1.11.2016 

1. „Pomáhejme si stát se svatými,“ kázal papež František při mši svaté pro skandinávské katolíky na stadionu v Malmö.
2. Během návratu ze Švédska odpovídal na dotazy novinářů. Mluvil mimo jiné o uprchlících, kdy zdůraznil potřebnou vyváženost mezi jejich přijímáním a integrací.

Druhý den cesty do Švédska věnoval papež František skandinávským katolíkům. Přestože se ve Švédsku hlásí ke katolicismu jen o málo víc než jedno procento populace, přítomnost římské církve není zanedbatelná. Od chvíle, kdy v roce 2000 získala plnou náboženskou svobodu, se stále více stává duchovní autoritou uprostřed společnosti, poznamenané silnou sekularizací, která se v mnoha ohledech nevyhnula ani většinové luteránské církvi. Množí se případy konverzí ke katolicismu. Nedávno přestoupila do katolické církve významná luteránská komunita Berget, známá díky duchovním cvičením a dobře organizované síti. Podobně velké echo měla před dvěma lety konverze zakladatele letniční komunity Slovo života, Ulfa Ekmana. Velký ohlas mělo také letošní svatořečení jiné švédské konvertitky, sestry Marie Alžběty Hesselblad, obnovitelky kongregace brigitínek, která obětovala život za návrat Švédska k jednotě s Římem. Kromě toho od roku 1998 je katolickým biskupem Stockholmu první Švéd od času reformace, rovněž konvertita z luteranismu, Anders Arborelius.

Pokud jde o vztahy s luteránskou církví, navzdory pokroku ekumenického dialogu, se vynořují nové těžko překonatelné překážky. Vedle tradičních problémů jako je papežský primát, přibyla k eklesiologickým rozporům otázka biskupského svěcení žen. Ještě problematičtější jsou postoje k etickým problémům jako je tzv. homosexuální manželství, které je ve Švédsku od roku 2009 plně zrovnoprávněno s rodinou, nebo přístup k interrupcím.
Návštěva papeže Františka ve vlasti sv. Brigity však probíhala ve znamení cesty ke stále většímu společenství a sporné otázky tedy byly přenechány teologům.

ad 1. Přes 15 tisíc lidí se sjelo ze Švédska a dalších skandinávských zemí na papežskou mši, která začala v 9. 30 na stadionu Swedbank v Malmö. Petrův nástupce ve své homilii navázal na čtení z dnešní slavnosti Všech svatých. Vysvětlil, že blahoslavenství jsou pro křesťana jakýmsi průkazem totožnosti a v kontextu úsilí o jednotu mezi církvemi zdůraznil, že dějiny mění svatí.

„Slavíme tedy slavnost svatosti. Té svatosti, která se neprojevuje vždycky velkými skutky či mimořádnými úspěchy, ale dovede věrně a každodenně naplňovat nároky kladené křtem. Svatost tvořená láskou k Bohu a k bratřím. Láska, která je věrná až k sebezapomenutí a cele se dává druhým, jako život oněch matek a otců, kteří se obětují pro své rodiny, a ačkoli to není vždy snadné, umějí se dobrovolně zříkat mnoha věcí a osobních plánů či programů.“

Pokud je však něco, co svaté charakterizuje, pak to, že jsou opravdu šťastní, pokračoval papež. Objevili tajemství autentického štěstí, které přebývá na dně duše a má svůj zdroj v Boží lásce. Proto jsou svatí nazýváni blahoslavenými. Blahoslavenství jsou jejich cestou, cílem a vlastí a v dnešním evangeliu (Mt 5,1-12) jsme je slyšeli z úst samotného Ježíše. „Blahoslavenství jsou profilem Krista a tím i křesťana. Chtěl bych z nich zmínit jedno: „Blahoslavení tiší“. Ježíš říká sám o sobě: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29). Toto je jeho duchovní portrét, který vyjevuje bohatství Jeho lásky. Mírnost je způsob bytí a života, který nás přibližuje Ježíši a působí, že jsme jednotní a že ponecháváme stranou vše, co nás dělí a staví proti sobě, a snažíme se stále novými způsoby postupovat cestou jednoty, jako to činili synové a dcery této země.“

Papež pak jmenoval výše zmíněné kanonizované švédské světce a poukázal na výmluvnost faktu, že se společná připomínka Reformace konala právě ve Švédsku.

„Svatí dosahují změn mírností srdce. Skrze mírnost chápeme Boží velikost a upřímně se klaníme Bohu; a je také postojem toho, kdo nemá co ztratit, protože jeho jediným bohatstvím je Bůh. Blahoslavenství jsou jakýmsi průkazem totožnosti křesťana, který jej identifikuje jako Ježíšova následovníka.“

Potom papež formuloval jejich nové, aktualizované znění:

„Blahoslavení, kdo s vírou snášejí příkoří, která jim působí druzí a ze srdce odpouštějí; blahoslavení, kdo se dívají do očí odepsaným a marginalizovaným a projevují jim svoji blízkost; blahoslavení, kdo opatrují a chrání společný domov; blahoslavení, kdo se zříkají vlastního blahobytu pro blaho druhých; blahoslavení, kdo se modlí a přičiňují o plné společenství mezi křesťany. Ti všichni jsou nositeli Božího milosrdenství a jemnocitu a zajisté od Něho obdrží zaslouženou odměnu.“

Petrův nástupce s odkazem na všeobecné povolání ke svatosti, které je třeba přijímat od Pána v duchu víry, svoji homilii zakončil:

