12.4.2015 

Papež František dnes sloužil liturgii neděle Božího Milosrdenství se zvláštní účastí křesťanů arménského obřadu. Bylo to poprvé, kdy se společně sešli všichni představitelé této starobylé východní církve, tedy jak té, která nemá plné společenství s římskou církví, tak katolíků tohoto obřadu, ke slavení liturgie s Petrovým nástupcem. Příležitostí k tomu bylo papežovo prohlášení arménského světce Řehoře z Nareku (940-1010) Učitelem církve, ale také připomínka genocidy arménského národa, od níž letos uplynulo sto let. V zaplněné Svatopetrské bazilice bylo přítomno množství poutníků z arménské diaspory a z Arménie v čele s prezidentem republiky Seržem Sarkisjanem. Na začátku téměř tří hodinové liturgie nejprve papež František oslovil přítomné:

„Při různých příležitostech jsem nazval dnešní dobu dobou války, rozkouskované třetí světové války, během níž jsme denně svědky brutálních zločinů, krvavých masakrů a šílenství zkázy. I dnes bohužel slyšíme dušený a opomíjený křik mnoha našich bezbranných bratří a sester, kteří jsou kvůli svojí víře v Krista nebo svojí etnické příslušnosti veřejně a surově zabíjeni – podřezáváni, křižováni a za živa upalováni – anebo nuceni odcházet ze svojí vlasti.
Také dnes prožíváme určitý druh genocidy zapříčiněný všeobecnou a kolektivní lhostejností, spoluvinným mlčením Kaina, který prohlašuje: „Co je mi do toho?“, »Copak jsem já hlídačem svého bratra?« (Gen 4,9; Homilie, Redipuglia 13. září 2014).

Naše lidstvo zažilo v minulém století tři velké, neslýchané tragédie: první je obecně nazývána „první genocidou 20. století“ (Společné prohlášení Jana Pavla II. a Karekina II., Ečmiadzin, 27. září 2001) a postihla váš arménský lid – první křesťanský národ – a dále katolické i pravoslavné Syřany, Asyřany, Chaldejce a Řeky. Byli zabiti biskupové, kněží, řeholníci, ženy, muži, staří a dokonce i děti a bezbranní nemocní. Další dvě byly spáchány nacismem a stalinismem. V době nedávné to bylo masové vyvražďování v Kambodži, Rwandě, Burundi a Bosně. Zdá se, že lidstvo nedokáže zastavit prolévání nevinné krve. Zdá se, že nadšení, které se objevilo na konci druhé světové války, se vytrácí a mizí. Zdá se, že lidská rodina odmítá poučení z vlastních pochybení zapříčiněných zákonem teroru; a tak se dodnes usiluje o odstraňování bližních s pomocí některých a za spoluvinného mlčení jiných, kteří přihlížejí. Ještě jsme se nenaučili, že „válka je šílenstvím, zbytečným masakrem“ (srov. Homilie, Redipuglie, 13. září 2014).

Drazí Arméni, dnes si připomínáme se srdcem proniknutým bolestí, ale plným naděje ve Zmrtvýchvstalého Pána sto let od oné tragické události, nezměrného a šíleného vyhlazování, které tak krutě dopadlo na vaše předky. Je nutností, ba povinností připomínat si je, protože neuchovává-li se tato památka, znamená to, že zlo udržuje tuto ránu stále otevřenou; zastírat nebo popírat zlo je totéž jako nechat krvácet ránu bez ošetření!

Vroucně vás zdravím a děkuji za vaše svědectví!

Zdravím a děkuji za účast panu Seržovi Sarkisjanovi, prezidentovi Arménské republiky.
Srdečně zdravím své bratry patriarchy a biskupy: Jeho svatost Karekina II, nejvyššího patriarchu a katolikose všech Arménů; Jeho Svatost Arama I., katolikose Kilíkie; Jeho blaženost Nersese Bedrose XIX., patriarchu Kilíkie arménských katolíků; a dva katolikose arménské apoštolské církve a patriarchátu arménsko-katolické církve.

V pevné jistotě, že zlo nikdy nepochází od Boha, který je nekonečně Dobrý, a zakořeněni ve víře prohlašujeme, že krutost nemůže být nikdy přisuzována Božímu působení a navíc absolutně nesmí v Jeho svatém Jménu hledat jakékoli ospravedlnění. Prožijme společně tuto bohoslužbu a mějme zraky upřeny na Zmrtvýchvstalého Ježíše Krista, Přemožitele smrti a zla.“

Po těchto úvodních slovech následovala liturgie, kterou v latinském obřadu sloužil Petrův nástupce spolu s patriarchou katolíků arménského ritu Nersesem Bedrosem a dalšími kardinály a biskupy. Přítomni byli oba nejvyšší představitelé arménské apoštolské církve, Karekin II. a Aram I. V úvodu liturgie se nejprve konal obřad proklamace sv. Řehoře z Nareku Učitelem církve. Evangelium bylo proneseno arménsky a papež František ve své homilii mimo jiné řekl:

„Tragickými událostmi lidských dějin jsme někdy zdrceni a ptáme se: proč? Lidská zloba může ve světě otevřít propast, obrovská prázdnota zbavená lásky, zbavená dobra, zbavená života. Tehdy se ptáme: jak zaplnit tuto propast? My to nedokážeme. Jedině Bůh může zaplnit tuto prázdnotu, kterou zlo vytváří v našich srdcích a v našich dějinách. Ježíš, učiněný člověk zabitý na kříži, zaplňuje propast hříchu hlubinou svého milosrdenství.
Svatý Bernard se ve svém komentáři k Písni Písní (Promluva 61, 3-5, Opera omnia 2,150-151) zastavuje právě nad tajemstvím Pánových ran a užívá silné a smělé výrazy, jejichž připomenutí nám dnes může přinést užitek. Říká, že „tělesnými ranami se projevuje tajemná Kristova láska, vyjevuje se obrovské tajemství lásky a ukazují se útroby milosrdenství našeho Boha“.
Bratři a sestry, toto je cesta, kterou nám Bůh otevřel, abychom konečně vyšli z otroctví zla a smrti a vstoupili do země života a pokoje. Touto Cestou je On, Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý Ježíš, a jsou to zvláště Jeho rány plné milosrdenství.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.