Nový portál Vatikánského rozhlasu

Potíž je pouze, co dnes vybrat, když se dostal do módy antikatolicismus pod příbojem úspěchu Dana Browna a antiklerikalismus nabral vytříbené tóny svazků Corrada Augiase. Avšak pro německého historika Michaela Hesemanna je na čase smečovat míč na pole předem zaujatých kritik církve a strhnout masku antikatolicismu, který se stal ?antisemitismem intelektuálů.? Hesemann, který je autorem eseje o nápisu na Kristově Kříži ?Titulus Crucis,? jenž vyvolal ostrou diskusi exegetů, se vrací do knihkupectví svým posledním dílem ?Proti církvi, černé legendy a lži.? Historik z Düsseldorfu v něm do hloubi analyzuje ?černé legendy? o katolících během posledních dvou tisíciletí.

Masakry křižáků, mučení inkvizice, hon na čarodějnice, Pius XII. jako ?Hitlerův papež.? Které z těchto obvinění církve je nejnepravděpodobnější?

?Černá legenda,? která dosud způsobuje značnou škodu, je propagandistické tvrzení, že Pius XII. byl ?papežem, který zůstal mlčet během holocaustu.? V Sovětském svazu a komunistických zemích střední a východní Evropy vládlo přesvědčení, že toto obvinění pochází z dezinformačního oddělení KGB, které mělo oslabit nebývalý obdiv a díky Piu XII. za pomoc Židům i ostatním obětem nacismu. ?National Rewiev z New Yorku uveřejnil 25. ledna 2007 úřední zprávu generála rumunských tajných služeb Securitate Ion Mihai Pacepa, který odhalil, že k celé kampani proti Piu XII. dal v roce 1962 příkaz Chruščov; tento přísně tajný důvěrný plán připravili soudruzi Šlupin - hlava KGB a Kiričenko - člen politbyra. Do celé akce byla zapojena rumunská DIE, tajná informační služba, jejíž hlavou byl právě Pacepa. Dezinformační kampaň měla krycí název ?Seat 12?. (Podrobnosti o celé ostuzecí kampani jsou uvedeny v knize Michaela Hesemanna ?Contro la Chiesa?, str. 311-316.)
Nebo že to byl ?Hitlerův papež.? Nelze si představit horší překroucení pravdy. Eugenio Pacelli, než byl zvolen Petrovým nástupcem, který přijal jméno Pius XII., byl apoštolským nunciem v Mnichově a Berlínu a byl svědkem Hitlerova vzestupu k moci. Jako státní sekretář vedl s nacisty v roce 1933 jednání vedoucí k uzavření konkordátu. Tento muž, který se v roce 1939 stal papežem, znal Hitlera i nacisty a byl vůči nim, jejich ideologii i praxi od počátku naplněn odporem. Definoval nacismus jako ?největší herezi naší doby? a vpálil Hitlerovi znamení ?v podstatě zlá osoba.?

Lze mluvit o Piu XII. jako o příteli hebrejského národa?

?Vůči Hebrejům byl vždy příznivě nakloněn. Ve škole měl židovského přítele a přicházel do jeho rodiny slavit sabat. Podporoval sionistického vůdce Nahuma Sokolova a projevoval sympatii vůči sionismu, i když většina římské kurie byla vůči němu skeptická. Jako nuncius v Německu pomáhal Židům již během první světové války. Kněz, který mu přinesl zprávu o vyvražďování Židů v nacistických koncentrácích, dosvědčuje, že ?zanaříkal jako dítě a modlil se jako světec.?
Snažil se udělat všechno, co jen bylo lidsky možné vykonat, aby zachránil co nejvíce Židů. Podle izraelského diplomata a historika Pinchase Lapide, pomohl 850.000 Židů, aby unikli nacistické genocidě. Když se Vatikánu nedostávalo dost peněz, začal uvažovat o tom, že by se prodala nejlepší Rafaelova díla, aby bylo dost finančních prostředků na pomoc uprchlým a skrývajícím se Židům. Po válce mu téměř každá židovská organizace a mnoho izraelských politiků děkovali za to, co pro záchranu Židů vykonal. A tu ani ne pět let po jeho smrti napsal německý dramatik Rolf Hochhut (syn majitele továrny na boty, narozen 1.4.1931 v Eschwegu, Hessen), napsal divadelní hru ?Der Stelvertreter? (Náměstek ? naznačeno ale nevyjádřeno: Kristův). 20. února 1963 ji inscenoval s Erwinem Piscatorem v Berliner Freie Volksbühne. Komunisté ji použili pro masivní protikatolickou propagandu. Musela se z nařízení a pod dohledem komunistické strany hrát ve všech městech, divadla od Národního až po ochotnická ji musela nacvičit a hrát; byly organizovány povinné návštěvy těchto představení od studentů, přes odboráře, členy strany i obyčejné obyvatelstvo, takže vznikalo pevné přesvědčení, že Hochhut napsal tuhle hru na objednávku, či na stranický příkaz KGB. Západní antiklerikálové využili tento vítr do plachet a nadšeně se připojili k tomuto ostouzení Pia XII. A tak se z papeže, který se stavěl na odpor Hitlerovi, náhle stal ?papež, Hitlerův přítel.?

V Itálii vycházejí knihy, jako je ona Augiášova, které se snaží překroutit historickou pravdu o křesťanství. Jak mají odpovídat křesťané na takové útoky?

?Augias je dokonalý příklad autora, který sází na skandály. Jistě je snadné ignorovat ho, ale to je chybná strategie, neboť čtenáři těchto textů by si mohli myslet, že máme něco, co se musí skrývat. Já sázím na praxi otevřenosti. Nejhorší lež o prvotní církvi a o její tradici je tvrzení, že evangelia byla manipulována. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Kdykoliv archeologové našli nějaké nový zlomek původního textu kanonických evangelií ze II. či III. století, odborníci žasli nad faktem, že tam našli méně odchylek od již známého textu. Evangelia jsou nejlépe uchované texty antiky: žádný antický autor nemá lepší překlad. Většina prací řeckých a římských klasiků, spisovatelů, historiků nebo filozofů se uchovalo v arabských překladech prvních století středověku nebo v opisech uchovávaných ve středověkých klášterech, opsaných snad tisíc let po jejich vzniku. V případě evangelií dělí jejich autory od nejstarších rukopisů ani ne století.?

Anglický myslitel Philip Jenkins (anglikán) definoval antikatolicismus jako ?poslední přijatelný předsudek.? Jak to, že přetrvává tolik předsudků a kritik proti katolické církvi?

?V roce 1950 napsal americký spisovatel Peter Viereck: ?Antikatolicismus je antisemitismus intelektuálů.? Toto je jediný předsudek, který média nejen trpí, nýbrž hojně používají v rozsáhlé míře (televize, noviny, filmy). Svědčí to o polovzdělanosti nebo zaujatosti jejich pracovníků. Zaútoč na církev nebo na papeže a napiš bestseller, to je formule autorů jako Dan Brown, David Yallop, Donna Cross nebo John Cornwell. Mnozí chtějí vidět pád, zhroucení církve: její existence je pro moderní svět provokací. Zdá se, že není vhodná pro hédonistickou společnost, založenou na sobectví, na sexu a na bezuzdném ukájení hmotných potřeb. Nenechává ji v klidu. Je pro ni stále znepokojující výčitkou svědomí. Jako skála hlásá věčné hodnoty v ostrém rozporu s libertinským trendem zásady ?všechno je dovoleno.? Předává kulturu života a odpovědnosti v ostrém rozporu s kulturou smrti a zisku. Benedikt XVI. má pravdu, když označuje relativismus za největší výzvu pro církev ve 3. tisíciletí. Relativismus je totiž krédo společnosti bezcílné zábavy a životního styl užívat si bezuzdně, také bezcílného.?

Přeložil Josef Koláček.