25.9.2018 

Tallin. 1. „Blahobyt není vždy synonymem dobra“ – řekl papež na setkání s představiteli občanské společnosti v hlavním městě Estonska.
2. „Církev potřebuje konverzi a změnu,“ – řekl Svatý otec na ekumenickém setkání s mládeží.
3. „Boží nabídka nic neodnímá, nýbrž naopak naplňuje a umocňuje všechna lidská očekávání,“ – kázal papež při mši na tallinnském Náměstí Svobody.

Poslední den návštěvy v pobaltských státech věnoval papež František Estonsku. Rozloučil se s apoštolskou nunciaturou ve Vilniusu, která jej hostila po dobu této apoštolské cesty, a odebral se na mezinárodní letiště k oficiální ceremonii, při níž se ještě jednou setkal s litevskou prezidentkou Daliou Grybauskaitéovou. Pozdravil při té příležitosti také 200 dobrovolníků, kteří se zasloužili o hladký průběh papežské návštěvy a přišli Františkovi zazpívat na rozloučenou. K překonání vzdálenosti 530 km dělících Vilnius a Talllinn využil papež i tentokrát let společnosti AirBaltic a v 9:43 minut místního času přistál v estonském hlavním městě.

Půlmilionový Tallinn se rozkládá na příkrých svazích Finského zálivu. Na místě přístavní osady založil město na počátku 13. století (1219) dánský král Valdemar II. Němečtí a dánští kolonizátoři je nazvali „Reval“, zatímco etymologie dnes zavedeného jména odkazuje k estonskému „Taanik-linn“, což znamená „město Dánů“. Po krátkém dominiu Řádu mečových rytířů nastoupilo druhé dánské období, které ukončil král Valdemar IV. prodejem Estonska Řádu německých rytířů. Historická Terra Mariae spolu s rozpuštěním řádu v roce 1524 přijímá ochotně protestantismus a katolicismus na dlouhou dobu mizí. V dalších staletích se vystřídalo osmdesátileté švédské období (1629-1710) s ruským, které trvalo až do vyhlášení nezávislosti po I. světové válce. Po dvaceti letech samostatnosti Estonsko prošlo devastujícím nacistickým obdobím v letech 1941-44 a posléze bylo anektováno Sovětským svazem. Nezávislost získalo stejně jako další pobaltské státy v roce 1991.

Z necelého milionu 300 tisíc obyvatel Estonska je katolíků pouhých 6 500. Je to nevelká komunita, ale dynamicky se rozvíjí. V 70. letech čítalo celé sovětské Estonsko oficiálně pouhých 6 katolíků, po pádu komunismu jich bylo 2 tisíce, říká francouzský biskup Philippe Jourdan. Sám přišel do této země před 22 lety jako misionář z prelatury Opus Dei. V roce 2005 jej Jan Pavel II. jmenoval apoštolským administrátorem Estonska. Jak dodává, největší zájem o katolickou víru je dnes mezi vědci a umělci. Důležitou formou apoštolátu je také církevní školství. Estonsko se svými 75% obyvatel bez vyznání patří mezi nejsekulárnější státy světa. Bez náboženského vyznání je zde 75% obyvatelstva (16% - pravoslavní, 10% - luteráni, 0,5% - katolíci). Dědictví komunistického pronásledování se hluboce odráží v mentalitě:

„Utrpení z komunistické epochy zůstávají hluboko vrytá do paměti obyvatel Estonska. Odtud pochází také jistý strach, nedůvěra k budoucnosti, protože situace v Evropě – a zejména ve východní Evropě je poměrně komplikovaná. (..) Silou katolické církve je to, že se neidentifikuje s žádnými společenskými kruhy, na rozdíl od luteránů, kteří se ztotožňují s rodilými Estonci, a pravoslavnými, kteří jsou svázání s ruskojazyčnou komunitou. Do naší církve patří členové obou těchto komunit, proto můžeme být jakýmsi mostem, na rozdíl od jiných, větších konfesních společenství,“ říká apoštolský administrátor v Estonsku, biskup Philippe Jourdan.

