Moji drazí,
je to pro mne velká radost setkat se s vámi na konci tohoto krátkého, ale intezivního pobytu na vašem krásném ostrově. Všechny vás zdravím a děkuji za vřelé přijetí. Zvláště děkuji těm, kteří mi vaším jménem vyjádřili vroucí city, které vás naplňují. Vím, že někteří z vás se účastnili Světového dne mláděze v Sydney a jsem si jist, že načerpali z této výjimečné církevní události hodně sil. Jak jsem mohl sám vidět, Světové dny mládeže představují mimořádnou příležitost, která umožňují mladým z celého světa vzájemně se poznat, společně sdílet víru a lásku ke Kristu a k jeho církvi, aby posílili společnou angažovanost udělat všechno pro vybudování budoucnosti pokoje a spravedlnosti.
S láskou vás zdravím, drazí chlapci a děvčata: vy tvoříte budoucnost plnou naděje tohoto Regionu. Znám vaše nadšení, touhy a úsilí, které vyvíjíte k jejich uskutečnění. Nicméně nepřehlížím také obtíže a problémy, s nimiž zápasíte. Myslím například na zlo nezaměstnanosti a nejistotu práce, které ohrožují vaše plány; myslím na emigraci, na exodus čerstvých a podnikavých sil a s ním spojeným odcizováním, které s sebou nese psychologické, mravní ale i sociální škody. A co říci o tom, jak se v současné konzumní společnosti zisk a úspěch stávají novými božstvy, před nimiž mnozí padají na kolena? Proto jsou pak lidé nakloněni cenit si pouze toho, kdo má štěstí a určitou popularitu a nikoli toho, kdo musí v životě denně namáhavě zápasit. Vlastnění hmotných dober a potlesk davu nahradily onu práci na sobě samých, která upevňuje ducha a formuje ryzí osobnost. Riskuje se tak, že se člověk stane povrchním, že se pustí na nebezpečné zkratky hledání úspěchu, a vystaví tak svůj život zkušenostem, které vzbuzují bezprostřední uspokojení, ale samy jsou ošidné a klamné. Roste sklon k individualismu a když se člověk soustředí pouze na sebe, stane se nutně křehkým, chybí mu trpělivost naslouchat, což je nezbytná fáze, k pochopení druhého a ke spolupráci.
20. října 1985 Jan Pavel II. poukázal při setkání s mladými, pocházejícími z celé Sardinie, na tři důležité hodnoty pro vybudování bratrské a solidární společnosti. Jsou to směrnice více než kdy aktuální i dnes; rád je znovu uvádím a na první místo stavím hodnotu rodiny, kterou je nutno hájit jako ?starobylé a posvátné dědictví?. Vy všichni znáte důležitost rodiny, protože jste děti a sourozenci, ale schopnost vytvořit novou rodinu, není samozřejmá. Je třeba se na to připravovat. V minulosti tradiční společnost více pomáhala vytvářet a hájit rodinu. Dnes tomu tak už není anebo je to jen na papíře, ale ve skutečnosti převládá jiná mentalita. Jsou připouštěny jiné formy soužití; někdy se používá termínu ?rodina? ve vztahu k takovému soužití, které ve skutečnosti není rodinou. Především se ale velmi oslabila schopnost manželů bránit jednotu rodinného jádra za cenu velkých obětí. Drazí mladí, znovu si osvojte hodnotu rodiny; milujte ji ne jen z tradice, nýbrž pro zralou a uvědomělou volbu: milujte svou původní rodinu a připravujte se mít rádi také tu, kterou s Boží pomocí sami vytvoříte. Říkám ?připravujte se?, protože pravá láska se neimprovizuje. K lásce patří kromě citu, také odpovědnost, stálost, vědomí závazku. To všechno se člověk naučí dlouhým cvičením křesťanských ctností jako je důvěra, čistota, odevzdanost do Boží prozřetelnosti a modlitba. V tomto úsilí o růst ke zralé lásce vás bude vždy podporovat křesťanské společenství, protože v něm rodina nachází svou nejvyšší důstojnost. 2.vatikánský koncil ji nazývá ?malá církev?, protože manželství je svátost, tj. svaté a účinné znamení lásky, kterou nám Bůh dává v Kristu prostřednictvím církve.
