14.5.2010 

1. Bohoslužba před chrámem Panny Marie Fatimské za účasti 500 tisíc věřících, papežova promluva k nemocným.
2. Setkání s pracovníky sociálních institucí.
3. Setkání s biskupskou konferencí Portugalska

ad 1. Zřejmě nejočekávanější část programu návštěvy Benedikta XVI. v Portugalsku začala v 10h tamního času. Před chrámem Panny Marie Fatimské předsedal Svatý otec eucharistické bohoslužbě ze svátku Panny Marie Fatimské a na památku 10. výročí beatifikace Hyacinty a Františka a 5 let od smrti sestry Lucie.

Slavností průvod, který uzavíral Benedikt XVI. v papamobilu, se k oltáři na podiu před kostelem vydal od kaple Zjevení. Podle údajů portugalské policie se na prostranství a v přilehlých ulicích dopolední bohoslužby účastnilo přes půl miliónu věřících. Se Svatým otcem koncelebrovalo na 1400 biskupů a kněží.

Na úvod papeže přivítal mons. António Marto, biskup diecéze Leiria-Fatima, a samozřejmě bouřlivým potleskem také všichni přítomní. Připomněl, že fatimští pasáčci se vyznačovali velkou láskou k Petrovu nástupci, a stejnou věrností, hlubokým společenstvím a modlitbami za Svatého otce se chce vyznačovat také všechen katolický lid.

?Přišel jsem do Fatimy také jako poutník se stejnými pocity jako blahoslavení František a Hyacinta a Boží služebnice Lucie, abych se Matce Boží důvěrně vyznal, že ji miluji, že církev a kněží milují Ježíše a touží zaměřit na něj svůj zrak.?

popsal v úvodu homilie důvod své pouti papež.
Motto této apoštolské cesty zní ?Spolu s tebou kráčíme v naději? a právě tématu naděje se dále věnoval:

?V Bohu tisknu k srdci všechny jeho syny a dcery, zejména ty, kteří prožívají utrpení nebo opuštěnost, a mám touhu předat jim tu velkou naději, která hoří v mém srdci a s níž je možné se zde ve Fatimě hmatatelněji setkat. Ať naše velká naděje zapustí kořeny v životě každého z vás (...). Ano! Pán, naše velká naděje, je s námi. Svou milosrdnou láskou nabízí svému lidu budoucnost, budoucnost společenství s ním.?

Boží lid má s Božím milosrdenstvím v dějinách velké zkušenosti

?Výjimečnou dcerou tohoto lidu je panenská Matka z Nazareta, která ? oděna milostí a mírně překvapená Božím řízením, které se naplnilo v jejím lůně ? se rovněž hlásí k této radosti a naději ve chvalozpěvu Magnificat: ?Můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli.? Přitom se nepovažuje za privilegovanou osobu uprostřed neplodného lidu, ale prorokuje dokonce něžnou radost z podivuhodného Božího mateřství, neboť ?jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.?

Paní ?přicházející z Nebe? jako Učitelka uvádí tři pasáčky do důvěrného poznání trojiční Lásky. Zkušenost milosti způsobila, že si v Ježíši zamilovali Boha až do té míry, že Hyacinta zvolala: ?Moc se mi líbí říkat Ježíši, že Ho miluji! Když mu to říkám častokrát, zdá se mi, že mám v hrudi oheň, ale neshořím?. A František říkal: ?Ze všeho nejvíce se mi líbilo vidět Našeho Pána v onom světle, které nám Naše Matka vložila do hrudi. Tolik Boha miluji!?

?Bratři, když slyšíme tato nevinná a hluboká mystická vyznání pasáčků, někdo by jim mohl trochu závidět to, co viděli, anebo být zklamán a rezignovat, protože neměl to štěstí, ač by velmi chtěl vidět. Těmto lidem papež říká to, co Ježíš: ?Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc.? Písmo nás vybízí věřit: ?Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili.? Ale Bůh ? který mě zná lépe než já sám ? má moc přijít až k nám, zejména prostřednictvím vnitřních smyslů, takže duše se jemně dotkne realita, která je mimo smyslově vnímatelný svět a je smysly nepostižitelná. To vyžaduje vnitřní bdělost srdce, kterou většinu času nemáme kvůli silnému tlaku vnějších okolností, vjemů a starostí, které zaplňují naši duši. Ano! Bůh k nám může přijít a nabídnout se našemu vnitřnímu zraku.

Světlo v nitru pasáčků, které vychází z Boží budoucnosti, je stejné jako to, které se projevilo v plnosti času a přišlo pro všechny: Syn Boží, který se stal člověkem. To, že má moc zapálit ta nejchladnější a smutná srdce, vidíme na učednících z Emauz. Proto má naše naděje skutečný základ, opírá se o událost, která je součástí dějin a zároveň je přesahuje: je to Ježíš Nazaretský.?

Víra v Boha otevírá člověku obzor jisté naděje, která nezklame; ukazuje pevný základ, žádá, abychom se v plné důvěře svěřili do rukou Lásky, na níž stojí svět, Lásky, která ?všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží?.

?Ten, kdo by si myslel, že prorocké poslání Fatimy skončilo, by se mýlil. Zde znovu ožívá plán Boha, který se dotazuje lidstva již od jeho počátků: ?Kde je tvůj bratr Ábel? (?) Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země!? Člověk dokázal rozpoutat sérii smrtí a teroru, ale nedokáže ji přerušit... V Písmu svatém se často říká, že Bůh hledá spravedlivé, aby zachránil město lidí, a totéž činí ve Fatimě, když se Matka Boží táže: ?Chcete se darovat Bohu a snášet všechna utrpení, která na vás dopustí na odčinění hříchů, jimiž je urážen, a jako prosbu za obrácení hříšníků??

Skrze lidskou rodinu, připravenou obětovat svá nejposvátnější pouta na oltáři chamtivého egoismu nacionalistických, rasových, ideologických, skupinových a individuálních zájmů, přišla z nebe naše blahoslavená Matka, aby nabídla těm, kteří se jí svěří, že vloží do jejich srdce Lásku Boží, která plane v jejím srdci. Tehdy byli jenom tři a jejich životní příklad se rozšířil a rozmnožil, zejména při procesích putující Panny Marie, v nespočetných skupinách lidí na celém povrchu země, kteří se věnují bratrské solidaritě. Kéž těchto sedm let, které nás dělí od stého výročí zjevení, urychlí předpovídané vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina ke slávě Nejsvětější Trojice.?

Zakončil Benedikt XVI. svou homilii.

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

V závěru mše svaté se pak papež vydal do severní části kolonády, aby udělil eucharistické požehnání tisícům zde shromážděných nemocných. Před tím je krátce oslovil:

?Můj bratře, má sestro, v očích Boha máš ?takovou cenu, že se On sám stal člověkem, aby mohl spolu s člověkem sou-cítit, spolu-trpět způsobem velmi reálným, totiž v těle a krvi, jak nám to podává pašijový příběh o Ježíšově umučení. Odtud vstoupil do veškerého lidského utrpení ten, kdo naplno toto utrpení sdílí a spolu ho snáší; odtud do každého utrpení proniká con-solatio, útěcha z přítomné soucitné, spolutrpící Boží lásky, a spolu s ní vychází hvězda naděje?. S touto nadějí v srdci budeš moci vyjít z tekutých písků nemoci a smrti a ocitnout se na pevné skále božské lásky. Jinými slovy: budeš moci překonat pocit zbytečnosti utrpení, které stravuje člověka v jeho nitru a vystavuje ho pocitu, že je pro druhé přítěží. Popravdě vzato však utrpení žité spolu s Ježíšem slouží ke spáse bratří.

Jak je to možné? Prameny božské moci tryskají právě z lidské slabosti. To je paradox evangelia. Proto Božský mistr namísto toho, aby vysvětloval důvody utrpení, dal přednost tomu, že každého povolal k následování: ?Vezmi svůj kříž a následuj mě?. Pojď se mnou. Podílej se svým utrpením na tomto díle spásy světa, které se uskutečňuje prostřednictvím mého utrpení, prostřednictvím mého kříže. Tak jak budeš postupně objímat kříž a duchovně se sjednotíš s mým křížem, odhalí se ti spásonosný význam utrpení. Nalezneš v utrpení vnitřní pokoj a dokonce duchovní radost.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. K NEMOCNÝM je ZDE

Kalich použitý při dnešní eucharistii darovali sanktuáriu portugalští nemocní k 50. výročí zdejších zjevení a je to tentýž, který použil papež Jan Pavel II. v roce 1982 při své návštěvě tohoto poutního místa. Zajímavostí také je, že kříž na oltáři kaple Zjevení je darem svatého Pia z Pietrelciny, který Pannu Marii Fatimskou choval ve zvláštní úctě.
Po skončení dopolední bohoslužby se Benedikt XVI. odebral do baziliky, aby se tu soukromě pomodlil u hrobů Hyacinty, Františka a Lucie.
Poté čekal Svatého otce oběd s portugalskými biskupy.

ad 2. Odpolední program začal ve tři čtvrtě na pět, kdy se papež odebral do kostela Nejsvětěší Trojice na Setkání s pracovníky v sociální pastoraci. Účastnili se ho členové velkých národních organizací, katolických i nekatolických, které se věnují pomoci chudým, nemocným, vězněným, migrantům, nezaměstn

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.