27.7.2016 

1. „Svět je ve válce, ale nikoli náboženské“ - promluva k novinářům na palubě letadla.
2. Přivítání v Krakově a promluva k představitelům občanské společnosti.
3. Neformální soukromá konverzace s polskými biskupy.

Svatý otec František zahájil patnáctou apoštolskou cestu, která jej jako třetího papeže přivádí do Polska. Během pětidenního pobytu navštíví kromě Krakova, kde včera večer oficiálně začal XXXI. Světový den mládeže, také bývalý koncentrační tábor v Auschwitz-Birkenau a mariánskou svatyni v Čenstochové. Právě Matce Boží svěřil Petrův nástupce svou cestu do Polska, když v úterý v sedm hodin večer zavítal do římské baziliky Panny Marie Větší. Před tamní mariánskou ikonou Salus Populi Romani papež František, jako již tradičně před jinými apoštolskými cestami, prosil Pána a jeho Matku o požehnání pro nadcházející cestu a světové setkání mladých lidí.

Dnes v deset hodin dopoledne se Petrův nástupce odebral do Vatikánské baziliky a setrval v modlitbě u hrobu sv. Jana Pavla II. Poté pozdravil skupinu dětí s onkologickým onemocněním a jejich rodiče, které doprovázeli dobrovolníci z římské asociace Peter Pan. Toto sdružení, do kterého je zapojeno na dva tisíce dobrovolníků, poskytuje podporu a ubytování dětským pacientům, kteří se dlouhodobě léčí v nemocnici Bambin Gesù. Asociace požádala papeže, aby se mladí lidé z celého světa modlili za zdraví dětí a dospívajících s nádorovým onemocněním a ujistila o svém duchovním spojení s krakovským setkáním, které zprostředkoval polský kněz Don Jarek Cielecki.

Těsně před odjezdem z Domu sv. Marty ještě papež František pozdravil patnáct mladých uprchlíků – devět chlapců a šest dívek – různých národností, kteří teprve nedávno požádali o azyl v Itálii a dosud nemají doklady potřebné k vycestování. Mladí lidé, kterým poskytuje podporu Papežská dobročinná pokladna, Svatému otci popřáli šťastnou cestu na Světové dny mládeže, kterých se sami nemohou zúčastnit, ale k nimž se duchovně připojují.

ad 1. Papežský speciál italských aerolinek vzlétl z římského letiště Leonarda da Vinciho o druhé hodině odpolední, aby o dvě hodiny později přistál na mezinárodním letišti Jana Pavla II. v Balici u Krakova. Během letu papež František jako obvykle krátce pozdravil novinářský doprovod. O. Federico Lombardi jej požádal, aby popsal, jak ve vztahu ke včerejšímu útoku na věřící katolického kostela ve francouzské Normandii, prožívá okamžik, kdy se vydává na setkání s mládeží celého světa:

„Dobrý den a děkuji za vaši práci!
Slovo k tomu, co říkal otec Lombardi. Hodně se opakuje slovo nejistota. Tím pravým slovem je však válka. Již dlouho říkáme, že svět je v rozkouskované válce. Toto je válka. Byla to válka z roku 1914 se svými metodami, potom další velká válka z let 1939-1945, a nyní tato. Není možná tak organická; organizovaná ano. Říkám však válka. Onen svatý kněz, který zemřel právě ve chvíli, kdy pronášel modlitbu za celou církev, je jeden. Ale kolik křesťanů, kolik neviných a kolik dětí... Pomysleme na Nigérii například. Někdo možná řekne: »To je Afrika!« Je to válka! Nemějme strach říkat tuto pravdu: svět je ve válce, protože přišel o mír.

Děkuji za vaši práci na tomto Dni mládeže. Mládež nám vždycky dodá naději. Doufejme, že nám mladí řeknou něco, co nám v této chvíli dodá trochu více naděje. K tomu, co se stalo včera, bych chtěl ještě poděkovat všem, kteří vyjádřili soustrast, zejména prezident Francie, který se se mnou spojil telefonicky, jako bratr. Díky.
Chtěl bych ještě na objasněnou dodat, že když říkám válka, mluvím vážně o válce. Ne o »náboženské válce«, nikoli. Je to válka zájmů, válka o peníze, válka o přírodní zdroje, je to válka o vládu nad národy: toto je ta válka. Někdo si může myslet, že mluvím o náboženské válce. Nikoli. Všechna náboženství chceme mír. Válku chtějí jiní. Jasné?“

