Papež v Myanmaru - 2. den

28.11.2017 

1. „V této době zakoušíme globální směřování k uniformitě - kulturní kolonizaci, jež zabíjí lidskost,“ prohlásil papež na mezináboženském setkání v Rangúnu.
2. „Náboženské rozdíly nemají být zdrojem rozdělení a nedůvěry, nýbrž spíše snahy o jednotu,“ řekl Svatý otec na setkání se státními představiteli ve městě Neipyijto.
3. Myanmarská média o papežově návštěvě.

ad 1. Papež František se dnes ráno setkal na rangúnském arcibiskupství se 17 náboženskými představiteli Myanmaru (foto), mezi nimiž byli buddhisté, muslimové, hinduisté, židé, katolíci a křesťané dalších vyznání. Během čtyřicetiminutového setkání, které začalo v 10 hodin místního času (tedy ve 4.30 našeho času), zazněly projevy každého z nich. Papež František pak na ně reagoval spontánními slovy ve španělštině. Parafrázoval slova žalmisty „Hle, jak dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu“ (Žl 133) a vysvětlil, že jednota neznamená totožnost. Jednota není uniformitou ani v rámci jednoho náboženského vyznání. Každý má své hodnoty a bohatství, ale také své nedostatky.
Bohatství, které se skrývá v každé tradici a v každém vyznání, se však může uplatňovat jedině pokud žijeme v míru. A mír je vždy založen na souznění odlišností, zdůraznil František. Připomněl dále, že „v této chvíli zakoušíme globální směřování k uniformitě. Tato tendence vnucovat všem totéž je kulturní kolonizací, která zabíjí lidskost“. Oproti tomu papež zdůraznil docenění vzájemných rozdílů, života v různosti a zároveň v dialogu. Zmínil pak situaci v Myanmaru jakožto země po mnoha stránkách bohaté a různorodé a vybídl přítomné, aby z různorodosti neměli strach:

Jediný je náš otec. Jsme bratři, proto mezi sebou diskutujme jako bratři, kteří jsou schopni se rychle usmířit a znovu jednat bratrsky. Myslím, že jedině tak lze budovat pokoj,
řekl papež ve spatra pronesené promluvě při setkání se zástupci náboženských komunity a konfesí Myanmaru, nad nimiž na závěr pronesl Áronské požehnání (Num 6,24-26).

Po setkání s náboženskými lídry se papež František krátce pozdravil s buddhistickým představitelem Sitaguem Sayadawem. Tento učitel meditace a buddhistický učenec je známým propagátorem sociálně angažovaného buddhismu. Sdružení, které založil, se podílelo na realizaci řady sociálních projektů, jako budování studní, nemocnic a v roce 1998 také založení Sitagu Buddhistické akademie. Angažuje se také v mezináboženském dialogu a v rámci nevládní organizace Elijah Interfaith Institute se sídlem v Jeruzalémě je členem Výboru světových náboženských lídrů (Eliajah Board of World Religious Leaders)

Dnešní odpolední program byl vyhrazen oficiálním návštěvám. Papež František zamířil z Yakounu na sever, do více než 300 km vzdáleného zbrusu nového hlavního města Neipyijto. Milionové město vyrostlo uprostřed rýžových a cukrovkových polí z logistických a strategických důvodů. Administrativním centrem země se stalo roku 2005. Prezidentský palác i parlament jsou z bezpečnostních důvodů od sebe vzdáleny a odděleny od zbytku aglomerace obranným příkopem. Megalomansky koncipované město protíná uliční síť počítající s velkou hustotou dopravy. Některé ulice mají až 20 jízdních pruhů.
K nejvýznamnějších stavbám patří před osmi lety postavená velká Pagoda Uppatansanti, která je architektonickou kopií Shwedagonské pagody, nejposvátnějšího místa barmských buddhistů. Uvnitř se uchovává jako vzácná relikvie Buddhův zub.

