Nový portál Vatikánského rozhlasu

Aquila. Vzhledem k silnému větru nebylo možné využít k dopravě plánovaný vrtulník. Papež se tedy za doprovodu podsekretáře předsednictva rady ministrů Itálie Gianni Lettou vydal na cestu automobilem, překonal vzdálenost 130 km a přibližně v půl jedenácté dopoledne, tedy o hodinu později než bylo plánováno, začal svou pastorační návštěvu v horské vesničce zvané Onna, nejvíce postižené obce, která byla zcela srovnána se zemí a z jejichž 300 obyvatel jich 40 zahynulo. Benedikt XVI. řekl:

?Drazí bratři a sestry, přišel jsem do tohoto vašeho krásného a raněného kraje, který prožívá dny velké bolesti a nouze, abych vám co nejbezprostředněji vyjádřil svou blízkost. Byl jsem vám nablízku hned od první chvíle, jakmile jsem se dozvěděl o ničivém zemětřesení, které oné noci 6.dubna způsobilo smrt téměř 300 lidí, mnoho zraněných a obrovské materiální škody na vašich domech. Sledoval jsem s pohnutím zprávy, sdílel vaše zděšení a pláč nad zemřelými spolu s vašimi úzkostnými obavami nad tím, o co jste v jediném okamžiku přišli. Nyní jsem zde mezi vámi a rád bych vás jednoho po druhém objal.?

Takto Benedikt XVI. oslovil obyvatele stanového městečka u vesničky Onna. Papežova návštěva byla od začátku plánována bez obvyklých bezpečnostních a pořádkových opatření, aby bylo lidem umožněno dostat se do bezprostředního kontaktu se Svatým otcem. Ten se také okamžik po té, co vystoupil z vozu, ocitnul v obležení tamějších obyvatel. Většinu času, přibližně čtyři hodiny trvající návštěvy papeže v Abruzzo, proto tvořila právě setkání s jednotlivými lidmi. Krátká, ale přece osobní komunikace prakticky se všemi místními obyvateli, kteří přežili řádění živlů, byla tím nejcennějším momentem.

?Dalo by se říci, drazí přátelé, že jste se určitým způsobem ocitli ve stejném rozpoložení jako dva učedníci z Emauz, o nichž mluví evangelista Lukáš. Po tragické události ukřižování se vraceli domů, zklamáni a zarmouceni nad Ježíšovým ?koncem?. Zdálo se jim, že už není žádná naděje, že se Bůh skryl a není už ve světě přítomen. Cestou se k nim však připojil a začal s nimi rozmlouvat, a třebaže jej nepoznali svýma očima, něco se probudilo v jejich srdcích: slova onoho ?Neznámého? v nich opět zažehla onu vroucnost a důvěru, které uhasil prožitek Kalvárie. Ano, drazí přátelé, tato moje prostá přítomnost mezi vámi chce být hmatatelným znamením skutečnosti, že ukřižovaný Pán žije, že je s námi, že skutečně vstal z mrtvých a nezapomíná na nás, neopouští nás, nenechá nevyslyšeny vaše prosby za budoucnost.
Papež je dnes tady mezi vámi, aby vám podal slova útěchy vzhledem k vašim zemřelým: oni žijí v Bohu a očekávají od vás svědectví odvahy a naděje. Očekávají, že znovu spatří obrodu tohoto svého kraje, který musí být znovu obydlen krásnými a pevnými domy a kostely. A právě jménem těchto bratří a sester je třeba znovu se zapojit do života a využít přitom to, co neumírá a co zemětřesení nezničilo a zničit nemůže: lásku. Láska zůstává i tam na druhé straně této naší chatrné pozemské existence, protože pravá Láska je Bůh. Kdo miluje, v Bohu přemáhá smrt, a ví, že neztratil ty, které miloval.?

