Rádio Vaticana

Vedl jsem dialog pomocí argumentů této civilizace

22.9.2010

Benedikt XVI. o návštěvě Velké Británie, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
Dnes bych rád promluvil o apoštolské cestě do Spojeného království, kterou mi bylo dáno uskutečnit v uplynulých dnech. Byla to oficiální návštěva a současně pouť do srdce dějin i dneška britského lidu, bohatého na kulturu i víru. Byla to historická událost, která představuje novou důležitou fázi v dlouhých a složitých osudech vztahů mezi tamějšími národy a Svatým stolcem. Hlavním účelem cesty byla beatifikace kardinála John Henryho Newmana, jednoho z velkých Angličanů nedávné doby, významného teologa a muže církve. Obřad beatifikace byl vskutku nejvýznamnější moment apoštolské cesty, jejímž tématem bylo motto z kardinálského znaku blahoslaveného Newmana: Od srdce k srdci. Během čtyřech intenzivních a krásných dnů, strávených v této ušlechtilé zemi, jsem s velkou radostí mluvil k srdci obyvatel Spojeného království, a oni mluvili k mému. Mohl jsem tak zaznamenat, že křesťanské dědictví je stále mocné a činné ve všech vrstvách života společnosti. Srdce Britů a jejich život jsou otevřeny realitě Boha a existují tam četné projevy religiosity, kterým dala moje návštěva ještě více vyniknout.

Již od prvního dne svého pobytu ve Spojeném království a během celého jeho trvání jsem byl všude vřele přijímán státními představiteli, exponenty různých společenských institucí, představiteli různých náboženských vyznání a zejména obyčejnými lidmi. Myslím zvláště na věřící katolického společenství a jejich pastýře, kteří třebaže jsou v zemi menšinou, jsou vysoce oceňováni a váženi, jsou zapojeni do hlásání radostného poselství Ježíše Krista, dávají Pánu lesk a propůjčují Mu hlas zejména mezi těmi nejposlednějšími. Všem z hloubi znovu děkuji za tuto svoji návštěvu, jejíž vzpomínka zůstane navždy v mém srdci.

První etapou bylo v Edimburgu setkání s Jejím Veličenstvem královnou Alžbětou II., která mne spolu se svým chotěm, vévodou z Edimburgu, přijala jménem britského lidu s velkou laskavostí. Bylo to setkání velmi srdečné a vyznačovalo se sdílením některých hlubokých starostí o blaho národů celého světa a o místě křesťanských hodnot ve společnosti. V historickém hlavním městě Skotska jsem mohl obdivovat umělecké poklady, svědectví bohaté tradice a hlubokých křesťanských kořenů. Dotkl jsem se toho v promluvě k Jejímu Veličenstvu a přítomným představitelům, přičemž jsem připomněl, že křesťanské poselství se stalo integrující součástí jazyka, myšlení a kultury národů těchto ostrovů. Mluvil jsem také o roli, kterou Velká Británie plnila a plní na mezinárodní scéně a zmínil důležitost kroků podniknutých ke spravedlivému a trvalému smíření v Severním Irsku.

Tuto edimburskou etapu okrášlila slavnostní a radostná atmosféra vytvořená dětmi a mládeží. Potom jsem se vydal do Glasgow, města bohatého na překrásné parky a slavil první mši svatou této cesty právě v Bellahouston Park. Byly to chvíle intenzivně duchovní, velmi důležité pro katolíky této země také v souvislosti s tím, že na tento den připadl liturgický svátek svatého Niniána, prvního evangelizátora Skotska. Tomuto liturgickému shromáždění, které se sešlo k usebrané společné modlitbě, jejíž slavnostní charakter zdůraznily působivé tradiční melodie a zpěvy, jsem připomněl důležitost evangelizace kultury zejména v dnešní době, kdy pronikavý relativismus hrozí zatemnit neměnnou pravdu o přirozenosti člověka.

Druhý den jsem začal návštěvu Londýna. Nejprve jsem se setkal se světem katolického školství, které má významné místo ve vzdělávací soustavě této země. V autenticky rodinné atmosféře jsem promluvil k pedagogům a připomněl důležitost víry ve formaci odpovědných a zralých občanů . Početné mládeži a dětem, jež mne přijaly s nadšením a sympatiemi, jsem nabídnul, aby nesledovaly omezené cíle, nespokojovaly se s pohodlnými rozhodnutími, ale aby mířily k něčemu většímu, totiž ke hledání pravého štěstí, jež se nachází jedině v Bohu. V následujícím setkání s představiteli jiných náboženství, jež jsou ve Spojeném království nejvíce zastoupena, jsem poukázal na nezbytnou potřebu upřímného dialogu, který, aby mohl být plodný, vyžaduje respektování principu reciprocity. Zdůraznil jsem zároveň, že hledání posvátna je pro všechna náboženství společné území, na němž stojí přátelství, důvěra a spolupráce.

Bratrská návštěva u arcibiskupa z Canterbury byla příležitostí k opětovnému zdůraznění společného úsilí svědčit o křesťanském poselství, které spojuje katolíky a anglikány. Potom následoval jeden z nejvýznamnějších momentů apoštolské cesty: setkání s představiteli politických, diplomatických, akademických a náboženských institucí a se světem kultury a podnikatelské činnosti ve velkém sále britského parlamentu. Na tomto tak věhlasném místě jsem zdůraznil, že náboženství nemá pro zákonodárce představovat problém, který je třeba řešit, nýbrž faktor, který oživujícím způsobem přispívá do národní historie a veřejné diskuse, zejména tím, že poukazuje na podstatný význam etického základu různých rozhodnutí v rozmanitých sektorech života společnosti.