Ad 1. Estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová očekávala papeže Františka již na letišti, oficiální přivítání se však odehrálo až v Růžové zahradě před prezidentským palácem. Ještě předtím proběhlo soukromé setkání římského biskupa s prezidentkou, která mu mohla při té příležitosti představit také svoji rodinu se čtyřmi dětmi.

V uvítací promluvě estonská prezidentka poukázala na dobré bilaterální vztahy a připomněla, že apoštolský Stolec nikdy neuznal sovětskou okupaci Estonska a stal se zdrojem duchovní síly pro všechny evropské země zotročené komunistickým režimem:

„Svatý stolec nikdy neuznal okupaci Estonska. Během sovětského období jste zachovali Apoštolskou administraturu v Estonsku jako uprázdněnou z politických důvodů – sedisvacantia rerum politicarum causa.“

Papež František ve své promluvě vyšel z dávné přináležitosti Estonska k území označovanému jako Terra Mariae, Mariina země, a poukázal na dva mariánské rysy: paměť a plodnost. Připomněl, že dnešní prosperita země by byla nemyslitelná bez úsilí jejich otců a zdůraznil, že právě to zavazuje k práci pro budoucí generace:

„Být zemí paměti znamená připomínat si, že za místo, jehož jste dnes dosáhli, vděčíte úsilí, práci, duchu a víře svých otců. Pěstování vděčné paměti dovoluje ztotožňovat výsledky, jichž jste dnes dosáhli, s dějinami mužů a žen, kteří bojovali, aby umožnili tuto svobodu, což vás na oplátku volá k tomu, abyste jim vzdali poctu skrze otevírání cesty pro ty, kdo přijdou po vás.“

K tématu „plodnosti“ papež František připomněl prudký rozvoj země, a poukázal na to, že přílišná víra v technologický pokrok se může stát příčinou krize lidskosti. Blahobyt totiž není vždy synonymem dobrého života, dodal:

„Jedním z jevů, které můžeme pozorovat v našich technokratických společnostech, je ztráta smyslu života, radosti ze života a spolu s tím pozvolné a tiché vyhasínání schopnosti údivu, což člověka často potápí do existenciálních nesnází. Vědomí sounáležitosti a boje za druhé, vědomí zakořenosti ve svém národu, kultuře a rodině se může postupně vytrácet a připravovat především mladší generace o kořeny, na nichž lze stavět vlastní přítomnost a budoucnost; takto se totiž připravují o schopnost snít, riskovat a tvořit.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k představitelům občanské společnosti je ZDE

Z prezidentského paláce se František vydal do luteránského Karlova kostela. Je to jedna z největších sakrálních staveb v Tallinu a proto organizátoři papežské cesty požádali o jeho zpřístupnění pro setkání s mládeží.

Církev potřebuje konverzi a změnu, řekl papež estonské mládeži
Ad 2. Mnozí mladí lidé nepovažují církev za vhodného partnera k dialogu, připustil papež František při setkání s mladými lidmi, které krátce před polednem hostil luteránský Karlův kostel. Budova pojmenovaná po švédském králi Karlovi XI. může pojmout půldruhého tisíce návštěvníků a díky největším estonským varhanám bývá častým dějištěm koncertů. Papeže v ní přivítali mladí křesťané z celého Estonska, ale také Finska, Ruska a Polska. Doprovázející luterský arcibiskup a předseda Estonské rady církví vzácnému hostu vysvětlili, že nové generace, narozené v dnešním svobodném a moderním Estonsku se vyznačují skutečným náboženským analfabetismem. Světová náboženství, včetně křesťanství, ve školách studuje pouze nepatrné procento místních mladých lidí.

Římský biskup se ujal slova poté, co vyslechl svědectví luteránské konvertitky, estonského pravoslavného mladíka a katolíka, který je uměleckým ředitelem divadelního souboru, zaměřeného zejména na mladé publikum.

