Královna mučedníků
miluje-li někdo víc, protože víc trpěl
představ si něhu, jíž tě zahrnuje
Nic Ji nemůže zadržet, ani tvá nevděčnost
děkuj Jí... měj Ji ráda... a především Jí to říkej
a ty rozhovory tě přiblíží ke Mně.
Kam by tě vedla, ne-li ke Mně ?
Je příliš pokorná, než aby si nechávala
co patří Mně
vždyť Ona žila jen pro Boha
Pros Ji, aby tě naučila žít jen pro Mne
dávej Jí celou svou důvěru
pomůže ti vystupovat po strmém svahu
vždyť výstup na horu dokonalosti vyžaduje námahu
člověk si myslí, že vystupuje
a zatím zjišťuje, že klesá
Kdo tě očistí?
Kdo vnese světlo do tvého ducha, ne-li ten, kdo je má
svatí a Královna svatých
Buď u Ní maličká, je jenom ženou
avšak ta druhá... Eva je nazývána první ženou
Moje Matka je Žena, jež rozdrtí hlavu hada.
Prostě žij s Námi v rodině... jako v Nazaretě
z Našeho důvěrného vztahu ti nebude skryto nic
Já vám dávám všechno, co vlastním
dokonce i lásku Své Matky
A když se cítíš slabá, nebo osamocená
přijď mezi Nás dva
Nepotřebuješ, aby tě někdo představoval
My tě už dávno známe a lépe než se znáš sama
Mé ubohé dítě patří Nám
pokořuj se před Naší velkou láskou k tobě!
Miluj Nás
abychom utěšovali ostatní!
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
