Rádio Vaticana

Drazí bratři a sestry,
dnes dopoledne eucharistickou obětí v basilice sv. Petra skončilo XII. řádné shromáždění biskupského synodu, jež mělo za téma ?Boží Slovo v životě a poslání církve.? Každé synodální shromáždění je silná zkušenost církevního společenství, avšak toto tím víc, že středem pozornosti bylo to, co osvěcuje a vede církev: Boží Slovo, kterým je Kristus. A my každý den prožívali ve zbožném naslouchání a vnímali jsme veškerou milost a krásu, že jsme jeho učedníky a služebníky. Podle původního významu slova ?církev? jsme zakoušeli radost, že jsem byli svoláni Slovem a zvláště v liturgii jsme se se ocitali na pochodu do jeho nitra, jako do zaslíbené země, která nám dává předem ochutnávat nebeské království.Dei Verbum (čl. 12), dobrá biblická exegeze vyžaduje jak historicko-kritickou tak teologickou metodu, protože Písmo svaté je Boží slovo v lidských slovech. Proto se při četbě a výkladu každého textu musí brát v úvahu jednota celého Písma, živá tradice církve a světlo víry. Je-li pravda, že bible je také literární dílo, ba velký kodex univerzální kultury, je také pravda, že nemá být zbavena božského prvku, nýbrž že musí být čtena v témže Duchu, v jakém byla napsána. Vědecká exegeze a lectio divina jsou tedy obě nutné a doplňují se, aby se skrze literární význam hledal onen duchovní, který nám chce sdělit dnes.

Na konci synodálního shromáždění učinili patriarchové východních církví výzvu, kterou beru za svou, aby upozornili mezinárodní společenství, náboženské vůdce a všechny muže a ženy dobré vůle na tragédii, ke které dochází v některých zemích Východu, kde jsou křesťané obětmi nesnášenlivostí a krutých násilných skutků, kde jsou zabíjeni, kde je jim vyhrožováno a kde jsou nuceni opustit své domovy a bloudit krajem při hledání útočistě. Myslím v této chvíli na Irák a Indii. Jsem si jist, že starobylé a vznešené obyvatelstvo oněch národů se naučilo během staletí uctivému soužití a oceňování přínosu, kterým malé ale pracovité a kvalifikované křesťanské menšiny přispívají k růstu společné vlasti. Ony nežádají výsady, nýbrž touží pouze, aby mohly i nadále žít ve své zemi a spolu se svými spoluobčany, jak tomu bylo vždycky. Od tamních občanských a náboženských představitelů žádám, aby nešetřili žádné úsilí ke znovunastolení zákona a občanského soužití a aby poctiví občané věděli, že mohou počítat s patřičnou ochranou státních institucí. Přeji si pak, aby si občanští i náboženští představitelé všech zemí byli vědomi své role vůdců a toho, že jsou opěrným bodem obyvatelstva, aby učinili významná a výslovná gesta přátelství a toho, že si váží menšin, křesťanských nebo jiných náboženství, aby to byla pro ně čest, že brání jejich legitimní práva.

Mám kromě toho radost, že mohu oznámit také vám zde přítomným to, co jsem oznámil krátce předtím během mše svaté. V říjnu příštího roku se bude v Římě konat II. zvláštní shromáždění synodu pro Afriku. Předtím ale, dá-li Bůh, vydám se v březnu do Afriky, nejprve navštívit Kamerun, kde předám biskupům světadílu Instrumentum laboris synodu, a pak Angolu, u příležitosti 500. výročí evangelizace země. Svěřme připomenutá utrpení, jakož i naděje, které všichni nosíme v srdci, zvláště za Africký synod, přímluvě Nejsvětější P. Marie.

Přeložil Josef Koláček.

Další články z podrubriky Angelus