„Křesťanské komunity, aniž by si toho všimly, se mnohdy uzavírají a nevnímají váš neklid. Víme, že si přejete, aby vás nedoprovázel neoblomný soudce, ani strachující se a hyperprotektivní rodič, ale někdo, kdo nemá strach z vlastní slabosti, kdo dokáže dát zazářit pokladu, který chová v nitru jako v hliněné nádobě“ (srov. 2 Kor 4,7)“. 

Citoval František z přípravného dokumentu biskupské synody o mládeži. Mnozí mladí lidé nepožadují od církve nic, protože ji nepovažují za jakkoli významného partnera pro svůj život. Někteří  naopak výslovně žádají, aby je nechala na pokoji, protože její přítomnost vnímají jako otravnou a dokonce iritující.

„Pohoršují je sexuální a ekonomické skandály, po kterých nenásleduje jasné odsouzení; skutečnost, že vinou nedostatečné připravenosti nedokážeme příslušně interpretovat život a vnímavost mladých lidí, anebo jim přisuzujeme pouze pasivní roli. To jsou jen některé z vašich požadavků, na které chceme reagovat. Chceme se stát transparentním, pohostinným, poctivým, přitažlivým, komunikativním, přístupným, radostným a interaktivním společenstvím, tedy společenstvím, kde nevládne strach. Strachem se uzavíráme, strach nás nutí k proselytismu. Bratrství je něco jiného – otevřené srdce a bratrské objetí.“

Naše křesťanské církve – a šířeji řečeno vůbec každý institucionálně utvářený náboženský proces – se někdy nemohou zbavit postojů, které upřednostňují poučování, rady a návrhy z vlastní zkušenosti na úkor naslouchání mladým lidem, pokračoval papež František. Navzdory chabému evangelnímu svědectví ovšem mladí lidé v církvi nadále objevují Krista, a právě na tom záleží, zdůraznil dále.

„Neboť víme, že tam, kde je Ježíš, dochází k ustavičné obnově, naskytuje se příležitost ke konverzi, k odložení všeho, co nás dělí od Krista a bratrů. Život tak dostává příchuť Ducha svatého. Vy, kteří jste dnes tady, zpřítomňujete tento Ježíšův div.“

Jste generací, kterou ovládly obrazy a symboly, ale také akce, nikoli teorie a spekulace. Totéž si volí Ježíš, který prošel zemí za konání dobra a když umíral, dal před slovy přednost silnému gestu – kříži, vysvětloval římský biskup.

„Sjednocuje nás víra v Ježíše, který očekává, že Jej přineseme všem mladým lidem, kteří ztratili smysl života. Toto riziko hrozí také nám, věřícím, pokud nejsme ve víře důslední. (...) Jestliže sebereme odvahu a opustíme své sobectví, své uzavřené myšlenkové kruhy, najdeme Ježíše na periferiích. Ježíš už se tam vydal před námi v životě trpícího a skartovaného bratra. On už je tam.“

Řekl papež František mladým lidem v Estonsku.

Návštěva katolické katedrály
Po obědě v klášteře brigitinek, které se do Tallinnu navrátily v devadesátých letech, aby obnovily klášter z počátku patnáctého století (1407) zničený ruskými vojsky za Livonské války (1577), se papež František odebral do katolické katedrály sv. Petra a Pavla. V neogotickém stylu ji projektoval italsko-ruský architekt Carlo Rossi, autor velké části petrohradského městského jádra. Římského biskupa u vchodu do katedrály očekávala představená kongregace Misionářek lásky s jednou z rodin (s devíti dětmi), o které se řeholnice v Tallinnu starají. V katedrále se shromáždilo více než sto klientů různých charitativních organizací, které působí v estonském hlavním městě.

„Misionářská víra vychází jako tyto sestry do ulic našich měst, čtvrtí, do našich společenství, a konkrétními gesty vypovídá o tom, že všichni jsou součástí velké Boží rodiny, v níž je pro každého místo. (...) Chtěl bych vás vyzvat, abyste nadále vytvářeli vazby. Ježíš povolal učedníky a ještě dnes volá každého z vás, aby předával Jeho Království. Počítá s vámi, vaším životem a rukama, abyste procházeli městem a sdíleli to, co jste sami prožili. Může s vámi dnes Ježíš počítat? Ať si na to každý odpoví!“

Vyzval papež František pracovníky estonských charitativních organizací i jejich klienty.