Antonella, účastnice setkání s papežem z vesnice Onna řekla Vatikánskému rozhlasu:

?Byla to nádherná a podivuhodná slova. Naše srdce jsou plna mocného dojetí a papežova slova nás naplňují radostí. Papežova blízkost, jeho bezmezná lidskost, která je mu vlastní? Sdílí s námi naši nezměrnou bolest... Papež je veliký a my jej milujeme.?

Dojemné setkání s obyvateli vesnice Onna bylo stejně jako všechny další zastávky papežovy pastorační návštěvy přenášeny televizí do všech stanových městeček a míst, kde nyní žijí lidé, kteří přišli o své domy. V celé oblasti je jich přibližně 25 tisíc.

Dalším cílem návštěvy Benedikta XVI. v Abruzzo byla bazilika Santa Maria di Collemaggio v Aquile a měla symbolický charakter. Tato dnes také částečně zbořená bazilika je chloubou zdejšího kraje také proto, že v ní spočívají ostatky Celestina V., papeže z konce 13.století, jehož 800. výročí narození připadá na letošní rok. Tento papež, symbol zdejší horalské spirituality, byl zvolen 5.července 1294, ale po pěti měsících se vzdal úřadu Petrova nástupce a vrátil se zpět do samoty své mnišské poustevny, kde do svého zvolení prožil takřka 60 let života a kde dva roky po té zemřel. Celestin V. se ještě za svého života stal kontroverzní postavou. Dante Alighieri jej kvůli jeho rezignaci obvinil ze zbabělosti a Francesco Petrarca jeho rozhodnutí naopak bránil. Benedikt XVI. přijel na toto místo, aby se zde krátce pomodlil a na vystavené ostatky Celestina V. položil jako dar své vlastní pallium, které převzal při inauguraci svého pontifikátu 24.dubna 2005. Předcházelo tomu opět osobní setkání s místními požárníky a duchovními této mariánské baziliky.

Benedikt XVI se v Aquile potom zastavil před troskami studentské koleje, pod nimiž našlo smrt osm studentů mezi nimi dva z České republiky. Zde se pomodlil a setkal se s 12 studenty. S každým z nich si podal ruku a promluvil. Studenti mu také předali svůj dopis.
?Chtěla jsem poděkovat Svatému otci, říct mu, že víra nám pomáhá překonat tento dramatický okamžik; ztratili jsme mnoho přátel, jsme si jisti, že jsou už vzkříšení,? říká jedna ze studentek. V dopise papeže o nic neprosí, ale děkují mu, za návštěvu, která jim do této situace přinesla velkou radost, vysvětluje mladá žena.

?Bylo to velké pohnutí. Papež se zajímal o naši situaci, o to jak to všechno prožíváme,? řekl agentuře APR univerzitní kaplan z Aquily, don Gino Epicopo, poté, co s papežem mluvil a jednoho po druhém mu představil oněch dvanáct studentů. ?Když jsem se mu představil a řekl jsem: ?já jsem kaplan? k mému velkému překvapení mi odpověděl ?já vím a modlil jsem se za tebe.? Podle dona Gina má návštěva Benedikta XVI. velký význam. ?Řekl všem, že se za nás modlí, že je nám na blízku, že si musíme dodat odvahy, dát se do práce a vydat se znovu na cestu. To jsou důležitá slova, abychom po takové tragédii našli sílu a naději znovu pokračovat.? Také don Gino Epicopo z 5. na 6. dubna zachránil útěkem z fary téměř zázrakem:

?Byla to strašná zkušenost. Tu noc jsme se snažili utéct všichni. Nám se naštěstí podařilo vyjít z domu dřív než spadl. Krásné na tom je, že v takových okamžicích převládá pud sebezáchovy, ale tady převládl pud solidarity. Viděl jsem tyhle mladé, jak se hledají. Nehledě na to, že zemětřesení pokračovalo, neměli strach vstupovat do uliček a snažili se vytáhnout přátele, najít je, vyhrabat je holýma rukama. Hned vedle naší fary, která spadla, spadl také dům, kde žilo několik rodin, a tam chvíli po zemětřesení studenti slyšeli naříkání. Tak začali dolovat. V jedné rodině rodiče chránili své děti ve věku 10 a 7 let vlastními těly. Ty děti se zachránily, rodiče nikoli. Zachránili je studenti, kteří ještě za tmy, bez jakéhokoli zabezpečení začali vyprošťovat a vytáhli je ven. Viděl jsem hodně zděšení, strachu, ale také hodně smyslu pro zodpovědnost.?

