21.9.2014 

1. Promluva na setkání s diplomatickým sborem a politickými představiteli.
2. Homilie při mši sv. na náměstí Matky Terezy v Tiraně.
3. Setkání s představiteli náboženských vyznání působících v Albánii.

Papež František dnes podnikl jednodenní pastorační cestu do Albánie. Načrtneme vám její bohatý program, ale k některým bodům návštěvy se z nedostatku času budeme muset vrátit v našem pondělním pořadu. Cíl čtvrté zahraniční cesty a první, která vedla na Evropský kontinent, si Petrův nástupce zvolil zcela záměrně. Sám ji odůvodnil tak, že chce projevit „podporu a lásku zemi, která dlouho trpěla v důsledku minulých ideologií“ (Angelus 15.6.2014).

Albánie je nevelká, ale starobylá země, kde křesťanství zapustilo kořeny hned ve svých počátcích. Je zmíněna i v Novém zákoně jako Ilýrie a již ve čtvrtém století zde působilo pět sídelních biskupů. Od Itálie ji dělí po moři pouhých 70 kilometrů. I dnes umí většina Albánců italsky. Od počátku zde existovaly těsné vztahy jak k Byzanci, tak k Římu. Roku 1479 však země byla okupována otomanskou říší a její obyvatelstvo bylo přibližně do 18. století vystaveno islamizaci. Samostatnost získala Albánie ještě před první světovou válkou. (28.listopadu 1912). První literární památkou v albánském jazyce je překlad římského misálu z roku 1555.

Rozloha Albánie je ve srovnání s naší vlastí méně než poloviční a žije zde 3,25 milionů lidí. V novodobých dějinách zakusila Albánie ničivé účinky ideologií nacionálního fašismu a vzápětí ateistického komunismu, který zničil všech 1820 kostelů v zemi, zlikvidoval katolickou i pravoslavnou hierarchii, zdecimoval komunity věřících všech náboženských vyznání a neprodyšným uzavřením státních hranic uvrhnul veškeré albánské obyvatelstvo do naprosté izolace. Komunistický režim padl v roce 1990 a od června letošního roku je Albánie kandidátskou zemí EU. Dnešní obyvatelstvo je tvořeno z 56,4% muslimy sunnitské větve, katolíků je 15,9% a pravoslavných 6,8%, specifikou albánského islámu je jeho súfijská odnož, tzv. bektaši, kteří tvoří 2,1% obyvatel.

ad 1. Papež přistál v hlavním asi půl milionovém městě Tiraně těsně před 9h. Na letišti jej bez oficialit přivítali premiér a další státní, jakož i církevní představitelé. Následovalo nejprve soukromé setkání s prezidentem a jeho rodinou v jejich rezidenci a potom setkání s politickými představiteli země a diplomatickým sborem. Prezident Bujar Nishani, který je muslimského vyznání, zde pronesl obsáhlý projev, ve kterém vyjádřil radost z toho, že si papež jako cíl své první evropské cesty vybral právě Albánii, zvanou země orlů. Přiblížil pak dějiny své země a jejích výjimečných vztahů s Apoštolským stolcem, zmínil papeže Pia II., který se vydal do Albánie, aby tam korunoval králem albánského národního hrdinu Skanderbega, ale zemřel během cesty v italském přístavu Ancona. A připomněl Benedikta XV., který se zastal Albánie, když byla po první světové válce mocnostmi dohody připravena o část svého území. Papežové byli velkou podporou zvláště během padesát let trvající „kruté diktatury“, ve které se - jak řekl albánský prezident Nishani – „komunismus pokoušel změnit antropologii a vytvořit nového člověka bez Boha, bez svobody a bez náboženství“:

„Důležitý byl hlas Svatého stolce proti tyranii, proti perzekuci v období velkého osamocení pod komunismem. Podpora přicházela ve jménu Božím, ve jménu svobody. Ano. Svatý otče, dostávalo se nám od Vás hlasu naděje, horizontu svobody prostřednictvím rozhlasových vln Rádia Vatikán.“

Prezident Nishani v této souvislosti zmínil zvláště papeže Jana Pavla II. a jeho slova proti ateistickému totalitarismu pronesená v roce 1980 v italské Apulii. Ocenil také nynější magisterium papeže Františka jako „mimořádně inspirující pro demokratické země na celém světě“.

Papež František ve své italské promluvě mimo jiné řekl:

„Radost mám zejména z jedné příznačné charakteristiky Albánie a té je třeba věnovat veškerou péči a pozornost. Mám na mysli mírumilovné soužití a spolupráci příslušníků různých náboženství. Ovzduší vzájemného respektu a důvěry mezi katolíky, pravoslavnými a muslimy je drahocenným dobrem této země a nabývá obzvláštního významu v této naší době, kdy skupiny extremistů znetvořují autentické náboženské cítění, rozdíly mezi náboženskými vyznáními jsou komoleny a manipulovány tak, aby se z nich stal nebezpečný faktor střetu a násilí, namísto příležitosti k otevřenému a uctivému dialogu a společného přemýšlení o tom, co znamená víra v Boha a dodržování Jeho zákona.
Nikdo ať si nemyslí, že se může zaštiťovat Bohem při plánování a uskutečňování násilných a utlačovatelských skutků! Nikdo ať si nebere náboženství za záminku svých činů popírajících lidskou důstojnost i základní práva člověka, zejména práva na život a náboženskou svobodu všech!
Dění v Albánii naopak dokazuje, že mírumilovné a plodné soužití lidí a komunit patřících k odlišným náboženstvím je nejen žádoucí, ale konkrétně možné a uskutečnitelné. Pokojné soužití mezi různými náboženskými komunitami je totiž nedocenitelným dobrem pro mír a harmonický rozvoj lidu. Je to hodnota, kterou je třeba denně opatrovat a zvětšovat výchovou k respektování růzností a specifických identit otevřených k dialogu a spolupráci na dobru všech, vzájemným poznáváním a respektováním. Je to dar, o který je v modlitbě neustále třeba prosit Pána. Kéž se Albánie nadále ubírá touto cestou a stává se příkladem, kterým se mnohé jiné země mohou inspirovat!“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k diplomatům je ZDE