Po příletu do Neipyijto absolvoval papež přehlídku čestné stráže a odebral se automobilem do prezidentského paláce vybudovaného v roce 2005. Palác stojí ve administrativní čtvrti Pyidaungsu Hluttaw, kterou tvoří 31 velmi podobných budov jednotlivých ministerstev. Do vládní zóny vede několik mostů překonávajících široký příkop zajišťující bezpečnost vládních elit. Po vojenské přehlídce na prostranství před palácem vystoupil papež po rudém schodišti neoklasicistní budovy členěné bílými sloupy se zlacenými hlavicemi ke zdvořilostní návštěvě a soukromému rozhovoru s prezidentem Htinem Kyawou (foto).Tento syn barmského vědce a básníka Min Thu Wuna je vzděláním analytik a programátor. Kromě rodného Rangúnu studoval v Londýně a v Tokyu. V roce 2000 strávil čtyři měsíce ve vězení kvůli kontaktům s Aung San Su Ťij.

Setkání s touto držitelkou Nobelovy ceny míru, která je v současné době myanmarskou ministryní zahraničí, zvláštní státní poradkyní (funkce nově zřízená v roce 2016) a prezidentskou mluvčí, se papež setkal bezprostředně po schůzce s prezidentem v sále diplomatického sboru. Aung San Su Ťij je dcerou zakladatele barmské komunistické strany, generála Aun Schana, který v roce 1947 vyjednal nezávislost své země na Spojeném království a téhož roku byl zavražděn opozicí. Po studiích ekonomie, politologie a filosofie na Oxfordské univerzitě založila Národní ligu pro demokracii, inspirovanou principy nenásilí Mahátmy Gándhího. Pro své názory byla pronásledována barmským režimem a strávila 15 let v domácím vězení. Nobelovu cenu míru, kterou získala v roce 1991, si směla převzít až o 21 let později. Od roku 2015, kdy její strana drtivě zvítězila ve volbách, je Aung San Su Ťij nejznámější politickou reprezentantkou svého národa.

Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu“ – přivítala Aung San Su Ťij papeže Františka v Myanmarském mezinárodním konferenčním centru (asi 11 km od prezidentského paláce) před shromážděnými občanskými představiteli a diplomatickým sborem.

Vaše Svatosti, jsme hrdí a těší nás, že jste přijel do naší země pouhých šest měsíců po navázání diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Myanmarem. Otevírá se tak nejen nová éra blízkých vztahů, ale také obnovení starých vazeb, na něž já a další příslušníci mé generace s láskou a vděčností vzpomínáme. Zahájila jsem totiž svá studia v konventu sv. Františka v Rangúnu, a věřím, že proto mohu doufat ve zvláštní požehnání vaší Svatosti. Veškerá požehnání, která udělíte, však budeme sdílet mezi sebou navzájem, abychom byli schopni šířit dobrou vůli a radost po celé naší zemi.

Aung San Su Ťij zmínila také situaci v pobřežním Rakhinském státu, která – jak řekla – silně přitáhla světovou pozornost. Otázku tamních komunit zařadila do dlouhé řady problémů sociálního ekonomického a politického rázu narušujících „důvěru a porozumění, harmonii a spolupráci“, a vyjádřila vděčnost všem, kdo podporují jejich řešení. Ocitovala pak dlouhou pasáž z papežova poselství k letošnímu Světovému dni míru, v němž povýšil evangelijní blahoslavenství na program pro politické i náboženské lídry.
V závěru svého vystoupení ocenila Aung San Su Ťij také práci myanmarské katolické komunity:

Vaše Svatosti, děti vaší církve v této zemi jsou také milovanými a váženými dětmi Myanmaru. Děkujeme jim, stejně jako děkujeme vám, za modlitbu za náš národ a za všechny národy na světě. Cesta vpřed je dlouhá, ale budeme po ní kráčet s důvěrou a vírou v sílu míru, lásky a radosti.

ad 2. „Přijel jsem především proto, abych posílil ve víře místní malé, ale horlivé katolické společenství, a povzbudil je v jeho úsili přispívat k blahu země,“ reagoval papež František. Rád bych však svojí návštěvou objal veškeré obyvatelstvo Myanmaru, vymezil důvod své cesty do této jihoasijské země. Poté, co se zmínil o krásách někdejší Barmy a bohatství jejích přírodních zdrojů, poukázal na největší poklad – myanmarský lid.

Lid, který mnoho vytrpěl a dosud trpí v důsledku vleklých vnitřních konfliktů a nevraživostí, jež způsobily hluboká rozdělení. Národ se nyní snaží získat opět mír a hojení těchto ran je zásadní politickou a duchovní prioritou. Mohu jen vyjádřit uznání snahám vlády o řešení těchto problémů, zejména na mírové konferenci v Panglongu, kde se sešli představitelé různých skupin, aby se pokusili ukončit násilí, vybudovat důvěru a zaručit respektování práv všech, kdo považují tuto zemi za svůj domov.“

Vyslovil se papež jasně na podporu etnických menšin, včetně často zmiňovaných Rohingů, aniž by – obdobně jako státní poradkyně Su Ťij – vyslovil jejich jméno, jak ho o to jménem místní katolické církve požádal kardinál Charles Bo. Papež připomenul, že „uskutečňování míru a národního smíření může pokročit pouze společně se snahou o spravedlnost a respektování lidských práv“ a že „konflikty se řeší dialogem, nikoli silou“.

Budoucností Myanmaru musí být pokoj, mír založený na respektování důstojnosti a práv každého člena společnosti, každého etnika a jejich identity, na respektování právního státu a demokratického řádu, který umožňuje každému jednotlivci a každé skupině, aniž by byl kdokoli vylučován, legitimně přispívat k obecnému dobru.

Kromě silně medializovaných Rohingů žije v Myanmaru také 400 tisíc vnitřních běženců z kajčinského, karenského, šanského a čjinského etnika, včetně 120 tisíc kajčinských, převážně křesťanských, uprchlíků. Papež upozornil na nezastupitelnou roli náboženských komunit v těchto etnických konfliktech:

Náboženské rozdíly nemají být zdrojem rozdělení a nedůvěry, nýbrž spíše snahy o jednotu, odpuštění, toleranci a moudré budování země. Náboženská vyznání mohou mít významnou roli při hojení citových, duchovních a psychologických zranění těch, kdo strádali letitým konfliktem.

Papež ocenil „nadějné úsilí představitelů různých náboženských tradic Myanmaru, kteří se snaží spolupracovat při budování míru, podpoře chudých a vštěpování autentických náboženských a lidských hodnot“. V zemi s průměrným věkem nedosahujícím třicet let je vyzval zejména k formaci mládeže, a to
nejen v technických sektorech, nýbrž zejména v etických hodnotách poctivosti, integrity a lidské solidarity, jež mohou zaručit upevnění demokracie a růst jednoty i pokoje na všech úrovních společnosti.“

V závěru první promluvy na myanmarské půdě se římský biskup obrátil ke „svým katolickým bratrům a sestrám“ a vybídnul je „k vytrvalosti v jejich víře“ a pokračování v charitativní a humanitární službě, která do myanmarské společnosti vnáší „poselství smíření a bratrství“.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY ke státním a občanským představitelům je ZDE

Katolíci z celé země se do jižně položené metropole Rangúnu sjíždějí už od počátku týdne, aby přivítali Petrova nástupce, informuje korespondentka Vatikánského rozhlasu, Philippa Hitchen:

Již časně ráno jsem potkala množství poutníků, kteří do Rangúnu proudí z měst a vesnic celé země…Katolické rodiny jsou často chudé, a proto mi mnozí z nich řekli, že ve městě nemají žádné ubytování. Přespí jednoduše pod širým nebem na prostranství sportovního areálu, kde bude papež ve středu ráno sloužit mši svatou, a budou trpělivě čekat, až přijde tato veliká chvíle.“

Organizátoři papežské návštěvy doufají zejména v přízeň počasí, protože déšť by průběh ranní bohoslužby značně zkomplikoval. Zatím však barmskou zimu doprovází sucho a pro Středoevropana ryze letní teploty nad třicet stupňů Celsia, i proto byla dopolední eucharistie z půl desáté přeložena na dřívější ranní hodinu. Petrův nástupce se s myanmarskými katolíky setká na někdejším dostihovém závodišti z dob britské kolonizace, ze kterého před necelými dvaceti lety myanmarské ministerstvo sportu vybudovalo areál vhodný k provozování třicítky sportovních disciplín. Zároveň je zde pochován barmský diplomat U Thant, někdejší generální tajemník OSN (1961-1971) a první Asiat v tomto úřadě.

Šedesátihektarová plocha parku Kyaikkasan Ground může pojmout 250 tisíc lidí, přičemž je známo, že více než pět tisíc katolíků přicestuje z Kajčinského státu, rozkládajícího se na samém severu Myanmaru. Jménem katolických obyvatel tamního uprchlického tábora ve městě Winemaw předají papeži Františkovi řemeslně vyrobený dřevěný pastorál v naději, že jej použije při mši svaté. Katoličtí uprchlíci, kteří se z finančních důvodů setkání s Petrovým nástupcem neúčastní, doufají, že tento dar a modlitba Svatého otce přinese mír do jejich regionu, vysvětlil agentuře Fides pomocný biskup Rangúnu, mons. John Saw Han. Severem Myanmaru totiž zmítá dlouholetá občanská válka mezi Kajčinskou osvobozeneckou armádou a vládními jednotkami. Konflikt trvá od poloviny šedesátých let a příměří vyhlášené roku 2010 bylo před dvěma roky porušeno. Jak upozornili myanmarští biskupové, hlavním zdrojem střetů jsou zlaté a jadeitové doly v oblasti. Ve dvou katolických diecézích Kajčinského státu (Myitkyina a Banmaw) žije 70 tisíc věřících, kterým slouží 70 kněží. Diecéze Myitkyina přijala na osm tisíc katolických uprchlíků, kteří se kvůli násilí nemohou vrátit do svých vesnic. O tyto křesťany se stará místní Charita, která jim rovněž poskytla půdu k obdělávání a sebeobživě, uvedl myanmarský biskup.

ad 3. Jak na papežovu návštěvu pohlížejí myanmarské sdělovací prostředky? Soukromá média v anglickém jazyce jí nevěnují velkou pozornost, zatímco ve státních sdělovacích prostředcích získala dost prostoru. Deník Daily Mirror s anglickým titulem, avšak obsahem v barmštině, si všímá první návštěvy římského biskupa v Myanmaru na titulní stránce pondělního vydání a připojuje celostránkový článek ve vnitřní části listu. Kromě detailního programu návštěvy a jejího diplomatického významu přináší životopisné informace o papeži Františkovi a poukazuje na jeho lidskost, která mu ve světě získává úctu a obdiv. Dalším ústředním tématem jsou styčné body buddhismu a křesťanství, tedy dvou náboženství, vyznačujících se láskou a pokojem, píše myanmarský deník.

Jiné zpravodajské portály poukazují na diplomatickou náročnost papežovy cesty, která se uskutečňuje v době, kdy na jihoasijskou zemi sílí vnější mezinárodní tlak kvůli porušování lidských práv v nakládání s muslimským etnikem Rohingů. Kvůli násilnostem ze strany barmské armády uprchlo koncem srpna více než 600 tisíc Rohingů do sousedního Bangladéše, kam podle Myanmaru také patří, protože do země přišli jako nelegální migranti v době britské kolonizace. Důležitější než papežova návštěva je tak pro většinu barmských médií zpráva o brzké cestě státní poradkyně Su Ťij do Číny, protože dobré vztahy s tímto sousedem jsou pro Myanmar klíčové.

Denní zpravodajství myanmarským katolíkům, za kterými Petrův nástupce přijel především, zprostředkovává místní redakce “Radio Veritas Asia”, která funguje bezmála čtyřicet let (od 13.11.1978). Její každodenní ranní a večerní půlhodinový program znamená zejména v zemědělských krajích jediný kontakt se všeobecnou církví a zbytkem světa. Myanmar je svou rozlohou čtyřicátou největší zemí na světě a vůbec nejrozlehlejším státem asijského jihovýchodu.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.