„Svatí nás povzbuzují svým životem a přimlouvají se za nás u Boha, a my se navzájem potřebujeme, abychom se stali svatými. Pomáhejme si stát se svatými. Společně prosme o milost přijmout toto povolání s radostí a jednotně usilovat o jeho naplnění. Svěřme naší nebeské Matce, Královně všech svatých, svoje úmysly i dialog usilující o plné společenství všech křesťanů, ať se našemu úsilí dostane požehnání a dosáhneme svatosti v jednotě.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie při mši v Malmö je ZDE

V závěru mše svaté, před mariánskou modlitbou Anděl Páně, papež poděkoval organizátorům návštěvy, především stockholmskému biskupovi Arboreliovi a nejvyšším představitelům luteránské hierarchie i dalším delegacím, které se liturgie zúčastnily, a dodal:

„Děkuji Bohu, že mi umožnil navštívit tuto zemi a setkat se s vámi, kteří namnoze pocházíte z odlišných částí světa. Jako katolíci jsme součástí velké rodiny, nesené společným přijímáním. Žijte svoji víru modlitbou, svátostmi a velkodušnou službou těm, kdo jsou v nouzi a strádají. Buďte solí a světlem v prostředí, ve kterém žijete, způsobem bytí a jednání podle Ježíšova stylu a s velkou úctou a solidaritou vůči bratřím a sestrám ostatních církví a křesťanských společenství a všech lidí dobré vůle.

V životě nejsme sami, vždycky nám pomáhá a doprovází nás Panna Maria, která se nám dnes představuje jako první mezi svatými, první Pánova učednice. Svěřme se pod její ochranu a předložme jí svoje bolesti i radosti, obavy i očekávání. Všechno svěřme pod její ochranu s jistotou, že na nás hledí a pečuje o nás s mateřskou láskou.
Drazí bratři, prosím vás nezapomeňte se modlit za mne. Také já na vás usilovně myslím ve své modlitbě.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy před Angelus je ZDE

Ze stadionu Swedbank se papež František odebral přímo na letiště v Malmö. Po krátké ceremonii na rozloučenou nastoupil ve 13 hodin do letounu společnosti Alitalia.

ad 2. Jak je zvykem, na palubě proběhla tisková konference. Trvala tentokrát necelou třičtvrtěhodinu, během níž František odpověděl na šest otázek. První dvě patřily novinářům hostitelské země. Novinářka ze Švédské zpravodajské agentury mluvila o strachu z migrantů, který se vynořuje i ve Švédsku, kde tvoří přibližně 10% tamějšího obyvatelstva. Co si myslí papež o zemích, které uzavírají hranice? – zněla otázka.

„Myslím, že teoreticky se před uprchlíkem nesmí uzavírat srdce. Představitelé států musí být ve své rozvážnosti při jejich přijímání velmi otevření, ale musí počítat také s jejich zařazením. Uprchlíka je totiž nutné nejen přijmout, ale také integrovat. Má-li nějaká země určitou kapacitu, musí se podle toho řídit. Jiná země, která má tuto kapacitu větší, dělá víc. Vždy však s otevřeným srdcem. Není lidské zavřít dveře. Není lidské uzavřít srdce. Za to se potom platí. Tady se platí politicky, že? Stejně jako je možné politicky zaplatit za nerozvážnou kalkulaci, pokud se přijímá víc, nežli je možné integrovat. Jaké je totiž nebezpečí, když nějaký uprchlík či migrant – a to platí pro oba případy – není integrován? Je potom – promiňte mi ten neologismus – ghetizován. Stane se součástí gheta. Vzniká kultura, která se nerozvíjí ve vztahu s jinou kulturou, a to je nebezpečné. Myslím, že nejhorším rádcem zemí, které mají tendenci uzavírat hranice, je strach. A tím nejlepším rádcem je rozvážnost. Mluvil jsem s jedním švédským veřejným činitelem, který mi řekl, že určitý problém dnes spočívá v tom, že není dostatečně zajištěno zařazení těch, kdo přicházejí, tedy zajištění školy, bydlení, práce a výuky jazyka. A rozvážnost s tím musí kalkulovat. Myslím, že Švédsko, na které dnes mnozí hledí, protože je známé svým pozitivním přístupem, se nedopouští nějakého sobectví, když omezuje přijímání uprchlíků. Jde o onu kapacitu a nedostatek potřebného času pro přijetí všech.“

Druhou otázku položila redaktorka Švédské televize. Zajímalo ji, zda svátost svěcení pro ženy je realizovatelná možnost v katolické církvi, a pokud ne, tak proč. Bojí se snad katolíci konkurence? – tázala se.

„Ohledně svěcení žen v katolické církvi řekl poslední a jasné slovo svatý Jan Pavel II. A toto slovo platí. To zůstává. Ženy však mohou dělat spoustu věcí lépe než muži. I na poli dogmatiky. Například v tom, že pokud vysvětlují a objasňují, tak nejenom odkazem na nějaký dokument. V katolické eklesiologii jsou dvě dimenze. Petrovská, tedy Petr a apoštolové, sbor apoštolů, a týká se pastorace. A dimenze mariánská, která je ženskou dimenzí církve. Řekl jsem to tady víc než jednou. Kladu si otázku, kdo je důležitější v teologii a mystice církve. Apoštolové či Maria v den Letnic? Maria! Církev je žena, je nevěstou Ježíše Krista. Je to snubní tajemství.“

Řekl mimo jiné papež František na tiskové konferenci na palubě letadla během návratu z apoštolské cesty do Švédska. V Římě přistál papežský speciál v 15:08.

PLNÉ ZNĚNÍ TISKOVÉ KONFERENCE s papežem je ZDE

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.