Řekl papež František na palubě letadla cestou do Polska.

ad 2. Petrova nástupce na krakovském letišti oficiálně přivítal polský prezident Andrzej Duda s chotí a nejvyšší státní i církevní představitelé. Protokolární uvítání se obešlo bez uvítacích promluv, které zazněly až o hodinu později na krakovském Wavelu. Na čestném nádvoří někdejšího královského hradu se shromáždilo asi osm set státních představitelů, zástupců občanské společnosti a diplomatického sboru. Po úvodním pozdravu prezidenta Polské republiky, který je krakovským rodákem, se ujal slova vatikánský host:

„Navštěvuji vůbec poprvé středovýchodní Evropu a jsem rád, že mohu začít od Polska, které počítá mezi své syny nezapomenutelného sv. Jana Pavla II., jemuž vděčíme za ideu a podporu Světových dní mládeže. Rád mluvil o Evropě, která dýchá dvěma plícemi – sen nového evropského humanismu je sycen kreativním a harmonickým dechem obou těchto plící a společnou civilizací, jejíž kořeny nejpevněji tkví v křesťanství.
Polský národ se vyznačuje pamětí. U Jana Pavla II. mne vždy ohromoval výrazný smysl pro dějiny. Když mluvil o národech, vycházel z jejich dějin, aby vynikly poklady jejich lidství a duchovnosti. Vědomí vlastní totožnosti, nezatížené komplexy nadřazenosti, je nezbytné pro organizaci národního společenství na základech jeho lidského, sociálního, politického, ekonomického a náboženského bohatství. Podněcuje tak vznik společnosti a kultury, které uchovávají věrnost tradici a zároveň se otevírají obnově a budoucnosti. V této perspektivě jste v nedávné době slavili 1050. výročí křtu Polska. Byl to jistě silný okamžik národní jednoty, který potvrdil, že svornost – byť v názorové různosti – je bezpečnou cestou k dosažení obecného dobra celého polského národa.“

Papež pak zavedl řeč na téma spolupráce v mezinárodní oblasti a dialog, který nemůže existovat, pokud každý nevychází ze své identity, a připomněl iniciativu polského episkopátu ve věci smíření mezi polským a německým národem před padesáti lety, a také nedávné společné prohlášení polské katolické církve a moskevské pravoslavné církve, které zahájilo proces sblížení mezi dvěma církvemi i dvěma národy.

„Zvu polský národ, aby ve světle své tisícileté historie pohlížel s nadějí do budoucnosti a na otázky, se kterými se musí vyrovnávat. Takovýto přístup navodí atmosféru vzájemné úcty mezi různými složkami společnosti a pozitivní konfrontaci mezi zastánci různých postojů. Kromě toho vytváří lepší podmínky k občanskému, hospodářskému a dokonce demografickému růstu, neboť sytí důvěru ve skutečnost, že svým dětem nabízíme lepší život. Naši potomci se nebudou muset jenom potýkat s problémy, nýbrž se budou radovat z krásy stvoření, z dobra, které dokážeme vykonat a šířit, z naděje, kterou jim dovedeme darovat. Sama sociální politika na podporu rodiny, základního jádra společnosti, která pomáhá nejslabším a nejchudším rodinám a podporuje je v zodpovědném přijetí života, takto nabyde ještě větší účinnosti. Život vždy zasluhuje přijetí a obranu – tyto dva přístupy musí jít ruku v ruce od početí do přirozené smrti. Všichni jsme povoláni, abychom životu projevovali úctu a pečovali o něj. Státu, církvi a společnosti na druhé straně příšluší, aby poskytovaly doprovod a konkrétní pomoc každému, kdo by se ocitl v těžké situaci, aby dítě nebylo nikdy vnímáno jako zátěž, nýbrž jako dar, a aby nejslabší a nejchudší lidé nebyli opuštěni.“
- řekl mimo jině Petrův nástupce ve své první promluvě na polské půdě.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k politickým představitelům je ZDE

Po setkání se státními a občanskými představiteli proběhla soukromá schůzka papeže Františka s hlavou státu, zatímco kardinál státní sekretář Parolin jednal s premiérkou Beatou Szydłovou.

