V ekumenickém dialogu nechybí obtíže, nemáme se ale nechat znechutit, protože nechybí ani konkrétní známky naděje, říká kard. Walter Kasper. Předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas připomíná ekumenické úspěchy uplynulého roku a objasňuje také význam hesla provázejícího ekumenickou modlitbu: ?Aby byli jedno v Tvé ruce.?
Letošní témat zvolili křesťané z Koreje. Korea je rozdělenou zemí, proto je pro ně tento obraz z Knihy proroka Ezechiela velmi obsažný. Dva kousky dřeva se v Boží ruce stávají jedním celkem. Je to obraz jednoty církve, která je v jistém smyslu také rozlámaná a to nejen na dva kusy, ale na celou řadu fragmentů. A my teď nemáme být jako dělníci, kteří je scelují šrouby nebo lepidlem, ale skládáme ty rozlámané kousky do Božích rukou. Svěřujeme je v dobré ruce. Jedině Bůh může sjednotit církev, ne my se svým organizováním. Proto mu tedy ve svých modlitbách svěřujeme jednotu církve.
Neslouží to přenechávání odpovědnosti Bohu k tomu, abychom ze sebe shazovali povinnost usilovat o konkrétní jednotu, navzdory obtížím?
Samozřejmě nás to neuvolňuje z našich povinností. A je pravda, že obtíže dnes existují, ale nesmíme zůstávat jen u nich. Mnohého jsme také dosáhli. Minulý rok jsme velmi pokročili ve vztazích s pravoslavnými církvemi. Ekumenický patriarcha byl za necelý rok třikrát hostem v Římě. S tím se nesetkáme v celých křesťanských dějinách. Bartoloměj I. promluvil k Synodu, to je také historická událost. Do Říma přijeli dva arménští patriarchové. A došlo i k řadě dalších dobrých setkání s pravoslavnými. Významná byla také naše účast na pohřbu patriarchy Alexeje. V Moskvě nás přijali skutečně přátelsky a velmi otevřeně.
Také ve vztazích s protestanty došlo k důležitým krokům. Shromáždili jsme výsledky dialogů, které trvají už čtyřicet let s anglikány, luterány, metodisty a s reformovanou církví, abychom ukázali, k jak velkému pokroku došlo, kolik podezřívavosti a předsudků se podařilo překonat. To opravdu dodává naději. Popsali jsme také obtíže a rozdíly, i ty hluboké, které stále existují. Ale pojmenovaný problém je už částečně vyřešený. Díky tomu můžeme jít společně kupředu, snažit se vyřešit otevřené problémy. Jsem pln důvěry a naděje. Myslím tedy, že se nesmíme dát znechutit obtížemi. Obtíže jsou pobídkou, na kterou musíme odpovídat.
25. ledna bude Papež předsedat zakončení týdne modliteb za jednotu křesťanů v Bazilice sv. Pavla za hradbami. Jakou roli má v ekumenické modlitbě rok sv. Pavla, kterým procházíme?
Sv. Pavel mnoho mluvil o jednotě církve. Mluvil o církvi jako o mystickém těle. Zdůrazňoval, že Duch svatý a Kristus je pravým centrem této jednoty a jejím tvůrcem. Učení sv. Pavla je tedy pro ekumenismus velmi důležité. Jeho listy jsou také společným základem, především v kontaktech s protestantskými církvemi, které kladou na Pavlovo učení velký důraz. Proto máme v tomto roce ještě jeden zvláštní důvod navíc k modlitbě o jednotu a k práci na jejím uskutečnění.
- říká kard. Walter Kasper, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů.
Přeložila Johana Bronková
odeslat článek
vytisknout článek