S tím je úzce spojena druhá hodnota, kterou chci zdůraznit: opravdová intelektuální a morální formace, nezbytná pro plánování a budování vaší i společenské budoucnosti. Kdo vám v této oblasti dává ?slevu?, nechce vaše dobro. Vždyť jak byste mohli opravdově plánovat svůj zítřek, zanedbáte-li přirozenou touhu, která je ve vás, totiž vědět a konfrontovat se. Krize nějaké společnosti začíná, když neumí předávat své kulturní bohatství a své hodnoty novým generacím. A nemám na mysli jen školní systém. Otázka je mnohem širší. Je to nouzový stav výchovy jako takové, který, má-li se mu čelit, vyžaduje rodiče a vychovatele schopné předávat to, co dobrého a pravdivého oni sami zakusili a sami prohloubili. Vyžaduje mladé lidi, vnitřně otevřené, zvídavé, učenlivé a schopné všechno znovu vztáhnout k původním požadavkům a zřejmostem srdce. Buďte opravdu svobodní, neboli zapálení pro pravdu. Pán Ježíš řekl: ?Pravda vás osvobodí? (Jan 8, 32). Moderní nihilismus hlásá pravý opak, totiž že svoboda vás učiní opravdovými. Ba dokonce existuje někdo, kdo zastává, že neexistuje žádná pravda, a tím otevírá cestu k vyprázdnění pojmů dobra a zla a činí je dokonce vzájemně zaměnitelné. Řekli mi, že v sardské kultuře existuje toto přísloví: ?Je lepší, když chybí chléb než spravedlnost?. Člověk totiž může snášet a překonat hlodání hladu, ale nemůže přežít v prostředí, odkud jsou vykázány spravedlnost a pravda. Hmotný chléb nestačí k tomu, aby člověk mohl žít plně lidsky; potřebuje jiný chléb, po němž stále hladoví a kterým musí živit svůj osobní růst a tím i růst rodiny a společnosti.
Tímto pokrmem ? a to je třetí velká hodnota ? je upřímná a hluboká víra, jež se stane podstatou vašeho života. Když se ztratí smysl pro přítomnost Boha, všechno se ?stane nudným? a redukuje se na jediný rozměr. Všechno zůstává ?zmáčknuto? na hmotnou úroveň. Je-li každá věc nazírána podle své užitečnosti, nevyhmátne se podstata toho, co nás obklopuje a především osob, s nimiž se setkáváme. Po ztrátě tajemství Boha zmizí také tajemství všeho, co existuje. Věci a osoby mě zajímají do té míry, do jaké naplňují mé potřeby, ne samy pro sebe. Všechno se to stává kulturním faktem, který se vdechuje od narození a má trvalé vnitřní účinky. V tomto smyslu je víra - dříve než nějaký náboženský názor - způsob vidění skutečnosti, způsob myšlení, vnitřní sensibilita, která obohacuje lidské bytí jako takové. Nuže, drazí přátelé, Kristus je také v tomto směru Učitelem, protože sdílel ve všem naše lidství a je současníkem člověka v každé době. Tato typicky křesťanská skutečnost je úchvatnou milostí! Jste-li s Ježíšem a navštěvujete-li ho jako přítele v evangeliu a ve svátostech, můžete se novým způsobem naučit tomu, co vám společnost není s to dát, totiž náboženský smysl. A právě proto, že je to nová věc, je úchvatné to objevit.
Drazí mladí, jako mladý sv. Augustin, každý z vás slyší symbolické volání každého tvora k výšinám; každý krásný tvor odkazuje ke kráse Stvořitele, jež je jakoby soustředěna ve tváři Ježíše Krista. Když ji duše zakusí, zvolá: ?Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval? (Vyznání X. 27.38) Kéž každý z vás dokáže objevit Boha jako smysl a základ každého tvora, světlo pravdy, plamen lásky, pouto jednoty, jak zpívá hymnus Agory italských mladých. Buďte vnímaví pro sílu Ducha! Byl to On, Duch svatý, hlavní představitel Světového dne mládeže v Sydney; on z vás udělá svědky Krista, ne jen slovy, nýbrž skutky, novým způsobem života. Nebudete už mít strach , že ztratíte svou svobodu, protože ji bude žít v plnosti a dávat ji z lásky. Nebudete lpět na hmotných statcích, protože budete v sobě cítit radost, že se o ně může dělit. Nebudete smutní smutkem světa, ale budete zakoušet bolest kvůli zlu a radost z dobra, zvláště z milosrdenství a odpuštění. Nebudet už myslet na církev jako na vnější instituci, ale jako na svou duchovní rodinu. Toto je víra, kterou vám předali vaši otcové. Jste povoláni žít tuto víru dnes ve zcela odlišné době.
Rodina, formace, víra. Drazí mladí z Cagliari a z celé Sardinie, také já vám zanechávám tato tři slova, tři hodnoty, abyste je přijali se světlem a silou Ducha Kristova za vlastní. Naše Paní z Bonarie, Největší patronka a sladká královna Sardů kéž vás vede, kéž vás chrání a kéž vás stále doprovází! S láskou vám žehnám a ubezpečuji vás, že na vás budu denně myslet v modlitbách.
Přeložil Josef Koláček
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