ad 3. Na hradě Wawel se podobně jako na Pražském hradě nachází také katedrála. Zde se uskutečnilo setkání římského biskupa s polským episkopátem. Za zmínku stojí, že původním patronem krakovské katedrály, založené na začátku 11.století, je český kníže, svatý Václav. Teprve později k němu jako patron přibyl svatý Stanislav. Tento krakovský biskup se stal mučedníkem, když jej v roce 1079 vlastnoručně zavraždil polský král Boleslav II., kterého rozezlilo, že jej biskup Stanislav kritizoval za jeho zhýralý život a dokonce na něho proto uvalil exkomunikaci. Svatý Stanislav byl kanonizován roku 1253. Krakovská katedrála sv. Stanislava a Václava získala dnešní podobu při přestavbě roku 1364.

Papeže Františka přivítal u vchodu do katedrály krakovský arcibiskup, kardinál Stanislav Dziwisz, a představil mu členy místní kapituly. Uvnitř chrámu očekávalo papeže 130 biskupů, včetně emeritních. Přivítal jej nejprve krakovský arcibiskup a potom předseda Polské biskupské konference, kterým je poznaňský arcibiskup Stanislav Gądecki (foto). V Polsku existuje 45 diecézí a arcidiecézí, na jejichž území žije 36 a půl milionů katolíků, tedy 97,6% obyvatel.

Setkání s polským episkopátem proběhlo bez účasti médií a konalo se formou odpovědí na otázky, které papeži Františkovi položili polští biskupové.
Po více než hodinové konverzaci Petrova nástupce s polskými biskupy sdělil Vatikánskému rozhlasu své dojmy polský primas, hnězdenský arcibiskup Wojciech Polak:

„Bylo to opravdu bratrské ovzduší, skutečný dialog, který, ačkoli se netýkal reality naší země a naší zdejší pastorace, poskytl široký rozhled. Papež s námi sdílel všechny svoje úzkosti a výzvy dnešního světa. Podle mého to byla krásná zkušenost společenství a znak bratrství.“

Soukromé setkání papeže s biskupy přibližuje také předseda Polské biskupské konference: „Jak čelit sekularizaci, díla milosrdenství, hnutí ve farnostech a migrační krize – to byla hlavní témata. Světová média věnují nejvíce prostoru záležitosti migrantů. Očekávají totiž, že papež bude kritizovat postoj Polska. Namísto toho však poskytl vyváženou odpověď. Jak říká arcibiskup Gądecki, papež nejprve rozlišil migranty, kteří odcházejí za prací, od uprchlíků. Poukázal na potřebu postoje milosrdného Samaritána, ale zdůraznil také nezbytnost odstranění příčin migrační krize, jakými jsou války a nedostatečný rozvoj. V tomto kontextu pak mluvil také o ideologické kolonizaci, jak řekl arcibiskup Stanislav Gądecki:

„František použil příklady afrických prezidentů, s nimiž rozmlouval a kteří poukazovali na to, že dostávají od určitých mezinárodních institucí nabídky pomoci. Nejprve však musí velmi podrobně vyplnit formuláře, ve kterých se vyskytují otázky, zda jsou v zemi dostupné umělé potraty a zda existují zákony o takzvaných homosexuálních manželstvích. A kromě zmíněných kladou i mnohé další otázky, které svědčí o záludné ideologické kolonizaci. Prezidenti, kteří peníze přijmou a podřídí se vnucené ideologii, mění zákony. Takovýmto způsobem však civilizace dává na ústup. Svatý otec řekl, že žijeme v době útoku na Stvořitele. Dílo stvoření bylo v nedokončené podobě předáno člověku, aby jej dokončil. A člověk jej zdokonaloval. Nyní od toho však ustupujeme. A všechno, co mělo sloužit zdokonalení, obrátilo se v ničení“
– řekl mimo jiné o středečním setkání papeže s polskými biskupy, předseda tamější biskupské konference, poznaňský arcibiskup Gądecki.

Kolem půl osmé večer se papež František vydal do tři kilometry vzdáleného arcibiskupského paláce, který se na pět dní stane jeho příbytkem. Po cestě a na prostranství před arcibiskupstvím papeže zdravily tisíce lidí. Mnozí z nich čekali až se papež podle zvyku, který zde zavedl Jan Pavel II., objeví večer u okna svého pokoje, aby se s nimi na sklonku dne rozloučil. Stejně jako Benedikt XVI. během své návštěvy Polska, pozdravil zdejší věřící také papež František.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.