ad 2. Po setkání s politickými představiteli se papež z prezidentského paláce odebral v otevřeném džípu na nedaleké hlavní náměstí albánské metropole nesoucí jméno Matky Terezy, aby zde slavil eucharistii spolu s osmičlennou biskupskou konferencí Albánie a většinou z celkem 147 kněží působících v této zemi. Papež František ve své homilii – několikrát provázené potleskem – zmínil albánský národní symbol (orla) a mimo jiné řekl:

„Přišel jsem vám dnes poděkovat za vaše svědectví a také vás povzbudit, abyste dávali růst naději, která je ve vás a kolem vás. Nezapomeňte na orla, který nikdy nezapomene na hnízdo, ale létá vysoko. Stoupejte vysoko. Jděte vzhůru. Přišel jsem vás povzbudit, abyste přitahovali nová pokolení a neustále se živili Božím Slovem v otevřenosti srdce Kristu, Jeho evangeliu, k setkání s Bohem, k setkání mezi vámi, jako to již činíte: svým setkáváním vydáváte svědectví celé Evropě.
V duchu společenství mezi biskupy, kněžími, zasvěcenými osobami a věřícími laiky vás povzbuzuji, abyste dali rozmach pastorační činnosti, která je činností služebnou, a pokračovali v hledání nových forem působení církve ve společnosti. Obracím se tím zejména k mladým: Bylo jich mnoho cestou z letiště až sem! Tento lid je mladý! Velmi mladý. A kde je mládí, tam je naděje. Naslouchejte Bohu, klaňte se Bohu a mějte se navzájem rádi jako lid, jako bratři.
Církvi, která žiješ v této albánské zemi, díky za tvůj příklad věrnosti evangeliu! Nezapomínejte na hnízdo, na své dlouhé dějiny, ale také zkoušky; nezapomínejte na rány, ale nemstěte se. Postupujte vpřed prací v naději na větší budoucnost. Mnozí synové a dcery Albánie trpěli až k podání oběti vlastního života. Jejich svědectví ať je oporou vašim krokům na cestě lásky, na cestě svobody, spravedlnosti a především na cestě pokoje. Ať se tak stane.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Na závěr bohoslužby slavené latinsky, spolu se čteními a prosbami v albánštině, papež znovu oslovil přítomné věřící, kterých se na náměstí Matky Terezy shromáždilo několik desítek tisíc. V promluvě před mariánskou modlitbou Anděl Páně svěřil církev v Albánii do péče národní patronky, Matky dobré rady.

ad 3. Odpolední program jednodenní papežovy návštěvy Albánie měl na pořadu tři body. Za nejvýznamnější z nich lze považovat setkání s představiteli všech náboženských vyznání v zemi. Na půdě katolické univerzity se sešli katoličtí a pravoslavní biskupové, evangeličtí pastoři, představitelé muslimských komunit sunnitů a bektašú, a rabíni zdejší židovské obce. Papež František ve své promluvě pozoruhodným způsobem rozvinul téma náboženské svobody:

„Náboženská svoboda není jen právo, jež může být zaručeno pouze panujícím legislativním systémem, který je rovněž nezbytný, nýbrž obecný prostor, prostředí úcty a spolupráce, které je zapotřebí vytvářet za účasti všech, včetně těch, kteří žádné náboženské přesvědčení nemají. Dovolím si poukázat na dva postoje, které mohou být obzvláště užitečné při prosazování této základní svobody.
Za prvé to znamená spatřovat v každém muži i ženě, včetně těch, kteří nepatří k vlastní náboženské tradici, nikoli soupeře a tím méně nepřátele, nýbrž bratry a sestry. Kdo si je jist vlastními přesvědčeními nemá zapotřebí druhého nutit a vyvíjet na něho nátlak. Ví, že pravda má vlastní zářivou sílu. Všichni jsme na této zemi poutníky a na této svojí cestě v touze po pravdě a věčnosti nežijeme jako autonomní a soběstačné entity, ani jako jedinci, ani jako národnostní, kulturní či sociální skupiny, nýbrž závisíme jedni na druhých a jsme si svěřeni do vzájemné péče. Každá náboženská tradice musí z vlastního nitra umět vydávat počet z existence druhého.

Druhý postoj spočívá ve snaze o obecné dobro. Kdykoli přilnutí k vlastní náboženské tradici umožní rozmach přesvědčivější, velkodušnější a nezištnější služby pro celou společnost, tam je autenticky uplatňována a rozvíjena náboženská svoboda. Ta se pak jeví nejenom jako prostor legitimně nárokované autonomie, ale také jako určitý potenciál obohacující lidskou rodinu svým postupným uplatňováním. Čím více sloužíme druhým, tím jsme svobodnější!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na mezináboženském setkání je ZDE

Řekl mimo jiné papež František na setkání s představiteli náboženských vyznání působících v Albánii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.