Ve stejně slavnostní atmosféře jsem se pak odebral do Westminsterského opatství. Petrův nástupce tak poprvé vkročil na symbolické místo kultu starodávných křesťanských kořenů země. Slavení bohoslužby nešpor spolu s různými křesťanskými komunitami Spojeného království představovalo důležitý moment ve vztazích mezi katolickým a anglikánským společenstvím. Zatímco jsme společně ctili hrob svatého Eduarda Vyznavače, sbor zpíval: ?Congregavit nos in unum Christi amor?, a všichni jsme chválili Boha, který nás vede cestou k plné jednotě. Schůzka s premiérem otevřela v sobotu dopoledne sérii setkání s nejvyššími exponenty britského politického světa. Následovala eucharistická liturgie ve Westminsterské katedrále, zasvěcené Nejsvětější krvi našeho Pána. Byl to mimořádný moment víry a modlitby, v němž vynikla také bohatá a cenná tradice ?římské? a ?anglické? liturgické hudby, a kterého se účastnily také různé církevní složky, duchovně sjednocené se zástupy věřících dlouhých křesťanských dějin této země. Velkou radost jsem měl ze setkání s velkým počtem mladých lidí, kteří se účastnili mše svaté venku před katedrálou. Svou přítomností nabitou nadšením a zároveň pozorností a dychtivostí dokázali, že chtějí být protagonisty nové sezóny odvážného svědectví, faktické solidarity a velkodušného nasazení ve službách evangeliu.

Na apoštolské nunciatuře jsem se setkal s několika oběťmi zneužití ze strany kléru a řeholníků. Byla to chvíle intenzivního pohnutí a modlitby. Krátce poté jsem se setkal také se skupinou profesionálů a dobrovolníků odpovědných za bezpečnost dětí a mládeže v církevním prostředí, což je zvlášť důležitý a citelný prvek pastoračního úsilí církve. Poděkoval jsem jim a povzbudil, aby pokračovali ve své práci, která je součástí dlouhé církevní tradice péče o respekt, výchovu a formaci nových generací. Stále v Londýně jsem pak navštívil domov důchodců, jenž je veden kongregací Malých chudých sester za cenného přispění četných ošetřovatelek a dobrovolníků. Tento dům je znamením velké vážnosti, kterou církev vždy prokazovala lidem pokročilého věku, jakož i výrazem nasazení britských katolíků za respekt k životu bez ohledu na věk nebo stav.

Jak už jsem řekl, vrcholem mojí návštěvy ve Spojeném království byla beatifikace kardinála John Henry Newmana, slavného syna Anglie. Předcházela jí a připravila ji zvláštní modlitební vigilie, která se konala v sobotu večer v Londýnském Hyde Parku v atmosféře hluboké usebranosti. Zástupům věřících, zejména mladých jsem představil zářivou postavu kardinála Newmana, intelektuála a věřícího, jehož duchovní poselství lze shrnout ve sdělení, že cesta svědomí nevede k uzamčení se do vlastního ?já?, nýbrž k otevření, obrácení a poslušnosti vůči Tomu, který je Cesta, Pravda a Život. Obřad beatifikace se konal v Birminghamu v rámci nedělní eucharistické slavnosti za přítomnosti obrovského zástupu lidí, kteří přišli z celé Británie a z Irska spolu se zástupci mnoha dalších zemí. Tato působivá událost tak ještě více zdůraznila postavu znalce velkého formátu, význačného spisovatele a básníka, moudrého muže Božího, jehož myšlenky osvítily četná svědomí a dosud mimořádně oslovují. Ať se u zvláště u něho inspirují věřící a církevní společenství Spojeného království, aby ona ušlechtilá země i v naší době přinášela bohaté plody evangelního života.
Setkání s biskupskou konferencí Anglie a Walesu, a také Skotska tvořilo závěr velice slavnostního dne a intenzivního společenství srdcí s katolickou komunitou Velké Británie.

Drazí bratři a sestry, touto svou návštěvou ve Spojeném království, jsem jako vždy chtěl povzbudit především katolické společenství, povzbudit jej k neúnavné práci na obraně neměnných morálních pravd, které byly převzaty, osvíceny a potvrzeny evangeliem a tvoří základ opravdu lidské, spravedlivé a svobodné společnosti. Měl jsem také v úmyslu mluvit k srdci všech obyvatel Spojeného království, nikoho nevyjímaje, o opravdové realitě člověka, jeho nejhlubších potřebách a jeho posledním údělu. Když jsem se obracel k občanům této země, křižovatky kultur a světové ekonomiky, měl jsem na mysli celý Západ, vedl jsem dialog za pomocí argumentů této civilizace a předával nadčasovou novost evangelia, kterou je prostoupen. Tato apoštolská cesta mne utvrdila v mém hlubokém přesvědčení, že dávné národy Evropy mají křesťanskou duši, která tvoří jediný celek spolu s ?nadáním? a dějinami jednotlivých národů, a církev nepřestává pracovat na tom, aby tato duchovní a kulturní tradice byla neustále živá.

Blahoslavený John Henry Newman, jehož postava a spisy si stále uchovávají podivuhodnou aktuálnost, si zasluhuje, aby byl uznán ode všech. Kéž je oporou úmyslům a úsilí křesťanů při ?šíření Kristovy vůně všude, aby celý jejich život byl pouze odrazem Jeho života?, jak moudře napsal ve své knize Vyzařovat Krista.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV