Drazí bratři a sestry,
Po Velikonoční době, která vyvrcholila slavností Letnic, nám liturgie předkládá tyto tři slavnosti Páně: dnes Nejsvětější Trojice, příští čtvrtek Božího Těla, které se v Itálii a v mnoha dalších zemích slaví následující neděli, a nakonec slavnost Největšího Srdce Ježíšova. Každá z těchto tří liturgických slavností nabízí perspektivu, z níž je vnímáno celé tajemství křesťanské víry, tedy skutečnost Trojjediného Boha, svátost Eucharistie a božsko-lidský střed Kristovy osoby. Jsou to vlastně aspekty jediného tajemství spásy, které v určitém smyslu shrnují celý průběh Ježíšova zjevení, od vtělení přes smrt a vzkříšení až po nanebevstoupení a dar Ducha svatého.
Dnes rozjímáme Nejsvětější Trojici tak, jak nám ji dal poznat Ježíš. On nám zjevil, že Bůh je láska nikoli jako ?jedna osoba, ale jediné bytí v Trojici? (Preface): je milosrdný Stvořitel a Otec; je jednorozený Syn, věčná vtělená Moudrost, zemřel a byl vzkříšen pro nás; je Duch svatý, který hýbe vším, kosmem a dějinami, vstříc k úplnému dovršení. Tři osoby jsou jeden jediný Bůh, protože Otec je láska, Syn je láska, Duch je láska. Bůh je zcela a pouze láska, nejryzejší, nekonečná a věčná láska. Nežije v nějaké zářivé osamocenosti, ale je spíše nevyčerpatelným zdrojem života, který se nepřetržitě dává a sděluje. Můžeme jej v určitém smyslu vytušit, pozorujeme-li jak makrokosmos: naši Zemi, planety, hvězdy, galaxie; tak mikrokosmos: buňky, atomy, elementární částice. Ve všem, co existuje, je vtištěno ?jméno? Nejsvětější Trojice, protože celé bytí, až do poslední částice, existuje ve vztahu, a tak odráží Boha-vztah a v posledku odráží tvůrčí Lásku. Všechno pochází z lásky, směřuje k lásce a hýbe se - pohnuto láskou, přirozeně v různých stupních vědomí a svobody. ?Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!? (Žl 8,2) ? volá žalmista. Když Bible mluví o jménu, míní Boha samého, jeho nejopravdovější identitu; identitu, která osvěcuje celé stvoření, kde každé bytí svou samotnou existencí a ?tkanivem?, z něhož je učiněno, odkazuje k transcendentnímu Principu, k Životu věčnému a nekonečnému, který se dává; jedním slovem: k Lásce. ?V něm totiž ? říká svatý Pavel na Athénském Areopagu ? žijeme, hýbáme se a jsme? (Sk 17,28). Nejsilnější důkaz, že jsme učiněni k obrazu Trojice, je tento: pouze láska nás činí šťastnými, protože žijeme ve vztahu a žijeme, abychom milovali a byli milováni. Za použití analogie, vzaté z biologie, můžeme říci, že lidská bytost nosí ve svém ?genomu? hlubokou stopu Trojice, Boha-Lásky.
Panna Maria se ve své chápavé pokoře stala služebnicí božské Lásky: přijala Otcovu vůli a počala Syna působením Ducha svatého. V Ní si Všemohoucí zbudoval chrám, jenž Ho je hodný, učinil z ní vzor a obraz církve, tajemství a dům sdílení pro všechny lidi. Kéž nám Maria, zrcadlo Nejsvětější Trojice pomáhá růst ve víře v trojiční tajemství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