Liturgie na Náměstí Svobody
Ad 3. Pouť do Pobaltí zakončil papež slavením eucharistie na hlavním tallinnském náměstí, kde se sešli skoro všichni estonští katolíci, kterých je asi 6 tisíc, jediný biskup a 17 kněží místní církve. Petrův nástupce sloužil votivní mši k Duchu svatému.

Ve své homilii vyšel z prvního liturgického čtení z knihy Exodus (Ex 19, 3-8a. 16-20b), popisujícího příchod izraelského lidu k hoře Sinaj. Papež v úvodu zmínil úspěšné lidové hnutí za nezávislost a svobodu Pobaltí z konce 80. let minulého století a porovnal je s tím, co Bůh říká Mojžíšovi, abychom – jak řekl – „porozuměli, co říká nám jakožto lidu.“

„Na Sinaj přišel lid, který uzřel lásku svého Boha prokazánou zázraky a divy; lid, který se rozhodl uzavřít smlouvu lásky, protože jej Bůh miloval a prokázal mu lásku už dříve. Není donucen, Bůh jej chce mít svobodným. Když říkáme, že jsme křesťané, a přijímáme určitý životní styl, činíme tak bez nátlaku, aniž by šlo o nějakou výměnu, při níž něco učiníme my, pokud něco učiní Bůh. Jsme si vědomi především toho, že Boží nabídka nic neodnímá, nýbrž naopak naplňuje a umocňuje všechna lidská očekávání.“

Stejně jako na lidu, který vyšel z Egypta, je na nás, abychom naslouchali a hledali. Někteří si občas myslí, že moc lidu má dnes jiné parametry. Někdo mluví zvýšeným hlasem a cítí se tak bezpečněji – neustupuje, ani neváhá; někdo ke řvaní přidá hrozbu zbraní, rozmísťuje vojska, má strategie... To je ten, kdo se zdá „silnějším“. To však není hledání Boží vůle, nýbrž kumulace nátlaku, jehož základem je majetek.

„Nezískali jste svoji svobodu proto, abyste se stali otroky konzumu, individualismu či touze po moci a nadvládě. Bůh zná naše potřeby, které často skrýváme za touhou mít, i naše nejistoty, které jsme překonali mocí. Tato touha přebývá v každém lidském srdci, a jak jsme slyšeli v evangeliu (Jan 7, 37-39), Ježíš nás povzbuzuje, abychom ji překonali v setkání s Ním.“

Stejně jako voda na poušti nebyla osobním, nýbrž komunitním dobrem, a stejně jako mana nemohla být hromaděna, protože se kazila, tak se šíří svatost, plyne a přináší úrodnost všemu, co je kolem. Rozhodněme se dnes být svatí, ozdravit okraje a periferie naší společnosti tam, kde leží náš bratr a trpí svým vyloučením. Nenechme poskytnutí pomoci na toho, který jde za námi, a neponechávejme řešení takové situace na institucích; my buďme těmi, kdo spatří bratra a pomohou mu se zvednout, protože v něm je obraz Boha, je bratrem, kterého vykoupil Ježíš Kristus.

„Pojďme na svatou horu, Mojžíšovu a Ježíšovu, a prosme Jej – jak praví motto této návštěvy – ať probudí naše srdce, obdaří nás Duchem, abychom v jakékoli dějinné chvíli rozpoznávali, jak být svobodní, jak zvolit dobro a být vyvoleni, jak nechat Boha, aby dával růst svému svatému národu a kněžskému lidu tady v Estonsku a na celém světě.“

Končil papež dnešní kázání při mši svaté na náměstí svobody v Tallinnu.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Krátce poté se odebral na mezinárodní letiště hlavního města Estonska, odkud se vydal na zpáteční cestu do Říma.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.