Říká univerzitní kaplan z Aquily, don Gino Epicopo.
Také další ze studentů, Stefano, který prvním rokem studuje na univerzitě fyziku, hovoří především o tom, že papež přivezl naději. ?Papež se chtěl dozvědět o našem univerzitním životě, mluvil velmi srdečně, s velkou lidskostí a účastí. Všiml si, že mezi studenty je hodně budoucích inženýrů, a tak vyjádřil přání, aby tato studia inženýrství napomohla k tomu, že v budoucnosti se při stavbách předejde dalším neštěstím.?

Ještě před tím, než opustil prostranství před troskami, poděkoval Svatý otec hasičům za nasazení s jakým z pod trosek vyprošťovali těla obětí a jeden z hasičů papeži popsal jak zásah prováděli.

Pak se papež odebral do budovy školy finanční policie, která zůstala zcela neporušená a stala se proto centrem, z něhož se organizuje pomoc. V ní se setkal s faráři a starosty postižené oblasti. Také s každým z nich krátce promluvil, vyslechl si jejich příběhy. Na prostranství před školou finanční policie, kde se na Velký pátek konal také pohřeb většiny z téměř tří set obětí zemětřesení, se tak Svatý otec setkal s obyvateli a s těmi, kdo jsou zapojení do záchranných a pomocných prací.

Benedikta XVI. přivítal jménem všech arcibiskup Aquily, mons.Giuseppe Molinari. Ten dnes také vyzval všechny instituce, aby dodržely tu spoustu slibů, které po zemětřesení daly. ?Chceme, abyste se za nás modlil, za to, aby solidarita institucí pokračovala a sliby byly dodrženy, a aby se práce na rekonstrukci nezpožďovaly kvůli stranickým zájmům.(...) Naše město teď nepotřebuje hledat zodpovědnost v minulosti, ale potřebuje především zodpovědnost přítomnosti. ? řekl arcibiskup Molinari.

Benedikt XVI. nejprve pozdravil civilní obranu, hasiče, červený kříž, pomocné jednotky a všechny dobrovolníky.

?V srdci nesu všechny oběti této katastrofy: děti, mládež, dospělé, staré, ať už z Abruzza, z jiné části Itálie nebo z jiných národů. (...) Když jsem projížděl městem, ještě více jsem si uvědomil, jak velké jsou následky zemětřesení.?

Papež ve své promluvě také ujistil o mnohých projevech solidarity, které přicházejí z celého světa. Finanční podporu zaslali například představitelé pravoslavné církve. Tuto solidaritu papež označil za ?oheň skrytý pod popelem? a za ?měřítko dospělosti společnosti.?

?V praxi se projevuje pomoc, ale není to jen efektivní mechanismus organizace, má duši, má nadšení, které pochází z velké občanské a křesťanské historie našeho národa, ať už se projevuje ve formě institucionální nebo dobrovolnické. A také tomu dnes chci vzdát hold.?

V závěru promluvy Benedikta XVI. zazněla také výzva k celé občanské společnosti:

?Také občanská společnost musí zkoumat své svědomí, aby na rovině zodpovědnosti nikdy neselhala. Za této podmínky pak Aquila (pozn. red.: - což italsky znamená orel), i když je zraněná, bude moci znovu vzlétnout.?

Papež pak všechny vyzval, aby svůj zrak obrátili k Madoně z Roio, která je uctívána na nedalekém poutním místě a jejíž soška po dobu setkání zdobila prostranství před školou finanční policie. Na znamení svých modliteb za postižené zemětřesením jí Benedikt XVI. daroval Zlatou růži.

Další články z podrubriky Cesty v Itálii

(RaVat)